pondělí 22. srpna 2016

Vyhnání Gerty Schnirch

...jsem přečetla jedním dechem. 

Většina děje se odehrává v jedné malé moravské obci Perná. Paradoxní je, že jsem knížku dočetla v den, kdy se v Perné konají hody, na které jsme v době, kdy jsme neměli dítě, každý rok jezdili. Máme tam totiž rodinu, hody tam jsou prostě skvělý a myslím, že málokdo z těch, co se tam bavili, ví o tom, co se tem před pár desítkami let dělo.

Na knížku jsem dostala tip už dávno, nevím, jak vy, ale já si vždy poznamenávám knižní tipy od svých kamarádů nebo co mi kde cvrnkne do nosu na internetu do poznámek do mobilu a pak se k ním vracím a podle toho si vybírám knížky. Žebříčky a hodnocení nesleduju.

Spíš mám kolem sebe pár lidí, kteří mají stejný knižní vkus jako já a díky tomu se dostávám ke knihám, u kterých jsem si tak nějak jistá, že mě budou bavit.


Když jsem naposledy byla v naší obecní knihovně, zrovna tam byla na polici vystavená tato kniha a já si hned vzpomněla, že mi ji pár lidí doporučilo a tak jsem se těšila, až se do ní začtu. Vůbec jsem si nevybavila to, že se dej odehrává právě v Perné.

Knížku jsem přečetla doslova jedním dechem, protože spousta míst, které popisuje, je mi opravdu blízká. Tučková, autorka knihy, se věnuje tématu vyhnání německého obyvatelstva z Brna v roce 1945, děj nechci nějak podrobněji rozebírat, protože si myslím, že by taková knížka měla být v každé knihovně a že opravdu stojí za to si ji přečíst. 

Knížka popisuje příběh Gerta Schnirch, mladé ženy s malým dítětem, která měla tu smůlu, že její otec byl Němec. To, že matka byla Češka v roce 1945 nikoho nezajímalo a tak zažila nechvalně známý pochod smrti z Brna do Pohořelic, během kterého umřelo tisíce lidí. 

Gerta Schnirch bydlela v Bratislavské ulici v Brně, v centru brněnského ghetta, jak se mu dnes říká. Já o pár ulic vedle studovala střední školu. Když nastal odsun brněnských Němců, všechny je nahnali na Mendlovo náměstí, kudy jsem každý den, když jsem bydlela v Brně, jezdila do školy a později do práce. Lidé šli vesnicemi, kterými jsem už jako malá každý víkend jezdila k babičce a teď kousek od nich bydlím. 

Můj strýc, který k nám teď každý týden jezdí, protože nám pomáhá se stavbou garáže, je právě z Perné. Narodil se tam a žije tam celý život. Když jsme se spolu o knížce bavili, řekl, že o knížce ví, že se o tom u nich občas mluví, ale i tak pořád lidi nemají v povědomí to, co se odehrálo těsně po válce. 

Hned jsem si vzpomněla i na mou babičku a na jednu událost, která se stala před pár lety. Babička žije v jedné malé vesnic na jihu Moravy, kde před válkou 99% obyvatel tvořili Němci. Veškeré německé obyvatelstvo muselo po válce svůj domov opustit. Moje rodina později vyrůstala v domě, který sice děda celý přestavěl, ale i tak v něm dřív žili Němci. Před pár lety, zrovna o víkendu, kdy u nás byly hody, jsme seděli u oběda, když před domem zastavilo auto s rakouskou SPZ. Vylezla z něj hodně stará paní s rodinou, procházeli se kolem domu a my nevěděli, kdo to je a co můžou chtít. Jediný, kdo u nás mluví německy, je můj muž, takže se šel zeptat, jestli něco nepotřebují. Dozvěděli jsme se tak, že paní se jen na sklonku svého života chtěla podívat na dům, ve kterém se narodila a chtěla ho i ukázat své rodině, aby věděli, kde žila, než je vyhnali.

Zážitek, na který jsem si v posledních dnech, během četby několikrát vzpomněla.

Knížka je to opravdu silná. Během doby, než jsem si ji přečetla, jsem si dohledala spoustu článků k tomuto tématu a obrovským paradoxem je to, že se o brněnském odsunu skoro 50 let mlčelo a lidé, kteří dnes ještě žijí, se dočkali omluvy až po několika desetiletích. 

Určitě si knihu napište na seznam toho, co rozhodně stojí za to přečíst.

Z.

2 komentáře

  1. Znám ji, četla jsem také jedním dechem. My jsme zase ze severozápadních Čech - z bývalých Sudet, kde byla situace úplně stejná jako na jižní Moravě. Málo málo se toho o poválečné situaci ví. Na Němce padla po válce kolektivní vina. Těžko soudit, kdo jak se choval. Každopádně to byla doba velmi zlá a vesnice s převahou domorodého německého obyvatelstva na to doplatily. Přeji hezký den, Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Také znám a také jsem četla jedním dechem. Chvílemi mě mrazilo, ale to k tomuto tématu patří. O rok později (po přečtení) jsem se dostala poprvé do míst, kudy Gerta na svém pochodu šla. I když jsem se tehdy kochala krásou Jižní Moravy, nemohla jsem si nevzpomenout... Petra

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.