neděle 24. července 2016

Hodová sezóna

...je na Moravě v plným proudu. Minulý týden byly hody u nás a my se byli mrknout. Tentokrát to nebylo v tanečním stylu, ale Adélka měla další ze svých premiér, poprvé se svezla na kolotočích a radost byla převeliká. Naši sousedi měli doma hlavní stárku a tak jsme měli hodové veselí jako na dlani.








Tento příspěvek bych ale chtěla věnovat hodům všeobecně, protože čtenáři jsou z různých koutů země a třeba nemají ani ponětí, co takové moravské hody obnáší a to mi přijde jako velká škoda.

Krojované hody jsou hlavním svátkem každé moravské obce. Patří k nim víno, zpěv, dechová hudba, hlavně tanec a všeobecné veselí, které trvá několik dnů, často do ranních hodin. Hody jsou taky často příležitostí, kdy se celá rodina sejde pohromadě. Jí se klasická jídla jako kačena se zelím, svíčková a spousta hodových koláčků, bez toho to prostě nejde.

Většinou se jak rodiny, tak i obce na hody připravují dlouho dopředu. Pokud má rodina doma stárka/stárku, která půjde na hody v kroji, je to často příležitost k tomu, aby si lidé zvelebovali domy a zkulturňovali okolí domu (to aby je ostatní nepomluvili :-). A tak pár dnů před hodama můžete vidět, jak i stařenky okopávají chodníky, všichni chtějí mít dům jako ze škatulky. To když půjde hodový průvod, vše musí být ťip ťop.

Hody většinou začínají tím, že se postaví mája. Tady se zapojuje většina místních chlapů, jedou do lesa, vyberou vhodný strom, dovezou jej na místo, kde se budou hody odehrávat a tam jej pak stárky strojí barevnými pentlemi. Když se mája postaví, hody začínají. Některé dědiny pak mezi sebou soupeří, kdo má vyšší máju a která je líp nazdobená. A tak když v létě projíždíte jižní Moravou, zkuste máju v každé dědině najít, určitě na vás někde vykoukne. Někde se staví i před dům první stárky, to aby všichni věděli, odkud půjde průvod.

Krojovaní, kterým se říká chasa, se na hody připravují minimálně půl roku dopoředu. Ve většině obcí je tradice, že v kroji chodí určitý ročník (u nás teď byl ročník 1998, což mi opět připomnělo, že fakt dost stárnu), někde zase chodí ti, které to prostě baví a na věku vůbec nezáleží. Mladí se celý rok učí zpívat lidovky, pro spoustu chlapů je to příležitost, jak se konečně naučit tancovat.

No a jak samotné hody probíhají? Často je to záležitost celého víkendu, v pátek se staví mája, v sobotu a neděli se hoduje. Někde jsou hody neděle, pondělí, úterý, ve větších obcích je to opravdu několikadenní záležitost, to pak nepotkáte na ulici ani živáčka, všichni jsou na parketu nebo zalezlí ve sklepech.

V den, kdy hody začínají, se všechny stárky sejdou u té první, které se říká hlavní, všichni stárci se taktéž i s muzikanty sejdou u hlavního stárka. Pak jde průvod vesnicí, kluci si vyzvednou své holky, muzika hraje, tancuje se, rodiče hlavní stárky hostí všechny přítomné a pak se jde na plac, kde se hraje, tancuje a zpívá až do rána. Často se chodí i ke starostovi, který stárkům uděluje hodové právo. Dřív se velmi často stávalo, že takové stárkování končilo svatbou. Je to přece jen příležitost k seznámení, lidi spolu pak tráví spoustu času na zkouškách a může to přerůst i ve vztah.

I v naší rodině jsou hody hlavní letní událostí. Člověk by měl jít na hody slušně oblečený, ženy v šatech, muži v obleku (aspoň na večerní zábavu), tato slušnost ale už bohužel často upadá. Stárkou byla moje babička, moje mamka i já a doufám, že jednou půjde v kroji i moje dcera. Mít doma stárku to je něco podobného jako dělat malou svatbu, protože se zve celá široká rodina, je zvykem mít nachystané bohaté občerstvení, pití a pokud máte doma hlavní stárku, zvou se na večeři i muzikanti (může se tak lehce stát, že se vám doma sejde i třicet lidí). V některých obcích je třeba zvyk, že hlavní stárka zve na večeři všechny krojované i muzikanty, takže se často jedná o rodiny, které mají pověst, že jsou "ti bohatí", je to často otázka společenské prestiže.

Na hodech můžete potkat taky "přespolní". To jsou krojovaní z jiné dědiny, kteří na hody došli v kroji. Tím pádem mají zajištěný vstup zdarma, od místních stárků dostávají víno a nechávají si hrát od muzikantů sóla, kdy stárci tancují verbuňk a stárky vrtěnou.

Po půlnoci se často předává hodové právo, což znamená, že si stárci vyberou někoho, komu předají stárkovství, tím jim končí povinnost dělat hody, zavádět lidi tancovat, vyhlašovat sóla, můžou se konečně bavit po svém. Stárkovství by ale měli přebrat jen sezdaní lidé a tak jej často přebírají rodiče stárků, kteří pak mají své sólo, kdy je parket jen jejich, otcové si nasadí kordulku (vyšívanou vestu) a klobouk, dostanou do ruky juchačku (nádoba na víno, které mají neustále k dispozici, protože po každé písničce je potřeba doplnit tekutiny) a mají tak jedinečnou možnost vzpomínat na to, když byli stárky oni a jak ten čas letí a děti jim vyrostly.

Být stárkem je takový milník v životě každého, kdo bydlí na jižní Moravě (nebo aspoň ve většině případů). Často, když se setkáme s celou rodinou, vzpomínáme na jednotlivé ročníky hodů a říkáme si "ano, to bylo tehdy, když stárkovala Zuzka" nebo "néé, to bylo tehdy, když stárkoval Kuba", nebo taky "néé, to bylo tenkrát, když šel Eda za sklepníka." Řeč je o mých bratrancích, každý měl ten svůj rok, kdy šel v kroji. Pokud člověk moc neholduje tanci, ale chce se zúčastnit moravského veselí, má možnost jít za sklepníka. Funkce spočívá v tom, že v průvodu veze trakař se sudem a celý den se stará o to, aby měli muzikanti co pít a aby stárci měli naplněné juchačky.

Každá obec může a nemusí mít svůj vlastní kroj. Často se nosí kroje kyjovské, které jsou pro jižní Moravu typické, ale spousta obcí má kroje vlastní. Hodoví nadšenci pak můžou rozeznávat desítky krojů a člověk pak hned pozná, odkud přespolní krojovaní dojeli.

Kroje se i často dědí z generace na generaci, je to takové rodinné bohatství, cena kroje se pohybuje v desítkách tisíců korun. My ženský kroj nemáme, ale můj bratranec, který folklórem opravdu žije a právě teď prožívá hodovou sezónu si kroj nedávno nechal šít a tak můžu říct, že v rodině aspoň jeden je.

V dědinách, kde se tradice dodržují, jsou hody opravdu velkým zážitkem. Nikde jinde na světě nemáte možnost něco tak unikátního zažít a proto, pokud se někdy chystáte v létě k nám na Moravu, zkuste se mrknout do kalendáře obce, jestli zrovna nemají hody, budete mít zážitek na celý život.

Z.

1 komentář

  1. Hezký článek :) Tyhle zvyky vám, Zuzko, moc závidím. Tady u nás ve Středočeském kraji nedaleko Prahy si o nich můžeme nechat leda zdát. Snad alespoň někdy budu mít příležitost vidět hody na vlastní oči. Užívejte veselí :)!

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.