pondělí 14. září 2015

Naše oslava výročí

Ano, o víkendu jsme s mužem oslavili 7 let spolu.
No, my vlastně výročí nějak neslavíme. Já si na to nějak nepotrpím, můj drahý už vůbec ne. "Naši" sobotu jsme ovšem strávili velmi stylově.

12.9., tedy v den našeho výročí, se vdávala moje kamarádka Terezka. Já šla na svatbu snad po 100 letech, muž poprvé v životě. Celkem jsme se toho obávali, protože to znamenalo, že Adélku budou hlídat moji rodiče. Ona je s nimi moc hodná (víc jak se mnou, z toho jsem strach vůbec neměla), ale bylo to poprvé, co ji večer měl uspávat někdo jiný než já (moje dítě opravdu neusne tak, že bych ji položila do postýlky :-)) a tak jsem z toho samozřejmě měla obavy.

Den začal krásně. V 11 hodin byl obřad, ještě v 10 hodin jsem u našich pobíhala s mokrou hlavou a hledala silonky (je super, když máte přechodné bydliště, většinu věcí v garáži, u sebe jen to nejnutnější a takové silonky, kravata, krém na boty, to do seznamu vážně nepatří).
Taky je super si tak po 2 letech vzít boty na podpatku, nohy si absolutně odvykly a moje chůze byla opravdu elegantní. Ale vše jsme stihli, obřad to byl krásný (jak mě dřív nic nedojímalo, tak teď bulím u všeho) a měli jsme před sebou volné odpoledne před večerním rautem.

Celý den jsem vzpomínala na naše léta na střední, kdy jsme s Terkou byly nerozlučné, trávily jsme opravdu spoustu času v kavárnách a hospůdkách a často u dvojky bílého přemýšlely nad životem. Přijde mi to jako včera. Přitom je to tak dávno. Ona je dnes vdaná paní a já máma.

Volné odpoledne jsme využili na maximum. Momentálně jsme ve fázi sledování všech možných akcí na všechno potřebné do domu--nábytek, sedačka, venkovní nářadí, světla...A tak jsme vyrazili do terénu. Nejdřív jsme vyrazili do jednoho nejmenovaného obchodu, kde jsme hodinu strávili vybíráním světel do domu (nákupy tohoto typu mě celkem ubíjí). Pak jsme se rozhodli, že když jsou ty dny Marianne a je sleva v Asku, vyrazíme se mrknout na postele. 

Člověku, co má na svědomí, že je Brno absolutně uzavřeno ze všech stran a téměř se nedá dostat ani z ani do Brna, bych dala Nobelovku. V koloně jsme strávili hodinu a půl, ujeli jsme asi 10 km a absolutně vyčerpaní jsme dorazili do Olympie, kterou opravdu z duše nesnáším (tento post začíná být celkem nenávistný :-)). Všude desítky načančaných rodinek s kočárky za desetitisíce s řvoucími dítky uvnitř, tyto typy mě vytáčí jen od pohledu.

Dorazili jsme konečně do Aska, kde jsme se asi hodinu váleli po různých postelích a poctivě vybírali. Vzhledem k tomu, že jsem poslední dny téměř nespala, začala jsem být šíleně unavená a v duchu si říkala, že kdybych ležela ještě chvíli, možná, že bych i usnula. Ale na to nebyl čas.

Nebudu to prodlužovat. Během hodiny a půl strávené v obchodě s nábytkem jsme vybrali postel a skříň, nechali tam přes 40 000, po cestě domů jsme si říkali, že je sice super, že jsme tam vyrazili hlavně kvůli slevám, ale že to stejně bylo nějaký drahý. Pán, který nám sepisoval zakázku a psal stylem 1 úhoz za minutu, nechápal, když jsem se ho ptala, jak dlouho to ještě bude trvat, protože spěcháme na svatbu.

Dojeli jsme domů v době, kdy už jsme měli vyrážet na svatbu, takže byl čas se jen hodit do gala, pomazlit se s Adelínkou a vyrazit. Samozřejmě jsme nestihli první tanec novomanželů, což mě mrzelo, ale náš první večer ve dvou jsme si užili moc :-)


Takže poučení?

1) V den svatby (i když není vaše) si nic neplánujte
2) Příští výročí už bude u nás doma, na terase, v klidu,ve 2, doufám, že s vínem v ruce (i když s Áďou člověk nikdy neví...)


A o tom, jak jsme se poznali, co se za těch 7 let událo a o tom, jak si představuju náš den D,  o tom zase příště...

Z.♥


3 komentáře

  1. Mamka ji v pohodě uspala, vzala na milost kaši s flašky (flašku jsem ji zkusila poprvé dát v pátek a úplně v pohodě) a vzbudila se akorát o půlnoci, když jsme došly my, takže paráda.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.