neděle 7. srpna 2016

Světový týden kojení podruhé

Stejně jako loni, opět probíhá  Světový týden kojení, který dneškem končí. O kojení jsem psala už loni v tomto článku z pozice kojící matky a už jsem se tomuto tématu nechtěla věnovat, protože to pro mě není aktuální.

Proč se k tomuto tématu ale vracím?

Nedávno si kamaráda uveřejnila na jedné ze sociálních sítí fotku svého dvouletého syna, jak se kojí. Je to krásná, decentní fotka, na které nejdou vidět prsa, jen spokojený výraz dítěte. Neobešlo se to bez komentářů, že to lidem u tak "velkého dítěte" přijde naprosto nepřirozené, dokonce až sexistické. A to mě dostalo.

Dceru jsem kojila 17 měsíců a jsem za to moc ráda. Bylo to 17 měsíců, které patřily jen mě a jí, kdy jsem tu byla jen já, která dokázala své dítě uklidnit tak jako nikdo jiný.


 Původně jsem chtěla vydržet mnohem dýl, chtěla jsem ji kojit do doby, než se sama odstaví. Ale protože se řídím heslem spokojená matka=spokojené dítě, nevydržela jsem to tak dlouho. A proč? Protože už jsem spokojená nebyla. Protože noční kojení pro mě bylo neuvěřitelně vyčerpávající. Protože jsem se přes rok nevyspala 3 hodiny v kuse, protože se moje dítě budilo někdy i co hodinu a já už nemohla. Pořád jsem hubla (nebylo to cílené, moje tělo prostě kojení už vyčerpávalo), cítila jsem se pořád unavená a tak jsem to utla ze dne na den. Od té doby spíme všichni celou noc, já mám spoustu energie, cítím se 100x líp, dítě si víc zklidnilo a užívám si zcela novou etapu mateřství. Nespornou výhodou je samozřejmě i to, že Adélka může být přes noc u mých rodičů, což dřív bylo nereálné. Svého rozhodnutí nelituju a na kojení budu vzpomínat s tím pocitem, že jsem své dceři dala maximum, co jsem mohla.

Tématem letošního ročníku je Kojení: Klíč k udržitelné prosperitě. Po celém světě se konají přednášky a různé podpůrné akce, kde se zdůrazňuje to, jak je kojení pro dítě důležité. Více info si můžete přečíst tady. Proto i různé sociální sítě zaplavují kojící fotky víc než kdy jindy.

Kojení je téma, o kterém se poslední roky mluví mnohem více než dřív. Je pořád spousta těch, které pobuřují kojící matky na veřejnosti nebo kojení větších dětí. Pořád má spousta lidí tak nějak v hlavě zafixováné, že kojení je jen pro malé děti.

Nejsem žádná ortodoxně alternativní matka, snažím se ke všemu přistupovat tak nějak normálně, nad věcmi moc nepřemýšlet a vše dělat tak, co je mi přirozené, ať už se to týká čehokoliv. 

Ale když už se člověk zamyslí nad podstatou takových komentářů, prsa ženská má k tomu, aby kojila své dítě, tak to prostě příroda zařídila, nemá je proto, aby se polonahá vystavovala s hlubokými výstřihy. Takových fotek člověk vidí nejen na internetu, ale i v reklamách dnes a denně spoustu. Takové fotky se setkávají s ohlasem. Ovšem, když někdo vidí kojící ženu, a co hůř, ještě k tomu matku, jak kojí své dítě, které má třeba dva roky, je to najednou něco hrozně divnýho.

Nad fotkami dvouletého dítěte s flaškou mlíka se nepozastaví nikdo, nad fotkami, kde se starší dítě kojí, spousta lidí. Co je přirozenější? Mléko od krávy nebo mateřské mléko, které je určené jen pro dítě?

 Všichni jsme bohužel masírovaní reklamou, ať už to vnímáme nebo ne. Reklam na umělé mléko je plná televize, časopisy i internet. Proto jsem několikrát od okolí slyšela, jak je možné, že moje dítě dávno nespí celou noc, když kamarádky dcera už od půl roku krásně nechá rodiče vyspat. Píšou to dokonce i na krabicích výrobků pro děti. V takových chvílích pak má člověk chuť říct "A vy si myslíte, že svému dítěti vtloukám do hlavy, ať nespí a bdí nebo co?"

O tom, že jsem kojení vždy chápala jako normu, nikoliv alternativu jsem už psala. Prostě jsem si nepřipouštěla, že by tomu mělo být jinak. Kojení je hodně v hlavě, je potřeba se vykašlat na příručky, na rady okolí, na nějaké intervaly, které se všude doporučují (a je smutné, že v dnešní době tyto nesmysly radí i v porodnicích), prostě se soustředit jen na sebe a na své dítě. Pro dítě kojení ale neznamená jen potravu, znamená to pro něj hlavně pocit jistoty a bezpečí, kojení je prostředek, jak dítě uspat, utišit, zklidnit, když je dítě nemocné, má horečky nebo ho něco trápí.

Pokud se člověk pohybuje ve společnosti, kdy běžně nenarazí na kojící ženy, tak pro něj může okamžik, kdy spatří kojení na veřejnosti, vyvolat znechucení nebo pobouření.

I proto mají takové akce smysl. Nejenom proto, že se díky takovým akcím šíří osvěta, lidé mají možnost se dozvědět spoustu informací, matky, které mají nějaké pochybnosti to může uklidnit v tom smyslu, že zjistí, že to, jak se chová jejich dítě je naprosto normální. Ale i v tom smyslu, že pokud se s kojením lidé budou setkávat častěji (ať už v reálu nebo jen na fotkách), zvyknou si na to, i když to v nich může třeba na začátku vyvolat pohoršení. 

S odstupem času ale můžu říct, že mě moji rodiče, rodina nebo kamarádi nikdy kojit neviděli. Vždy jsem se otočila, protože se pak člověk dozví, že je jim to nepříjemné, že neví, jak se chovat, kam se dívat. A to je ten paradox. Někdo to má nastaveno tak, že kojení chápe jako chvilku matky s dítětem a nepotřebuje k tomu publikum, což byl i můj případ.

Je jasný, že když nemáte dítě, jen tak, uprostřed konverzace, nevytáhnete prso, ale když to dítě máte a má hlad, tak jiná možnost není. A tak se dnes často ženy obmotávají různými plenami a to buď proto, že se stydí nebo proto, že se setkaly s pohoršenými reakcemi okolí. A to je to, co, doufám, za pár let zmizí.

Snad v tomto směru konečně začnou být lidé více tolerantní a odpustí si nesmyslné, hloupé komentáře, aniž by se zamysleli nad podstatou.

A jeden příznačný obrázek na závěr.



Tímto článkem jsem se nechtěla dotknout nikoho, kdo své dítě nekojil, chápu, že je to téma velice citlivé. Je to jen reakce na pro mě nepochopitelné komentáře ke kojícím ženám, které dnes a denně vidím.

Z.

1 komentář

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.