středa 31. srpna 2016

Konec velkých prázdnin

...je moje oblíbená kniha od Pavla Kohouta. Každý rok si na ni poslední prázdninový den vzpomenu. I když prázdniny nemám už pěkně dlouho, stejně se na konci srpna neubráním pocitu, že něco končí.

Přesně před rokem Adélka udělala své první kroky. Slavili jsme mamčiny narozeniny, Adelíně se večer ani za nic nechtělo spát a tak s námi seděla dlouho do večera venku, grilovali jsme, užívali si jednu z posledních letních oslav. Už byla dost tma, Adelína se najednou pustila a šla. Jeden z okamžiků, který se budeme pamatovat navždy, mamka s oblibou říká, že dostala ten nejhezčí narozeninový dárek. 

Za rok touto dobou už budu šíleně nervózní, budu tu pobíhat a budu si říkat, že to přece není možný, že to moje malý mimino svěřím někomu cizímu. Adélka půjde do školky. Sice je to až za rok, ale znáte to, uteče to jak voda.


pátek 26. srpna 2016

Věčné hračky

Má je doma každé dítě a jako malí jsme si s nimi hrávali i my. Dřevěné kostky, puzzle, skládačky. Jak už jsem psala několikrát, kupuju převážně dřevěné hračky. Takové, u kterých dítě musí zapojit hlavu a které ho něco naučí. A nejraději mám ty od české značky Bino.

Sbírku postupně rozšiřuju a už teď vybírám dárky pod stromeček. A protože se Vánoce blíží, inspirace není nikdy dost.

V době, kdy měla Adélka kolem roku, ji moc bavilo lovit ryby a učila se poznávat zvířata formou dřevěných puzzlí. Jistě každá matka pochopí, že v momentě, kdy poprvé napodobila zvuky všech zvířat a ještě je dala na správné místo, cítila jsme takovou hrdost, jak kdyby právě odpromovala na Harvardu :-)

středa 24. srpna 2016

Kamarád z plyše

Taky jste měli v dětství nějakého plyšáka, kterého jste nedali z ruky? Já ano, měla jsem jich hned několik. Jednoho doma v posteli, druhého u babičky...

Adélka má taky svého oblíbence. Má jich vlastně víc. Na spaní si vždy bere slona, na všechny ostatní příležitosti má malého medvídka, kterého dostala od mého bratrance a od té chvíle jej skoro nepustila z ruky.

Všimla jsem si toho vlastně teprve nedávno, že kamkoliv, kam vyrážíme, medvěd nám dělá společnost. A tak jsem se rozhodla zdokumentovat, kde všude s námi byl. Samozřejmostí je jakákoliv cesta autem. Áďa si na něj většinou vzpomene až na poslední chvíli, když vycházíme z domu, ale nikdy nezapomene.

pondělí 22. srpna 2016

Vyhnání Gerty Schnirch

...jsem přečetla jedním dechem. 


Většina děje se odehrává v jedné malé moravské obci Perná. Paradoxní je, že jsem knížku dočetla v den, kdy se v Perné konají hody, na které jsme v době, kdy jsme neměli dítě, každý rok jezdili. Máme tam totiž rodinu, hody tam jsou prostě skvělý a myslím, že málokdo z těch, co se tam bavili, ví o tom, co se tem před pár desítkami let dělo.

Na knížku jsem dostala tip už dávno, nevím, jak vy, ale já si vždy poznamenávám knižní tipy od svých kamarádů nebo co mi kde cvrnkne do nosu na internetu do poznámek do mobilu a pak se k ním vracím a podle toho si vybírám knížky. Žebříčky a hodnocení nesleduju.

Spíš mám kolem sebe pár lidí, kteří mají stejný knižní vkus jako já a díky tomu se dostávám ke knihám, u kterých jsem si tak nějak jistá, že mě budou bavit.

sobota 20. srpna 2016

Jak si vybrat ten správný (první) šátek

Jak už jsem párkrát psala, už dlouho plánuji sepsat článek o tom, čím se řídit při výběru šátku. Ať už toho prvního nebo třeba šátku pro těžší děti. Tak tady je.

Moc dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem sama kupovala ten první. Bylo to před 2 lety, v té době nabídka byla dost veliká, ale rozhodně trh nebyl tak přesycený jako dnes. Adélka měla skoro 2 měsíce, byla nošená od narození, ale v šátku jsem ji začala nosit až okolo 8 týdnů (na první měsíce jsem totiž měla nosítko Caboo a to obstálo na výbornou). Šátky se mi líbily vždy, ale asi jako většinu matek mě odrazovaly dvě věci. Za prvé strach z toho, že to nebudu umět a pak hlavně to, jak si mám vybrat ten pravý mezi tolika druhy. A tak jsem jednoho dne zasedla k PC, vzala si do ruky papír a tužku a začala si sepisovat poznámky z různých diskuzí, pročítala recenze...Hlavu jsem měla jak pátrací balón, ale zhruba po dvou dnech jsem se začala celkem orientovat.

čtvrtek 18. srpna 2016

Janova pec

Müsli se u nás doma jí na kila. Já si ho ráda dopřávám k snídani, pro mého muže představuje víkendový rituál, kdy nesnídá nic jiného a běda, když dojde čokoládové, to je pak skoro tichá domácnost. A Adelína ho poslední měsíce jí moc ráda taky. Buď na snídani, nebo vyjídá ořechy a větší kousky jen tak ke svačině.

Dlouho jsem hledala to, u kterého si řeknu, že je to nejlepší, jaké jsem kdy jedla.         Pravidelně kupujeme od Emca, které mi sice chutná, ale neohromí. Vyzkoušela jsem i to od Mixit a pak jsem náhodou narazila značku Janova pec, objednala jsem balení na zkoušku a měla jsem vítěze.


úterý 16. srpna 2016

Léto u nás doma

Léto už pomalu končí, já dnes poprvé ve vzduchu cítila podzim. Ráno jsme vyrazily s Adélkou na nákupy do města a bylo to už na teplý svetr, což mi naznačilo, že léto tak nějak pomalu končí. Na to letošní budu vzpomínat ráda, protože jsme si ho moc užili.


Život s dvouletým dítětem je super. Každý den se učí nové věci, říká nová slova, je s ní sranda a většinou se pořád směje (samozřejmě jsou dny, kdy se vzbudí se špatnou náladou), ale těch není moc.

Navíc je to první léto v našem novém domově, o to víc si ho užíváme. Grilujeme, většinu dne jsme venku, jezdíme na výlety, trávíme čas s rodinou a užíváme si toho venkovského klidu.


Budu na něj mít hezkou památku i prostřednictvím fotek, které nám nafotila naše dvorní fotografka Peťa. Nejvíc na ni oceňuji to, že se snaží zachytit přirozenost. Navíc styl fotek, který fotí je přesně takový, jaký mám ráda. Žádné přehnané úpravy, práce se světlem a hezké barvy. Na focení s ní se vždycky moc těším, v červenci jsme s ní fotili už potřetí a rozhodně ne naposledy.


Dlouho jsem přemýšlela, jakou pro letní focení zvolit lokalitu, nakonec jsme vybrali okolí kolem domu. Pole, vinohrad a meruňkový sad, místa, kam chodíme tak často.

Udělali jsme si jednu podvečerní vycházku kolem našeho domu, Peťa cvakala, povídali jsme si, Adelína běhala všude kolem a vznikly z toho tyto fotky.















Máme jich fakt hodně, ale mám je ráda úplně všechny!












A tady názorná ukázka toho, proč pro mě bude už navždy mateřská dovolená synonymum k nonstop praní aneb jak se dítě během hodiny dokáže zasvinit :-)




Z.

čtvrtek 11. srpna 2016

Co mě straší ze spaní

"Je to pokaždé skoro stejný..." říkám Evženovi, kterej se rozvaluje na židli naproti mě, jelikož sedíme v Tichu, což je, jak uznávám, pro hospodu dost zvláštní jméno.
"Teda..." dodávám rychle, "skoro stejný, v některejch detailech se to trochu liší, ale to je fuk. Podstatný na tom je to, že mně je tam přesně tolik, kolik mi je, a všem ostatním je to úplně jedno. Začíná to většinou tak, že u mě někdo zazvoní nebo mi zatelefonuje, možná, že přijde dopis, tohle já nikdy neudržím v paměti, ten začátek tohodle z***venýho snu, prostě najednou je ta situace tady a je jedno, jak začíná. Včera se mnou mluvila někde na úřadě taková milá paní kolem čtyřicítky, co je samej úsměv, a říkala mi: "Nebojte se, to zvládnete..." Dyť na to máte celičký týden!" A já na to:"Jak k**va, tejden?! Co si vlastně myslíte?Že mi stačí jeden tejden na to, abych odmaturoval z němčiny?!Dyť mně už je šedesát a mým vnuka a tátu, co mu bude devadesát! A proč bych měl jít znovu k maturitě?! Tohle musí bejt nějaká ukrutná blbost, ne? Nějaký strašlivý nedorozumění!" A ta ženská, co se mi octnula ve snu, se furt jen usmívá a opakuje, že to jistě zvládnu a že na to mám přece tejden..."Dyť já mám vysokou školu..." říkám jí, "obor knihovnictví a vědecké informace na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze...rozumíte mi, madam...?!" A vona na to, že se prostě našla tahle nesrovnalost někde v papírech a že mi chybí zkouška z němčiny, ale ať si z toho nic nedělám, že je na to celej ten příští tejden..."

úterý 9. srpna 2016

V Mikulově


Byli jste někdy v Mikulově? Jestli ne, tak to určitě napravte. Je tam totiž nádherně. Já Mikulov miluju, i když jsem tam byla jen párkrát a od poslední návštěvy uběhlo už skoro 10 let. Je to jedno z míst, u kterého si řeknu, tady se musí krásně žít.

Mikulov mám spojený s výlety se školou a celkově s dětstvím. Když jsem jako malá trávila prázdniny u babičky, často dávali v televizi seriál My holky z městečka, který jsem měla moc ráda. Je celkem dost retro, ale odehrává se právě v Mikulově. Navíc jakákoliv letní dovolená, na kterou jsme s rodiči do zahraničí vyrazili autem, vedla právě přes Mikulov. Když ještě existovaly hranice, byl to takový ten pomyslný přechod mezi Moravou a cizinou. A taky místo, kde se povinně zastavovalo na čůrací zastávky, protože v Rakousku už bylo všechno moc drahý :-)

neděle 7. srpna 2016

Světový týden kojení podruhé

Stejně jako loni, opět probíhá  Světový týden kojení, který dneškem končí. O kojení jsem psala už loni v tomto článku z pozice kojící matky a už jsem se tomuto tématu nechtěla věnovat, protože to pro mě není aktuální.

Proč se k tomuto tématu ale vracím?

Nedávno si kamaráda uveřejnila na jedné ze sociálních sítí fotku svého dvouletého syna, jak se kojí. Je to krásná, decentní fotka, na které nejdou vidět prsa, jen spokojený výraz dítěte. Neobešlo se to bez komentářů, že to lidem u tak "velkého dítěte" přijde naprosto nepřirozené, dokonce až sexistické. A to mě dostalo.

Dceru jsem kojila 17 měsíců a jsem za to moc ráda. Bylo to 17 měsíců, které patřily jen mě a jí, kdy jsem tu byla jen já, která dokázala své dítě uklidnit tak jako nikdo jiný.

pátek 5. srpna 2016

Zdravé vanilkové sušenky

V minulém článku jsem psala, že jsem si pořídila razítka na sušenky a hned druhý den poté, co nám došly, jsme je s Adelínou prubly.

V krabici byla sada 6 razítek, vykrajovátko a jako bonus pár receptů, tak jsme s Adélkou vyzkoušely vanilkové.


středa 3. srpna 2016

Letní nákupy


K létu patří letní výprodeje a nákupy a já si v poslední době musela taky udělat nějakou radost (ne že bych ji v životě měla málo).

Pro sebe si toho moc nekupuju, protože mám pocit, že tak nějak nic nepotřebuju. Oblečení pořizuju spíš účelné, tzn. džíny, sukně a k tomu jednoduchá většinou jednobarevná nebo pruhovaná trička (nevím proč, ale mám jich hrozně moc a pořád kupuju další a další). Čas od času si udělám radost oblečením z Tchiba (samozřejmě objednávám pouze ve dny, kdy je doprava zdarma :-)). Udělala jsem si radost světle růžovou mikinou a světle modrou triko-mikinou. Oblečení z Tchiba mi sedí a mám ho moc ráda. Z 99% procent nakupuju jen přes internet, většinou na vinted.cz, H&M  nebo právě v Tchibu. 

Právě světlé odstíny růžové a modré jsou moje nejoblíbenější barvy a přitom teď v šatníku převládají barvy tmavé. Je to samozřejmě proto, že díky zákonu schválnosti kdykoliv, když si na sebe vezmu něco světlého, dítě mě do minuty něčím zapatle. Je vtipný pozorovat, jak se mění šatník s příchodem dítěte. 


O oblečení už jsem psala více článků. Zastávám názor, že každý kousek má svého kupce. Proto moc ráda nakupuji v sekáčích (ale takových, kde se prodávají opravdu hezké, minimálně nošené věci) a to většinou online. Adélce nakupuji většinu oblečení v second-handech, kde dováží věci z Anglie.
Sama oblečení taky prodávám. Hodně nošené věci dávám na charitu (nesnáším hromadění věcí, takže mám dobrý pocit, když pravidelně třídím skříně a ještě věci poslouží dál), ale věci, ze kterých jsem zhubla nebo je prostě už neunosím a leží mi jen tak ve skříni, pošlu za pár korun dál. A to mi dělá radost taky.


Protože často peču domácí sušenky, dlouho jsem sháněla razítka na sušenky. Pátrala jsem hlavně na Ebay, ale překvapila mě dost vysoká cena, takže jsem je nakonec koupila od Tescomy, konkrétně tyto. A jsem nadšená. Co fakt neumím, je zdobit jídlo, vánoční cukroví, prostě jakékoliv titěrné práce. Hlavně skoro u čehokoliv, co vařím nebo peču, mi asistuje dítě. Sedí na lince a se vším pomáhá, takže často ani nejde, aby něco vypadalo k světu, protože na všem dělá otisky, všechno chce ochutnat, vše chce krájet. Díky razítkům si uděláte zdravou variantu domácích sušenek za pár minut a vypadají hezky. Už jsme je s Adelínou vyzkoušely a jsem moc spokojená.


Dělám si zálusk na nějaké šaty. Ale fakt echt krásný šaty. Nechci ale konfekci, chci něco, co nemá každý druhý. A objevila jsem úžasné kousky značky Jane Bond special. Mrknout se můžete třeba na Fler, víc šatů mají ale na FB stránkách tady. Mají jich ale na výběr tolik, že vůbec nevím, které si vybrat. A taky nevím, kam bych je vlastně nosila :-) Na procházky s dítětem se moc nehodí, svatba nás žádná letos nečeká, tak možná počkám až na příští rok, každopádně stránku si ukládám do oblíbených a třeba to poslouží jako inspirace někomu dalšímu.


Pomalu taky nakupuju oblečení pro Adélku na podzim a zimu. Boty, bundy, potřebuje toho hodně, takže vždy nakupuji s předstihem, ať je z čeho vybírat.

No a největší trumf? Ten vám neukážu, to bude překvapení, ale vybrala jsem si svatební šaty. Nedalo mi to ani tak moc práce, strávila jsem hledáním asi 3 hodiny. Měla jsem nějakou představu, jak by měly vypadat, původně jsem chtěla šaty s bohatou tylovou sukní, jenže ty má každá druhá. Pak mě to přešlo a říkala si, že by se ke mě spíš hodily nějaké krajkové, jenže jsem si určila limit, který nechci překročit a za takovou cenu jsem žádné hezké neobjevila. Odmítám mít šaty z půjčovny, nechat si je šít byla až druhá varianta...A pak jsem na ně kápla. Srdce mi poskočilo radostí, protože byly přesně takový, jaký jsem si je představovala. Šaty a la princezna by se ke mně stejně vlastně nehodily, nebyla bych to já. 

Včera  jsem o tom nadšeně vykládala muži a když pak došel z práce, dal mi balíček peněz a řekl, ať si je koupím. Takže to vypadá, že jsem si vybrala dobře. Nejen šaty, ale i toho muže. Samozřejmě je neviděl a doufám, že to vydržím až do svatby, aby je poprvé opravdu uviděl až v den D.

Držím se opět svého přesvědčení nevyhazovat za oblečení horentní sumy, jsou šité na míru na postavu podobnou jako mám já, stojí přesně tolik, kolik jsem ochotná maximálně investovat, jsou originální a už se v nich úplně vidím :-)

Čím jste si v poslední době udělali radost vy?

Z.



pondělí 1. srpna 2016

Letní mini botník


Léto je v plným proudu a tak mám už dlouho v plánu sepsat pro někoho třeba inspirativní článek o letní dětské obuvi.

Adélce kupuju výhradně barefoot obuv, popřípadě nějaký kompromis (což znamená, že boty nesplňují všechny podmínky BF, ale jsou ohebné a měkké, v takových botech však tráví minimum času). Vy, co jste se s BF obuví ještě nesetkali, zkuste si přečíst například tento článek, kde jsou popsané alespoň základní informace.

Jedna z věcí, která by mě asi, nebýt na mateřské minula, je právě přemýšlení o tom, co si vlastně obout. A jsem za to moc ráda. Sama pro sebe si nekupuji obuv BF značek, ale úplně jsem z botníku vyřadila všechny boty na podpatku, s vysokou podrážkou a co to jde, chodím bosa nebo nosím co nejohebnější boty.

Dcera má bot spoustu, zatímco já se spokojím s pár kousky (nikdy jsem neměla potřebu nakupovat desítky párů), boty Adelíny v botníku zabírají největší část. Teď něco k těm, které jsou vyloženě na léto.

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.