neděle 31. ledna 2016

Lednové nákupy pro Adélku

Dnes je poslední den ledna a tak ještě stíhám sepsat to, za co jsem tento měsíc utrácela. Kdybych měla vypsat všechno, bylo by to na román, protože jsme se zařizovali, takže jsme kupovali veškeré spotřebiče do kuchyně, sedačku, nábytek, no prostě spoustu věcí spojených se stěhováním. Takže výdaje obrovské.

Mimo to jsem ale nakupovala nějaké oblečení pro Adélku, ze kterého mám opravdu radost.

Vše jsou kousky z druhé ruky dovezené z Anglie a za pár kaček. Na jaře budu mít doma malou fešandu :-)Naštěstí je už ve věku, kdy krásně chodí a pokud zrovna nezakopne a nevyválí se v bahně, konečně nastává čas, aby moje holčička nosila to pravé holčičí oblečení.







Tak doufám, že na venkově bude mít pověst elegánky :-)
Jak už jsem psala dříve, jsem ten poslední člověk, který by za oblečení pro dítě utrácel majlant. dá se ale nakupovat i levně a hezky.


Vy, co máte děti, taky vás baví mnohem víc nakupovat pro ně než pro sebe? :-)

Mějte krásný únor!

Z.♥






čtvrtek 28. ledna 2016

Testování šátku Hopity Tmavá Violka

Během stěhování a nekonečného vybalování jsem měla možnost testovat šátek Hopity Tmavá Violka. Je to pro mě nová zkušenost, protože se jedná o ručně tkaný šátek a žádný takový jsem nikdy předtím v rukách neměla.

Značka Hopity patří mladému páru, na samotném šátku se pak podílí celá rodina, přečíst si něco o nich můžete i na jejich webu. Jak sami píšou:

"Děti pomáhají kde mohou. Tu ustřihnou někde nitku, tu vyvléknou pár nití z nitěnek, tam zase pohopsají po pedálech a zakroutí válcem, aby dospělí měli stále co dělat a trénovali svoji trpělivost a pozornost."

Už na první pohled mě šátek dostal. Barvy jsou krásně živé, syté a navázaný vypadá krásně. 

úterý 26. ledna 2016

Konečně u nás doma

Tak jsme se dočkali a konečně se o víkendu přestěhovali.
Den po dni se pomalu zabydlujeme a i když to jde pomalu, jde to.
Většina krabic už naštěstí zmizela, pořád máme ale jeden pokoj, něco jako měla Monika v Přátelích svojí tajnou šatnu, kde končí vše, co nemám kam dát. Takže když objevím předmět, u kterého se mi nechce přemýšlet, kam s ním, šupnu ho tam....:) A netěším se na den, až onen pokoj budu uklízet.
Bydlí se nám krásně. Je tu rajský klid, absolutní ticho, dnes jsem z okna pozorovala západ slunce, popíjela u toho kafe a říkala si, jak jen na světě fakt krásně...
Zatím malá ochutnávka od nás...

středa 20. ledna 2016

Naše Largo aneb bydlíme za 14 dnů

Trošku jsem se odmlčela, ale má to svůj důvod, který bych vám aspoň ve zkratce ráda přiblížila.
 
Několikrát jsem ve svých článcích během uplynulého roku psala, že budeme stavět dům. Neuvěřitelné se stalo skutečností a náš dům už stojí, máme od něj klíče, je připraven k nastěhování a já bych vám tu rychlou akci ráda přiblížila, protože dostávám denně spoustu dotazů od kamarádů, rodiny a blízkých, jak je možný, že to šlo tak rychle...
 
 

neděle 10. ledna 2016

Didymos Indio Nature

Jeden z opožděných dárků nejen pro mě, ale i pro Adélku dorazil pár dnů po Vánocích. Znáte to, někdo si ve volných chvílích čte, někdo si vybírá boty, kabelky, já si ráda prohlížím šátky. Náhodou jsem narazila v jedné skupině na tento skvost za parádní cenu. Je to Didymos Indio nature. O značce Didymos jsem psala už několikrát, jsou to moje nejoblíbenější šátky a tento je v pořadí 16., který mám doma :-)

čtvrtek 7. ledna 2016

Vzpomínka na předvánoční focení

Před Vánocemi jsme se opět byli fotit. Tentokrát bez táty, zato jsme s Adelínou přizvaly babičku s dědou :)

Byla to taková hurá akce. V prosinci se všude začínaly objevovat rodinné fotky se stromečkem ze všech možných ateliérů a já si říkala, že je škoda, že nás žádné zimní focení nečeká.

Ateliérové fotky ale nemám ráda, přijdou mi fádní. Nejradši se fotíme v přírodě, tam vznikají ty nejhezčí momentky, mrknout se na naše fotky z podzimního focení můžete tady, já se na ně dívám hodně často, patří mezi moje nejoblíbenější.

A tak jsem pátrala a hledala, co a kde narychlo domluvit. Vím, že naše oblíbená fotografka nemá k dispozici žádný ateliér, ani žádné studio, kde by pravidelně fotila a pak jsem náhodou narazila na Alex. Její práci sleduji už dlouho a fotky se mi moc líbí a ona náhodou domlouvala vánoční minifocení a tak to klaplo :) Vybírám si fotografy, kteří si zakládají na dobré fotografii, než na dobré retuši a opět se ukázalo, že jsem si vybrala dobře.









Z fotek mám nejen já, ale i celá rodina obrovskou radost. Jsou takové, jaké jsem si představovala. Přirozené, bez kýčovitých vánočních doplňků. Většinou jsou to momentky, žádné pózování. Jen jsme se váleli, smáli se a Alex cvakala :)









Co na fotky říkáte vy?

Z.


úterý 5. ledna 2016

Konečně sníh!

Tak jsme se dočkali. Se sněhem má pro mě zima naprosto nový rozměr. Miluju jej už od dětství, kdy jsme každý rok jezdili na hory.

Letos mám ze sněhu rozporuplné pocity. Na jednu stranu se z něj raduju spolu s Adel, užívá si jej maximálně, pořád se v něm válí, dělá andělíčky a není ani možné ji kloudně vyfotit. 


neděle 3. ledna 2016

Novoroční předsevzetí

Taky si je každý rok dáváte nebo to pro vás nemá smysl?

Já jsem to měla vždy tak střídavě, máloco jsem ale dotáhla do konce a tak si říkám, že když to napíšu veřejně, zavazuji se tím ke splnění.

Dřív jsem si vždy dávala předsevzetí, že bych chtěla zhubnout, popřípadě pravidelně cvičit a přestat kouřit. Pravidelně jsem cvičila spíš nárazově, než že by se mě to drželo celý rok, zhubnout se mi hodně podařilo paradoxně až po dítěti a přestala jsem kouřit z minuty na minutu při zjištění těhotenství. Dlouho jsem přemýšlela, jestli je něco, co bych chtěla změnit nebo na něčem zapracovat a pár bodů mě napadlo.

Každý měsíc přečtu aspoň jednu knihu
Dřív knihy byly každodenní součástí mého života, jako studentka filologie jsem četla tak 2 knížky týdně, přečetla jsem jich stovky. Teď když mám volno dělám vše ostatní, než že bych četla. Toho volna mám tak 4 hodiny denně, takže se budu snažit tam vtěsnat i tu četbu. Škoda, že den nemá tak 48 hodin, abych stíhala vše, co chci.


Začnu opravdu pravidelně cvičit
Hubnout nepotřebuju, ale ten dobrý pocit POTÉ mi chybí.


Naučím se aspoň jednu ruční práci
Co se týče ručních prací, jsem dost nešikovný člověk, se vším chodím za mamkou, která na to má trpělivost. V létě jsem dokonce měla tendenci začít háčkovat, zkoušela jsem to asi 100x, ale prostě mi to nešlo. Takže aspoň něco se naučit musím (když jsem byla malá, háčkovat, plést i vyšívat jsem uměla, zvláštní, ne?)


Začnu zařizovat svatbu
Už je to dost dlouho, co jsem byla požádaná o ruku a tak jsme se dohodli, že by bylo na čase svatbu začít plánovat. V plánu je sice až v roce 2017, ale vzhledem k tomu, že si chci všechno zařídit naprosto sama, můžu pomalu začít, ono to uteče jako voda. Zatím mám vybraný měsíc a fotografa, to je pro začátek úspěch,ne?:-)

Jsem realista, víc si toho nedávám. 
Jak jste na tom s předsevzetími vy?  

Z.♥



pátek 1. ledna 2016

Ohlédnutí za rokem minulým




První den v novém roce mám ve zvyku přemýšlet nad rokem minulým a dnes tomu nebylo jinak. Silvestra nemám vůbec ráda, vadí mi hluk, petardy a to, že je téměř kázáno bavit se. Bavím se, když na to mám náladu a ne, když mi to někdo určí. Včera jsem do půlnoci ale vydržela, přiťukli jsme si a šli spát.



Rok 2015 byl pro mě i pro moji rodinu zlomový. Uvědomila jsem si, jak chci žít a co naopak ve svém životě nechci. Já, člověk ryze městský, jsem se rozhodla, že se z města odstěhuju a budu žít na vesnici. Celý náš rok 2015 se nesl v duchu našeho domu. Prošli jsme si neuvěřitelnou byrokracií, vybrali (doufám že) ten nejlepší pozemek, který jsme vybrat mohli a teď už jen vydržet ty 4 dny, než se začne...



Jako máma jsem si tento rok moc užila, i když byl hodně náročný. Adélka oslavila svoje první narozeniny, každým dnem dělá neuvěřitelné pokroky a já mám z malého miminka malou slečnu :-) Díky dítěti se učím trpělivosti a toleranci. Myslím, že pro každou mámu je mateřská obdobím, kdy se snaží najít cestu hlavně k sobě samé.



Začala jsem taky pracovat (i když prací bych to asi nenazvala). Dítě je ve věku, kdy bych ji ještě nikomu nesvěřila, ani z rodiny, natož cizímu člověku. Hledala jsem něco, co bych mohla dělat z domu a podařilo se. Nedá se říct, že by mě práce naplňovala, ale i díky tomu přemýšlím nad tím, co bych do budoucna dělat chtěla, přicházím na zajímavé informace a dostávám milé reakce, což je mi odměnou a plní to účel.



V roce 2015 jsem začala psát i tento blog. A baví mě to čím dál víc. Když se vidím s kamarádkami, se kterými se bohužel nemůžu vídat tak často, jak bych chtěla a řeknou mi, že čtou poctivě každý můj článek, těší mě to. A když mi někdo reaguje třeba na půl roku starý článek, na který náhodou narazí a napíše mi hezký komentář, jak dotyčnému můj článek pomohl, tetelím se blahem :-)



Přeji vám, abyste v dalším roce našli tu správnou cestu, jakým směrem by se váš život měl ubírat, ať kolem sebe máte samé milé lidi a hlavně zdraví, není to jen fráze, je opravdu nejdůležitější a nedá se koupit.



Z.♥


Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.