úterý 23. února 2016

Měsíc na vsi


Tak máme za sebou první měsíc života na vesnici. Uteklo to jak voda a můžu konečně vyvrátit všechno to, čím mě většina okolí strašila. Jak budu pořád zavřená doma. A sama. Jak budu mít vše z ruky. Jak se s Áďou budeme hrozně nudit.

Tak předně. Jsme nadšení z domu. Maximálně. Nechápu, jak jsem mohla bydlet v bytě, kde mě ráno budili sousedi a slyšela jsem, jak někdo splachuje.

Tady mám kolem sebe jen neuvěřitelný klid, který si maximálně užívám. A hlavně život s dítětem je najednou úplně jiný. Věčné napomínání Adelíny, že prostě nemůže házet hračkami a bouchat něčím do topení, protože by se sousedi zlobili, konečně skončilo.

Každý večer se kochám krásnými západy slunce. Toto je můj výhled z kuchyně, kterého se asi nikdy nenabažím.




Máme úžasný sousedy. Zjistila jsem, že je tu i mateřské centrum a stejné kroužky pro děti jak v Brně, jen mnohem levnější. A že je vede sousedka od naproti, se kterou jsme si naprosto sedly. Vychováváme děti v podobném duchu. To jsou takový drobnosti, který dokážou neuvěřitelně zlepšit den. A taky tu pár lidí nosí své děti, to je pro mě úžasný zjištění.

Párkrát se nám stalo, že jsme šly s A. na procházku, potkaly sousedku Lucku s jejími holčičkami, ty hned Adelínu objaly a táhly ji domů ukázat jí hračky. Nikdy nezapomenu na ten pohled, jak se A. ochotně chytla za ruku té starší a poslušně cupkala na návštěvu. Holky si hrály, my si v klidu vychutnávaly kafe...Tou dobou jsme tu nebydlely ani týden. A tohle se nám prostě v Brně nikdy nestalo.

Každý víkend vyrážíme na rodinnou procházku s cílem místní kavárny. Kafe jsem tam teda nikdy nepila, ale mají tam výborný dobroty. Každý týden připravují něco nového, většinu peče sama majitelka. Často jsou na prodej veganské kousky a z 99% jsou to samé zdravé věci (tento víkend jsem si pochutnávala na kuskusových sladkých kuličkách, minule to byly veganské cupcakes). Kdo by to byl na vesnici čekal?

Jsme skoro v půli cesty mezi Brnem a místem, kde jsme žili v létě u mé babičky. A tak se vídám mnohem častěji s celou širší rodinou. Někdy se s A. jen tak sbalíme, sedneme na autobus a za chvíli jsme u babičky. Zjistila jsem taky, že moje dítě miluje jízdu autobusem. Spokojeně sedí u okna, kochá se a užívá si půl hodinovou cestu autobusem (tímto děkuji integrovanému systému jihomoravského kraje, že zdolat 15 km trvá víc než půl hodiny).

Adelína se tu taky naučila spoustu věcí---konečně umí napodobit kočku, na vycházkách jich potkáváme spoustu. Taky ji fascinuje odbíjení na kostelní věži, takže "BAM, BAM" slyším několikrát denně. Kostely už vyhledává všude, kam cestujeme a ta radost, když ho objeví, je neuvěřitelná. Když vycházíme ven z domu, na levé straně jsou vinohrady a ona mě hned upozorní, že je tam veliký "BUBU". To je strašák proti špačkům s červenou bundou. A nejoblíbenější činnost je momentálně nosit z každé procházky tátovi kamínek. Bohužel je většinou bere z předzahrádky jednoho domu, za ten měsíc už jich nanosila fakt hodně a začínám se bát, že za chvíli nás sousedi nebudou mít rádi. 

Máme se prostě nádherně!

Z. ♥






4 komentáře

  1. Zuzi,opet moc pekne napsáno.Skvele,ze vam prvni mesic přinesl jen to dobre,at je tomu i nadale.

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Taky vás to určitě jednou potká, neboj :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.