úterý 27. září 2016

Jak přežít...

Poslední dny jsem se odmlčela. Protože mám pocit, že přežívám a taky, že mi brzo hrábne.

Často od vás dostávám komentáře, že ze mě vyzařuje klid a pohoda, tak bych vám přála mě vidět v posledních dnech :-)

Tápu, protože nevím, co udělat proto, aby u nás doma byl klid. Určitě znáte takový ty stavy, kdy můžete udělat cokoliv a i kdybyste se postavily na hlavu, to dítě bude stejně řvát. Ne plakat, ale řvát tak, až praskají bubínky.

Všechno začalo asi před 14 dny, kdy se dítě budilo v noci s šíleným pláčem. Člověk zkouší všechno, pohladit, přitulit se...ale nepomáhá nic. Někdy to trvá půl hodiny, někdy hodinu, někdy i tři. 


Je to náročný, protože jediný, co pomáhá, je vzít si dítě do nosítka a chodit. A ukazovat, jak venku svítí měsíc a když je měsíc na obloze, tak se přece spí. 
Někdy ani nosítko nepomáhá, dítě chce prostě pryč z ložnice a chce jen řvát.

Říkají vám něco noční děsy? Tak ty u nás teď řádí naplno.

A tak čtu a bádám, co by mohlo pomoci. Zkouším homeopatika, Bachovy esence, hlavně dítě neprobudit, aby se mu sny nepromítly do reality. Jenže všechno je absolutně bez efektu a nepomáhá nic. Chodím teď večer spávat zároveň s Adelínou, abych měla aspoň trochu naspáno, když vím, že mě čeká noční šichta. Chodím s ní spávat i přes den, protože jsem už hrozně unavená.

Poslední dny se scénáře opakují i přes den, kdy ji rozčílí naprosto všechno, třeba to, že si zuby dočistím dřív než ona a položím kartáček nebo to, že se zvednu od stolu a chci něco podat, když dítě zrovna chce, abych byla pořád u ní a nehnula se na krok.

Všude se dočítám o tom, že je to přirozené, že dítěti dozrává nervová soustava. 
Dřív na pláč platilo obejmutí, přitulení nebo nakojení. Jenže teď nechce nic, nechce se nechat pochovat, utíká, aby se vzápětí vrátila a vlastně neví, co chce.

Jenže jak to má rodič přežít bez újmy na zdraví?

Při životě mě drží pár věcí:

KAFE
Litry dobrýho kafe! A zrovna dnes dochází, takže jsem psala muži, ať nakoupí pořádný zásoby. Vařím ho teď totiž do půllitru. A už jen ten první okamžik, když si k němu přivoním a napiju se, mi evokuje klid.

                                                              PROCHÁZKY
Doma jsme co nejmíň, protože doma se dítě vzteká mnohem víc, než venku. Takže hodím dceru na záda a jdeme ven. Vyrážíme do polí, do parků ve vedlejším městě, kamkoliv, kde je ticho a minimum lidí.

                                                                  KNÍŽKY
Čtu teď hodně, protože je to ten nejlepší relax. Nedávno jsem dočetla knížku Malý tyran. Název sice trošku děsivý, ale možná díky ní pochopíte, proč se dítě chová tak, jak se chová. Proč se vzteká, co prožívá. Doporučuju!

                                              HUDBA A POŘÁDNĚ HLASITÁ
Konečně je ten správnej čas na hudbu, kterou mám ráda a kterou si často moc pouštět nemůžu. Miluju Metalicu, AC/DC, Iron Maden. Rychlou, rytmickou hudbu. A protože mi už někdy jde z těch říkanek a dětských písniček hlava kolem, konečně je čas na hudbu, kterou jsem naposledy poslouchala v práci, když jsem byla těhotná. Od té doby na to nějak nebyl čas. A tak si to teď v klidu, se sluchátky v uších, užívám.

                                                                 SPÁNEK
Protože to je základ všeho. Nic není důležitější, než spánek, všechno ostatní počká. A tak ruším všechny návštěvy v době, kdy Áďa spí, protože potřebuju spát taky a nabrat síly.

A tak jen dopíšu tento článek a jdu si lehnout a budu doufat, že toto období brzy přejde a že pak jednou s odstupem času budeme s mužem vzpomínat na to, jaká to tehdy byla sranda, když se Adelína vztekala tak, že naší jedinou starostí bylo, jak se vyspat a kde koupit špunty do uší.

Z.

4 komentáře

  1. Ten "noční děs" jsme se Čmeláčkem zažili zatím naštěstí jen jednou, taky se mi v hlavě vybavila ta zmínka o dozrávání nervové soustavy... ale bylo to tedy strašný, když dítě pláče a dva lidi kolem něj zkouší všechno možné a ono vůbec nic nepomáhá... nakonec pomohla básnička, kterou si spolu říkáme vždycky při oblékání... v tu chvíli byl po dvou ukřičených hodinách klid... ale musela jsem ji říkat stále dokola, než Čmelda zase usnul...
    Držím moc pěstičky, ať to brzy přejde a máte všichni, včetně malé berušky, klid... i pro ni to musí být hrozně vysilující...

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsme v podobné fázi. Doufám, že už bude brzy za námi... Držím pěsti, ať to tak je i u vás!
    PS: Máte moc hezký blog :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí už to přešlo a už mám zase zpět moje věčně usměvavé dítě, bylo to ale hodně náročné.

      A díky za pochvalu :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.