pátek 30. prosince 2016

Bílé Vánoce

Letos to vyšlo!
Naše první Vánoce v novém domově byly opravdu na sněhu a byly krásný, přesně takový, jaký jsem si přála. Byla jsem se svými nejbližšími, Adélka měla ze všeho ohromnou radost a všichni jsme si je užili v klidu a pohodě.

Nepanoval u nás žádný stres, jestli se vše stíhá nebo ne, nekonaly se žádný zběsilý předvánoční úklidy, na to já fakt nejsem. 
Stromeček jsme nazdobili 23.12. večer, aby to měla Adélka jako překvapení a radost z něj měla velikou. Celé dopoledne jsme na Štědrý den strávili venku na saních a na oběd si udělali oblíbenou pizzu. Večeři z půlky uvařila moje mamka, zbytek já a celé odpoledne jsme si hráli a bavili se.

čtvrtek 22. prosince 2016

Dnes nosím Moishu

Pokud vás nošení baví stejně jako mě, určitě jste zaregistrovaly, že se na trhu loni objevila nová česká značka šátků Moisha. Mají ji na svědomí dvě maminky, které se v šátkovém světě pohybují přes 15 let a to je co říct. Řídí se heslem Made in Czech republic a proto dbají na to, aby všechny šátky i nosítka, která teď nově dělají, vznikaly jen v České republice (od tkaní, barvení až po samotné ušití).
A daří se jim to skvěle.

Na Moishu jsem četla jen ty nejlepší recenze a moc jsem si přála aspoň jeden kousek vyzkoušet a jak můžete vidět na fotkách, splnilo se mi to.

pátek 16. prosince 2016

Vánoční čtení

Tento týden nás skolilo nachlazení, všechny tři najednou. Já přežiju všechno, že jo, ale nevím, u koho z těch dvou zbývajících členů rodiny má rýmička horší průběh, řekla bych, že muž to klasicky prožívá podstatně hůř. A tak si připadám, jako bych měla doma děti dvě, večer běhám od jednoho k druhýmu, věčně podávám kapesníky, vařím čaje a sirupy se u nás pijí na litry.

Dva dny jsme dokonce s Áďou nevytáhly paty z domu , takový dny jsou pro mě hodně dlouhý... Nejsem zvyklá být doma. Napekly jsme ještě nějaký vánoční cukroví a většinu dne strávily v posteli, s knížkami.

A protože jsou Vánoce už opravdu za dveřmi, nasáváme vánoční atmosféru i z dětských knih.

Často nakupuju nebo půjčuju v knihovně právě knížky vztahující se k aktuálnímu ročnímu období nebo nějaké události. Áďu pořád moc nezajímá text, důležité jsou obrázky, ke kterým si vymýšlím vlastní příběhy.

Nejvíc teď u nás frčí Zima (všechny díly od Bernerové už jsem doporučovala několikrát, protože jsou prostě skvělý a krásně podporují dětskou fantazii, pokaždé v nich najdeme něco novýho), Co se děje o Vánocích a sbírka básní Bíle od Hynka Viléma.

neděle 11. prosince 2016

Třetí advenetní

...už se to blíží, že?

Mám rozepsaných tolik článků, tolik tipů, co mě kde zaujalo a o čem bych chtěla psát a nějak nemám čas je dokončit. Není to ale vůbec kvůli blížícím se Vánocům, jen byl poslední týden trošku hektičtější než jindy. Spousta věcí doma, které jsme ještě do konce roku chtěli dokončit, svatba a taky práce.

Co se týče Vánoc, dárky už mám dávno všechny zabalené, na vánoční úklid já nehraju a tak už jen čekáme a těšíme se. U
ž zbývá jen koupit stromek a dopéct další várku cukroví (první dvě jsme totiž snědli :-))
Minulý víkend jsme konečně dokončili vánoční osvětlení domu, dodělala jsem vánoční truhlíky do oken a trpělivě tak 100x denně odpovídám na otázku "Kde je ten Ježíšek?" 


úterý 6. prosince 2016

Zima, zima, zimička

...tak začíná Ádina oblíbená zimní básnička, kterou se za poslední dobu naučila a mně to připadalo jako ideální název pro článek i fotky, který jsem včera nafotila.

Můj muž zimu nesnáší, já ji mám moc ráda. A dítě je, zdá se, po mně. Zima ji nevadí.
Neříkám, že se vyžívám v tom, že se z procházek vracíme promrzlí na kost, občas u nás na kopci fouká tak, že mám pocit, že musíme každou chvíli vzlítnout a sedat si do zmrzlýho auta taky není nic moc. Mám tu výhodu, že nikam nespěchám a do auta sedám až tehdy, až rozmrzne. Jsem tak líná škrabat skla, že prostě počkáme, až se oteplí, až pak vyrážíme do města :-)

sobota 3. prosince 2016

Cvak!

Často jsem se setkávala s názorem, že je na mně mé dítě tak nezdravě fixovaný, že bude mít jednou problém s nástupem do školky. Často jsem odpovídala, že si to nemyslím a že jsem přesvědčená o tom, že je na mě dcera fixovaná zcela zdravě, tak jako každé jiné dítě na svoji mámu, se kterou tráví veškerý čas.

Většinou vlastně šlo jen o to, že někomu leží v žaludku třeba naše společné spaní a to, že se s ní "věčně tahám". Tak velký dítě už má přece dávno fungovat samo a ne dělat z rodičů otroky! Ha ha ha.

A víte, proč to píšu?

Protože Áďa už víc než měsíc chodí do školky a dnes poprvé to bylo bez jediné slzy a s úsměvem od ucha k uchu. Naprosto v klidu a v pohodě vběhla do třídy, dala mi pusu, zamávala a já šla. A tu slzu jsem zamačkávala já.

úterý 29. listopadu 2016

Pytel sem a pytel tam

Fler je moje zkáza, nakupovala bych tam nejradši od rána do večera.

Baví mě objevovat nový šikovný lidi, je to jedno z mála míst, kde mi není líto utratit peníze. A tak tam často v dlouhých chvílích brouzdám a přemýšlím, čím bych si udělala radost.

Hledala jsem řešení, jak esteticky skladovat Ádiny plyšáky u ní v pokoji tak, aby byli po ruce a přitom se dali během chvilky uklidit. A taky jak mít neustále po ruce všechny šály, čepice a rukavice v zádveří (doteď jsem je měla ve skříni v polici, ale to není ono, protože znáte to, vezmete si jednu čepici a pět dalších rozházíte).

A tak mě napadly dnes tolik oblíbené papírové pytle.

neděle 27. listopadu 2016

Fotodárky

Pokud vám dochází nápady, co nejbližším nadělit pod stromeček, tak mám pro vás tip. Fotodárky na sto způsobů.

Nestojí to majlant a udělá to radost každému.

Pokud máte v počítači kvanta fotek jako já, je škoda je nevyužít. Nějak nestíhám fotky vyvolávat, pořád to odkládám, což doufám v nejbližší době napravím. Každý rok ale dělám pro celou rodinu kalendáře z našich fotek a ty slaví úspěch.

Fotokalendáře jsem začala babičkám dělat snad před 6 lety, v době, kdy mi dalo celkem zabrat najít tu správnou firmu (protože jich samozřejmě nebylo tolik jako dnes). Vyzkoušela jsem jich na tisk několik a nejvíc jsem byla spokojená tady, právě v Bontia jsem je dělala loni. Tisk opravdu kvalitní, barvy odpovídaly fotkám a kalendáře vypadaly fakt krásně. Na tisku se rozhodně nevyplatí šetřit.

sobota 26. listopadu 2016

Advent

Je to tu.

Čas, kdy děti i dospělí odpočítávají dny do Vánoc. Kdy to doma voní jehličím, začíná se péct cukroví a po večerech se balí dárky.

Já už mám vše nakoupeno, skoro i zabaleno a už zbývá jen napéct cukroví. Rozhodně to nebudu nějak přehánět, upeču tak tři druhy.

Letos mají pro mě Vánoce mnohem větší kouzlo, než kdy jindy. Budou to naše první společné Vánoce v domě a navíc je Áďa ve věku, kdy se neustále ptá na Ježíška, na to, kdy konečně koupíme stromeček a kdy pod ním budou dárečky. A to je prostě kouzelný. Zatímco loni jí byly Vánoce celkem ukradený, i když ze stromku měla radost, letos je to prostě jiný.

úterý 22. listopadu 2016

Přečteno v listopadu

Jedno z mých předsevzetí pro tento rok bylo přečíst minimálně jednu knížku za měsíc. Plním to nad rámec!
Za poslední měsíc se mi doma sešly samý dobrý kousky, který nejde než doporučit.

neděle 20. listopadu 2016

Líný dopoledne

...mi jednou budou hrozně moc chybět.

To, když člověk nikam nespěchá.

Občas se mě někdo zeptá, jestli se těším na návrat do práce. A když řeknu, že vůbec, že bych se do práce nejradši už nikdy nevrátila, jen se podiví a nechápavě kroutí hlavou.

Záleží jen na vás, jakou si tu mateřskou uděláte. Lidi mají tak trošku zafixovaný, že matka na mateřské=uhnaná matka, co se přestává malovat, nosí jen tepláky, je na pokraji zhroucení a nemůže se dočkat toho, až děti půjdou do školky a ona se bude moct vrátit mezi lidi.
(Kecala bych, kdybych tvrdila, že to tak někdy není :-))

Já takový období měla, když byla Áďa ještě hodně malinká. Ona věčně spala a já se doma děsně nudila. Neměla problém usnout v posteli, takže jsem nemusela být pořád venku s kočárem a co doma pořád dělat, když si nemáte s kým pokecat a dítě věčně spí...Chyběli mi lidi a moje úžasný kolegyně z práce. 

středa 16. listopadu 2016

Rande s fotogafkou

Máme zdokumentovaný další podzim očima profesionála.
Můžu to nazvat jako předsvatební focení, protože si teď od fotografů na čas dáme oddych a fotit se budeme až na jaře, v květnu, kdy se budu vdávat.
 Předsvatební focení je téměř vždy o lidech, co se chtějí vzít, u nás to tentokrát bylo jen o mně a o Ádi. Společných fotek s mým mužem máme dost, tak jsme ho z toho tentokrát vynechaly.

Fotila nás Alex Lipková, nebylo to poprvé a nebylo to naposledy. Její fotky prostě miluju, mám ráda ty barvy, práci se světlem a její svatební fotky pro mě nemají konkurenci, i proto jsem si ji vybrala jako svatební fotografku. Navíc je Alex moc fajn ženská, takže jsme většinu času prokecaly, Adél lítala zleva doprava, málem spadla do rybníčku, naprosto bojkotovala nošení v šátku, ale i tak pár fotek vyšlo a já z nich mám velkou radost.

Fotily jsme se v Brně v Lužánkách, stejně jako loni. Na to, že jsem do svých 27 let žila v Brně, v Lužánkách jsem byla jen párkrát a přitom je to tam fakt krásný, hlavně na podzim.




pondělí 14. listopadu 2016

Kde je ta hranice

Chci psát o něčem, co mi delší dobu vrtá hlavou. Někdy mám totiž pocit, že žiju v trošku jiným světě, než ostatní. A přemýšlím nad hranicí co je a co není normální. A o tom, jak to má kdo nastaveno.

Občas narazím na nějaký článek, třeba od někoho, kdo taky píše blog (záměrně nepoužívám slovo bloggerka, protože to mi přijde extra směšný). Z článku se dovím, že se někdo (a někdo, kdo má doma třeba děti), hodinu chystá na to, aby si oblíkl nový oblečení, pořádně se namaloval, ať na fotce vypadá co nejlíp, jde ven, kde cizího člověka poprosí, jestli by nemohl náhodnou vyfotit ten novej skvělej outfit (toto slovo jsem ve svým životě zatím nikdy nepoužila, až teď), aby si pak fotku mohl vyvěsit na všechny sociální sítě a lidi tam psali, jak je to top a super a ááááách.

A já si pak říkám, jestli je to fakt pravda, jestli takhle někdo žije.
Chápu, že jsou to lidi, co třeba milují módu, já ji mám ráda taky, ale abych kvůli tomu podstupovala takový rituály, to mi prostě přijde sci-fi. Denně se připravovat na to, aby vznikla jedna fotka. Uklízet stoly, aby si člověk mohl vyfotit svůj Apple v zátiší s mobilem a makronkou, jako že i při práci vypadá děsně stylově.

Fotky prostě vládnou světu, lidi fotí sami sebe, to, jak jí, co snědli, co vypili, každý kafe, vyšpulený zadky před zrcadlem.
Jenže ty fotky vznikají často jen proto, aby se mohly někde zveřejnit. Aby posbíraly co nejvíc lajků a komentářů. O kvalitě fotek nějak není řeč, lidi prostě dokumentují naprosto všechno ze svého života a to taky zveřejňují.

Pak občas někde čtu, že blog dnes píše každej druhej blbec a pak to, že psát blog a fotit vše okolo, pořádně to projet nějakým instagramovým filtrem je děsně in. Ale já nechci být ani blbcem, ani in. Já nezačala psát proto, aby mi někdo něco komentoval a dělal "aaaaaach" u toho, že něco vyfotím. 

Nefotím fotky za účelem toho, abych je někam vystavovala, vystavuju je jen tehdy, když pro mě mají nějaký kouzlo, když se mi podaří zachytit každodenní realitu nebo hezký moment. Nevystavuju celej svůj život na internet. To, že jsem snídala, že jsem se naobědvala, že jsem se namalovala a že jsem byla venku.

Co mě dostává snad úplně nejvíc jsou chlapi, kteří se fotí před zrcadlem. Nejsem věřící, ale musím napsat jen jediný, proboha díky za mýho chlapa! To, že se někde vyfotí a někde to zveřejní, je ta nejvtipnější představa vůbec (vždy, když ho chci naštvat, tak mu říkám, že mu koupím selfie tyč!)Tohle je prostě divný, fakt divný.

pondělí 7. listopadu 2016

Proměna dětského pokoje

O Ádině pokoji už jsem jednou psala. Na jeho zařizování jsem se moc těšila a to, jak pokoj bude vypadat, jsem měla v hlavě už dávno předtím, než jsme se nastěhovali a já se pustila do zařizování.

Nedávno jsem se ale rozhodla, že ho celý předělám. Pořád jsem tak nějak nebyla spokojená s rozmístěním nábytku, tráví tam čím dál víc času a tak jsem chtěla, aby tam prostor měla co nejlíp rozdělený. Má pokoj opravdu maličký (11 metrů čtverečních), ale podle mého názoru zcela dostačující velikosti. 












Dnes je hrozně módní dát dětskému pokoji nějaký koncept, já teda při zařizování žádný neměla. Prostě jsem jí chtěla jen vkusně zařídit hezký pokojíček, kde bude ráda trávit čas, kde nebudou žádné kýče a kde bude funkční zařízení a žádné zbytečnosti. Mám ráda pastelové barvy, vše je v kombinaci modro-bílo-růžové. Nikdy jsem si pro holčičku nepředstavovala čistě růžový pokoj, to mi přijde až moc přeslazené, navíc bílý nebo modrý nábytek se dá případně využít i pro druhé dítě, co kdyby to byl kluk :-)

pátek 4. listopadu 2016

Podzim v kuchyni


K podzimu patří i spousta sezónního ovoce a zeleniny, která teď chutná nejlíp. 

U nás nejvíc frčí jablka. My je nemáme vlastní, ale máme to štěstí, že jsou v naší obci obrovské sady, takže si je pravidelně kupujeme na kila. Vzhledem k tomu, že Adélka jí z ovoce jen jablka, banány, meloun a hrušky, z těchto surovin dělám vše možné.

Já mám jablečné koláče moc ráda a mám pro vás tip na jednu takovou zdravou rychlovku.

Potřebujete:

130 g hladké mouky (používám jen špaldovou, bílou jsem už úplně vyřadila)
1 žloutek
100 g másla
trochu soli a trochu prdopeč

Vše zpracujeme v těsto, které naskládáme do formy, poté na těsto naskládáme plátky jablek, které zalijeme dvěma rozšlehanými žloutky s trochou moučkového cukru a cca 20 g hladké mouky.

Koláč se peče na 150 stupňů dozlatova, nakonec můžete poprášit cukrem nebo pokapat javorovým sirupem.

Těsto se celkem drobí, takže je to dezert na lžičku.





A když už jsme u těch jablek, k podzimu patří samozřejmě i poctivý štrůdl.

Už jsem k jednomu článku s recepty do komentáře psala osvědčený rodinný recept na domácí listové těsto, který mám od své babičky. Není to vlastně pravé listové těsto, protože to se musí při zpracování různě překládat a chladit a překládat a pořád dokola. Ale těsto je moc dobré, má podobnou chuť jako listové a navíc máte jistotu, že nejíte éčka.

Recept je úplně jednoduchý:

32 dkg hladké mouky
1/8 másla
190 ml mléka

Vše zpracujete dohromady a necháte na noc v lednici odpočinout. Množství je zhruba na 3 nohavice. 




Při psaní tohoto článku si právě pochutnávám na hruškovém koláči s mandlemi, který jsem pekla včera. Inspirovala jsem se u Kuchařky ze Svatojánu, její zdravé recepty mám moc ráda. Recept na tuto dobrotu je tady.

Pokud nemáte doma všechny potřebné suroviny, můžete je samozřejmě nahradit i těmi klasickými, běžně dostupnými (mandlovou smetanu za mléko, kokosový olej za máslo). V receptu není vůbec žádný cukr, já použila pšeničný sirup a je opravdu málo sladký, zkuste si ho pak osladit třeba medem nebo javorovým sirupem.




Často se mě lidi ptají, jak je možné, že jsem na mateřské tolik zhubla, i když pořád jím sladké. Je pravda, že peču opravdu hodně a ráda (o to víc mě nějak poslední dobou nebaví vaření). Úplně jsem vyřadila klasickou bílou mouku, často dělám koláče a dezerty z ovoce, takže se dá říct, že peču zdravě. V jídle se neomezuju, ale vybírám si to, co jím.

Několik měsíců jsem nejedla čokoládu, nemám na ni vůbec chuť. Všechny možné sladké tyčinky, sušenky a běžně dostupné sladkosti vůbec nekupuju. Jíme opravdu hodně zeleniny, ovoce, ořechů, pochutiny ze zdravé výživy nebo to, co si upečeme.

A jde to prostě tak nějak samo. 


Máte nějaký oblíbený jablečný či hruškový recept i vy? Budu ráda za inspiraci, protože mám pocit, že pořád peču to samé.

Z.

středa 2. listopadu 2016

Vánoční inspirace--->knihy pro děti

Můj oblíbený citát zní "Čtení je nejhezčí způsob, jak zabít čas."

A jak jste si mohli všimnout, řídím se tím nejen já, ale i celá rodina. Od doby, co Áďu zajímají knížky, s ní čteme opravu hodně.

Slíbila jsem další inspiraci na vánoční dárky, tak tentokrát o knihách pro děti.

Nedávno jsem vás upozorňovala na slevy v nakladatelství Svojtka a nakoupila oblíbené interaktivní knížky. Konkrétně Kdopak bydlí v Zoo, Jak to žije na zahradě a Červenou Karkulku.


pondělí 31. října 2016

Spolu

O prodlouženém víkendu jsme byli všichni spolu a takový dny si užívám.
A tak jsem muže poprosila, ať vezme foťák, ať máme s Adelínou společné fotky.

A zase jsme vyrazili na naše oblíbený místo...
(Už jsem s tím lehce trapná, ale je to tam prostě tak krásný, že mě ten kýč neskutečně baví).

A protože nosících fotek není nikdy dost, mám jich zase pár do sbírky.

sobota 29. října 2016

Adélčino podzimní ladění

Podzim mám ráda nejen kvůli té barevné přírodě, ale taky kvůli podzimní módě.
K tomuto ročnímu období patří teplý svetry, čepice a šály. A to mě baví. Nejen na sobě, ale i na Adélce.

Sama mám spoustu svetrů všech barev a nejradši je nosím v kombinaci s koženou bundou nebo kabátem. Škoda jen, že na tohle oblečení zatím nebylo moc počasí a tak už často sahám spíš  po oblečení na zimu.

Letošní podzim je ten první, kdy si oblečení Adélky můžu pořádně užít. Loni byla čerstvý chodec a víc se nosila, než chodila (i když někdy to tak má i letos) a tak většinu podzimních dnů strávila v teplých overalech v nosítku.

Letos je tomu jinak a tak jsem se konečně dočkala toho, že jí můžu nakupovat kabátky a svetry v barvách, které mám ráda a sluší ji. V šatníku má spoustu svetrových šatů, svetry všech možných délek a asi 4 kabátky.
(A jak už jsem psala mnohokrát, oblečení mě baví, ale rozhodně za něj neutrácím horentní sumy, vše to jsou z 99% bazarové kousky, nejčastěji z Anglie).


čtvrtek 27. října 2016

Podzim!

Dočkala jsem se.
Právě teď je ten nejkrásnější podzim, na který jsem se tak dlouho těšila.

Denně chodíme na vycházky na naše oblíbená místa, kde je spousta listí a Adelína ho hrabe, hází jím o sto šest, skáče, piští a já fotím a fotím.

Pořád chodíme na to stejné místo, kde jsme se v létě všichni fotili, kde jsme fotili fotky z babího léta a kde teď z meruněk padá až kýčovitě žluté listí a já se rozplývám a kochám.


úterý 25. října 2016

Věnec ze šípků

Dlouho jsem si přála věnec na domovní dveře. Dlouho jsem pátrala po všech možných obchodech s květinami, dekoracemi a na Fleru. Nic se mi nelíbilo a nebo to bylo tak šíleně předražený, že stačilo jedno deštivé dopoledne, abych si ho vytvořila sama.

Všude kolem domu nám rostou šípky, většinou na pozemcích, které ještě čekají na nového majitele. A tak jsme se s Adélkou jednoho rána vydaly trhat, ruce jsme obě měly lehce rozpíchaný, ale donesly jsme domů plný koš šípků.


neděle 23. října 2016

Soutěž o slevový kupón do e-shopu Pro děti

V e-shopu Prodeti.cz nakupuju pro Adélku moc ráda. Vyhovuje mi, že tam mají na výběr spoustu oblečení, hračky, povlečení, doplňky do pokoje, pro menší děti i pleny, drogerii. Prostě vše, co dítě potřebuje.

Nedávno jsem využila poštovného zdarma a nakoupila tam nějaké drobnosti a první dárky na Vánoce. Pyžamo, gumáky, stoličku před umyvadlo a nějaké hračky, o kterých jsem psala v předchozím článku.

Hlavně pyžama značky Hatley mě dostala, zatím jsem na tak hezké kousky nikde jinde nenarazila. Mají tolik krásných vzorů, že jsem dlouho váhala, který vybrat, nakonec vyhrál motiv lesních zvířátek. Vybírat můžete ze spousty originálních vzorů pro kluky i holky, mrknout můžete sem.


pátek 21. října 2016

Podzimní růže

Venku celý týden lije a lije. A protože nám odpadly nějaké kroužky, nudíme se. Šíleně se nudíme! Všechny knížky máme přečtený i pozpátku a tak vymýšlím, jak zabavit dítě.

Při cestě z obchodu jsem si na našem oblíbeném místě, kde se v létě vždy zastavujeme u houpaček na sváču, všimla stromu s krásně zbarveným žlutým listím. 
(Právě to listí všude se povalující a všude poletující mám na podzimu nejradši. Kdo ne?)

A tak plán zněl jasně. Nasbíraly jsme plný koš listí a šly jsme domů.

Nedávno jsem totiž narazila na jeden nápad, jak si udělat podzimní růži (návod tady) a taky jsem si hned vybavila, jak jsme ve výtvarce na základce obkreslovali na papír strukturu listu.

A tak se nám listí válelo všude, na stole i po zemi, Adélka obkreslovala, lepila, dělaly jsme růže a vydrželo nám to celé dopoledne.

středa 19. října 2016

Vánoční inspirace---hračky

Vánoce se blíží a tak vás budu zásobovat tipy na dárky pro děti, dnes něco o hračkách. Zkusím dát do kupy to, co už doma máme a co Áďu fakt baví, co jsem koupila, nebo co mám jako inspiraci na později.

Hraček máme doma celkem málo, kupuju většinou to, co Adél někde zaujme (i když stejně to často bývá tak, že to, s čím si hraje jinde, ji doma vůbec nebere). Pořád ji nejvíc baví knížky, malování ,to, že je ve společnosti dětí a to, že mi doma se vším pomáhá.

Co se týče hraček, přece jenom má pár favoritů.

úterý 18. října 2016

Víkend plný dobrot

Máme za sebou moc hezký víkend, na který jsem se dlouho těšila, protože nás v naší obci a okolí čekal bohatý kulturní program :-) 

Mužská část rodiny měla víkend pracovní, a my si s mamkou a Adélkou udělaly dámskou jízdu (vždy jsem si to spojená dámská jízda spojovala spíš s alkoholem, ale co už).

V sobotu v Židlochovicích byly po nějaké době opět farmářské trhy, na které jsme vyrazily brzy dopoledne. Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků o kouzlu maloměsta, výhodou je, že nikde nejsou obrovské davy lidí, bylo jich tam sice hodně, ale bylo to v únosné míře. Nakoupily jsme nějaké bylinky, přírodní kosmetiku, kytky, frgály, Adél si podupávala na dechovku, která vyhrávala a tleskala jak divá. Byla tam moc hezká atmosféra a myslím, že jsme si to užily všechny tři.


neděle 16. října 2016

DIY váza/svícen

Jestli mi něco fakt nejde, tak jsou to jakékoliv ruční práce nebo aktivity, u kterých by člověk měl ukázat svoji kreativitu.

Neumím háčkovat ani plést (ač jsem se o to několikrát pokoušela), natož šít (na to mám naštěstí mamku). Nedělám dekorace z papíru, ani nevyrábím podzimní a jarní věnce na dveře. Radši to přenechávám těm druhým, šikovným.

Nedávno jsem ale narazila na jeden extra jednoduchý DIY návod, o který se s vámi podělím. Mám doma 3 podobné vázy, obyčejný kousky z IKEA za pár korun, ve kterých teď mám vše, co aktuálně roste venku. Listy, šípky, chryzantémy.

Vadilo mi ale, že jsou vázy průhledné a jsou v nich vidět stonky, což nevypadá moc hezky. A tak jsem pátrala a našla hezkou inspiraci na to, jak si vylepšit takovou jednoduchou vázu (popřípadě si udělat hezký svícen) za pár minut.

čtvrtek 13. října 2016

Na detailech záleží

Asi jako každý člověk se ráda obklopuju hezkými věcmi. 
A asi nejvíc mě to baví v oblasti bydlení a dekorací.
 
Ještě dávno předtím, než jsme se nastěhovali do domu, jsem si kupovala různé drobnosti a představovala si, jak se budou v našem novém domově vyjímat. Nejedná se vůbec o žádné drahé kousky, něco mám z Pepca nebo Ikea, něco z malých obchůdků s dekoracemi, na které občas náhodou narazím, ať už se jedná o kamenné prodejny nebo e-shopy.
 

úterý 11. října 2016

Dva a čtvrt roku


Včera moje holčička oslavila dva a čtvrt roku. Člověk bez dětí jistě svůj věk nepočítá na čtvrtiny roku, nezaznamená každý měsíc, že je zase o něco starší. Člověk s dítětem to ale vnímá jinak. Každý 10.den v měsíci si připomínám Adélčino narození a to, že je s námi další měsíc.

Slíbila jsem si, že si poslední rok doma užijeme na maximum, každý den se snažím vymyslet nějaký program a stejně nezabráním tomu, že čas nějak moc rychle letí a někdy mám pocit, že letí tak rychle, že mi ta naše společná dovolená proplouvá mezi prsty a já se za chvíli budu poohlížet po práci.

sobota 8. října 2016

Babí léto

Je, jak už to vypadá, za námi. A bylo na můj vkus dost krátké.

Minulý týden jsme se byly s kamarádkou a jejími dcerami projít a nafotily spoustu fotek. Naše holky ochutnávaly hrozny, dávaly si závody, kdo nám je dřív donese až do pusy a všechny jsme si, i přesto, že byl začátek října, užily krásného počasí. Domů jsme došly za západu slunce, nemůžu si pomoct, ale panoráma vinohradů se zapadajícím sluncem, to je pro mě idyla.

Dnes, o týden později, je to už na zimní bundu a čepici. Až se Adélka vzbudí, chystáme se na stejné místo jít pouštět draka, básní o tom už aspoň týden.

Na stejném místě jsme fotili s fotografkou naše letní fotky, v době, kdy Adélka měla dva roky (tady).


úterý 4. října 2016

Světový týden nošení

...právě probíhá. U nás i v zahraničí. 

Máte tak jedinečnou možnost navštívit různé workshopy, přednášky, osahat si šátky na nosících srazech. Ideální příležitost dozvědět se něco nového. Konají se i různé pochody demonstrující spokojenost nošených dětí, je to hlavně o osvětě pro ostatní, kteří nošení dětí stále vnímají jako výmysly těch, co nevědí, co roupama dělat. To je samozřejmě nesmysl, protože nošení dětí je staré jako lidstvo samo.

Já teda nikdy na takový akce nebyla, přijde mi to lehce přehnané, ale loni jsme s Adelínou šly na módní nosící přehlídku v Brně (článek tady) a to bylo moc fajn. A. se jako čerstvý chodec promenádovala před Janáčkovým divadlem, pak jsme se prošly po červeném koberci a jely domů dát si odpoledního šlofíka.

Tenkrát jsem si říkala, jak na to budu za rok s láskou vzpomínat, že v té době už šátky mít určitě nebudu. Chyba. Pořád nás to baví. Každý den při pohledu do skříně říkám, že až jednou celou tu nosící výbavu prodám, vyrazím na pořádnou dovolenou. Anebo ji nechám pro svá vnoučata. :-)

neděle 2. října 2016

Podzim za okny

Čeká nás náš první podzim v domku, stěhovali jsme se totiž v lednu, takže jsme zažili všechna roční období kromě podzimu. A tak si teď užívám ty barvy, kytky a podzimní dekorace. Já podzim totiž miluju.
 
Víkend jsme měli opět hodně pracovní. Zatímco muž s mým tátou dělali celý víkend střechu na garáži, my s mamkou a Adelínou vzaly zahradní centrum útokem a sázely a dekorovaly. Od kytek utíkáme k lopatě a kolečkům, neustále srovnáváme terén, aspoň tu práci nemáme stereotypní :-)
 
S výsledkem jsem moc spokojená, přední strana domu a okna hned krásně prokoukly.
Zužitkovaly jsme dýně od babičky, kaštany, co Adélka nasbírala v parku, prostě vše, co k podzimu patří.
 

čtvrtek 29. září 2016

Kouzlo maloměsta

Bydlíme kousek od Židlochovic, což je jedno malé moravské město pár kilometrů od Brna.
Je to takové to typické maloměsto, projdete ho za pár minut, seženete tam to nejnutnější, co potřebujete, ale na žádné velké nákupy to není. I přesto to tam mám moc ráda.

Už několikrát jsem psala, že pravidelně minimálně jednou týdně jezdíme s Adelínou do místní zdravé výživy, která je ta nejlepší, jakou jsem kdy navštívila. Mají tam spoustu sortimentu, v létě prodávají točenou zmrzlinu, teď si tam na podzim kupuju výborný kafe. Hned naproti je pekárna, kde mají ty nejlepší kváskový rohlíky a celozrnný ořechový rohlíčky na světě. A to nepřeháním, každý, kdo je ochutnal, mi dává za pravdu. Opodál je masna, kam chodím nakupovat maso (a to mi doteď jako bývalému dlouholetému vegetariánovi dělá potíž, ale Adéla i muž jsou prostě masožravci). Všechno, co potřebuju, nakoupím do 15 minut, aniž bych nakupovala v nějakém super nebo hypermarketu. Většinou jsou to regionální produkty. A to se mi na tom moc líbí.

úterý 27. září 2016

Jak přežít...

Poslední dny jsem se odmlčela. Protože mám pocit, že přežívám a taky, že mi brzo hrábne.

Často od vás dostávám komentáře, že ze mě vyzařuje klid a pohoda, tak bych vám přála mě vidět v posledních dnech :-)

Tápu, protože nevím, co udělat proto, aby u nás doma byl klid. Určitě znáte takový ty stavy, kdy můžete udělat cokoliv a i kdybyste se postavily na hlavu, to dítě bude stejně řvát. Ne plakat, ale řvát tak, až praskají bubínky.

Všechno začalo asi před 14 dny, kdy se dítě budilo v noci s šíleným pláčem. Člověk zkouší všechno, pohladit, přitulit se...ale nepomáhá nic. Někdy to trvá půl hodiny, někdy hodinu, někdy i tři. 

čtvrtek 22. září 2016

Podzimní knižní tipy

Když se řekne podzim, představím si večery s knihou, dobrým vínem a teplou dekou. A teď na to konečně nastal ten správný čas. 
Včera jsem dočetla knížku, u které jsem byla napnutá do poslední chvíle (což se mi dlouho nestalo), ale hlavně, po velmi dlouhé době jsem četla knihu od zahraničního autora, která mě fakt bavila a moc ráda ji doporučím dál. Jak jste si totiž mohli všimnout, čtu jinak výhradně české knížky.

Narazila jsem na ni opět náhodou v knihovně, zkuste si představit takovou malou knihovnu na vesnici, kde je polička, kde paní knihovnice vybírá dle svého uvážení to nejlepší, co může čtenářům nabídnout. Zjevně se mi trefuje do vkusu, protože minule tam bylo Vyhnání Gerty Schnirch, o kterém jsem psala tady, teď Tajemství porodních bab od Sally Wepworthové.

úterý 20. září 2016

Nahoře a dole

V poslední době jsem psala o tom, jak moc fajn je život s dvouletým dítětem. Tak to zkusím uvést na pravou míru, protože Adélka se mění ze dne na den a posledních 14 dnů bylo tak trochu krušných...

Vlastně se u nás střídá období, kdy se vznáším na obláčku, protože se pořád směje, chodí mě pusinkovat a hezky spí, s dny, kdy vstane nesprávnou nohou, jenom kňourá, všechno ji vadí, dokáže řvát jak tur a já jen sleduju hodiny, kdy už konečně dorazí muž z práce, ať se můžu aspoň na chvíli někam zavřít a mít chvíli klid (což je stejně naivní představa, protože mě najde naprosto všude a pokud se zamknu, buší do dveří :-))

V den Adélčiných druhých narozenin, mi kamarádka poslala SMS s blahopřáním, kde napsala, ať si užívám každej den naplno. Že je to ten nejhezčí věk dítěte.

Někdy o tom pochybuju.

neděle 18. září 2016

Oblíbenci od Saloos

Značku Saloos asi netřeba představovat. 
Asi víte, že je to česká firma, která je dnes největším výrobcem přírodní biokosmetiky u nás. Já osobně moc nemám ráda označení bio, je to teď hrozně módní a jistě, zaručí to kvalitu, ale když něco nakupuju, nějak se nepídím po tom, jestli to bio je nebo není. Spoustu zeleniny a ovoce mám od babičky a zdravý potraviny nakupuju proto, že mi chutnají a nechci jíst chemický slátaniny a v tom případě už neřeším, jestli to je nebo není bio, hledím spíš na složení (to samé se týká i kosmetiky).

Přírodní kosmetiku mám ale moc ráda, nakupuji ji ve zdravé výživě, kterou máme ve vedlejším městě. Jezdíme tam s Adelínou pravidelně každý týden na nákupy, nejdřív se kocháme v obchodě, nakoupíme dobroty a pak vysedáváme na lavičce před prodejnou a odpočíváme :)

čtvrtek 15. září 2016

Retro


Můj muž byl už od dětství obklopen foťáky a spoustou fotek hlavně díky svému dědovi, který focení miloval. Díky spoustě fotkám má tak na dětství krásnou vzpomínku, má jich stovky, takových těch retro, takových, které jeho děda vyvolával doma v koupelně, často za jeho asistence. 

Určitě i díky tomu si focení později zamiloval a fotil pořád. Všude a všechno. Když jsme se poznali a pozval mě poprvé k sobě na kolej, ukazoval mi právě fotky. A tenkrát jsem objevila trochu jiný svět, pro mě do té doby neznámý.

Dělala jsem teď opět pořádek v počítači a narazila na jedno zapomenuté album, které můžu označit jako časosběrné.

Na podzim roku 2013 můj muž koupila foťák. Takový ten starý, klasický, se kterým se fotí na film. Rozhodl se, že si připomene mládí a že si fotky zase bude vyvolávat sám. Dlouho nám trvalo, než jsme nafotili celý film, vlastně něco přes rok. Film jsme vyvolali až v době, kdy měla Adélka 2 měsíce. A asi si dokážete představit moji radost, když se rozhodl vyvolávat, zamknul se v koupelně, bylo to skoro v době Adélčina večerního koupání..Všude byl bordel jak v tanku, všude visely filmy.

pondělí 12. září 2016

8 let spolu

Dnes je to už 8 let, co jsme spolu.
8 let, co jsme spolu poprvé někam vyrazili a od té doby jsme spolu skoro pořád. 

Moc ráda vzpomínám na naše začátky, kdy jsme jako studenti neměli skoro žádné peníze, scházeli jsme se u muže na koleji a večer se dívali na filmy místo vysedávání v hospodách.

Kamarádi nám moc šancí nedávali, protože jsme oba dva úplně odlišní. Posloucháme naprosto rozdílnou hudbu (já přímo nenávidím tu, kterou můj muž miluje a naopak), muž se dlouhá léta věnoval atletice, která mě k smrti nudila a nudí dodnes, můj muž moc nevyhledává společnost, zatímco já ano (i když poslední 2 roky jsem na tom se společenským životem velmi bídně :-). Prostě jsme oba dva totálně jiní.

Každopádně jsme spolu našli společnou cestu a dnes můžu říct, že jsme jak puzzle, doplňujeme se. I když jsme vyrůstali 500 km od sebe, prostě jsme se jednoho dne potkali a jsem přesvědčená o tom, že to tak mělo být. 

čtvrtek 8. září 2016

V Podlesí


Každý rok na podzim vyrážíme na pár dnů někam zrelaxovat. Před dvěma lety jsme vybrali Luhačovice, loni rakouské Alpy a letos Vysočinu. Nepotřebuji žádný luxus, na hvězdy nehledím, stačí mi pěkný hotel nebo penzion, kde dobře vaří a kde jsou okolo lesy. Ty mi totiž doma moc chybí.

Protože vždy vybíráme ubytování, které je přizpůsobeno dětem, díky dobrým recenzím letos padla volba na hotel Podlesí (celý komplex se jmenuje Pohádková vesnička). Shodou okolností jsem pak na jednom ze slevových portálů narazila na pobyt za zvýhodněnou cenu a tak už jsem jen odpočítávala dny, kdy odjedeme za odpočinkem, nebudu muset řešit úklid, vaření a to, jak zabavit dítě.

pátek 2. září 2016

Meruňkové minicheescaky

Sezóna meruněk pomalu končí a já tu pro vás mam tip na jeden moc dobrý dezert.

Je vlastně úplně jedno, jestli ho uděláte z meruněk nebo jakéhokoliv jiného ovoce, výsledek bude dobrý vždy.

Chtěla jsem si udělat meruňkový cheescake, ale uvědomila jsem si, že se mi rozbila forma na dort. Chuť na něj ale byla tak velká, že jsem dumala a dumala a napadlo mě udělat malé cheescake ve formě na muffiny. Chesscake dělám vždy podle osvědčeného receptu, který si můžete přečíst tady. Na korpus jsem dala meruňky, zalila krémem, dala péct a výsledek byl výborný.

Navíc se malé bábo, bábo, jak jim Áďa říkala, dobře jí i dětem, protože se vlezou akorát do ruky.








Jak děláte cheescake vy? Klasicky nebo máte nějakou oblíbenou ovocnou variantu?


Mně moc chutná ten klasický, zkoušela jsem i malinový, borůvkový, teď meruňkový, nechám se ale ráda inspirovat.



Ať vám chutná!


Z.

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.