neděle 2. října 2016

Podzim za okny

Čeká nás náš první podzim v domku, stěhovali jsme se totiž v lednu, takže jsme zažili všechna roční období kromě podzimu. A tak si teď užívám ty barvy, kytky a podzimní dekorace. Já podzim totiž miluju.
 
Víkend jsme měli opět hodně pracovní. Zatímco muž s mým tátou dělali celý víkend střechu na garáži, my s mamkou a Adelínou vzaly zahradní centrum útokem a sázely a dekorovaly. Od kytek utíkáme k lopatě a kolečkům, neustále srovnáváme terén, aspoň tu práci nemáme stereotypní :-)
 
S výsledkem jsem moc spokojená, přední strana domu a okna hned krásně prokoukly.
Zužitkovaly jsme dýně od babičky, kaštany, co Adélka nasbírala v parku, prostě vše, co k podzimu patří.
 





 Máme to štěstí, že nám hodně pomáhají mí rodiče, jezdí k nám skoro každý víkend a tak díky tomu stíháme hodně práce. Připomínám si tím dětství, kdy jsem každý víkend jezdila k babičce, hned vedle bydlí strýc s tetou a mí bratranci, a když jsme se všichni sešli u babičky, bylo nás opravdu plno. Babi vždy navařila dobroty pro celou rodinu a pracovalo se. Ať už na poli, ve vinohradě, okolo domu nebo na zahradě, pořád se něco dělalo. 
 
Na životě v domě je nejlepší to, že se člověk pořád učí nový věci. Muž se učí betonovat, stavět vše, co si přeje mít, já se učím zahradničit (mě kytky nikdy nebraly, ale díky nim vypadá domov úplně jinak). Nemám nejmenší problém s fyzickou prací, snesu toho hodně a tak společně budujeme a doplňujeme se. Jasně že nelezu po střechách a nezatloukám hřebíky, ale dnes jsme s mamkou přeskládaly paletu cihel, v rukách jsem měla tak 200 kusů střešní krytiny, dělám vše, co je potřeba, nerozděluju práci na mužskou a ženskou. 

Mí rodiče jsou trošku workoholici, neumí moc odpočívat a já to mám po nich. Prostě když je čas, energie a počasí přeje, tak nedokážu jen tak sedět. Neustále se svého muže ptám, co budeme dělat, čímž ho lehce irituju :-)
 
Když jsme se v lednu nastěhovali, všude okolo domu bylo neuvěřitelné bahno, chodili jsme po paletách. Nedávno jsme dokončili chodníky, obrubníky dělal můj muž s taťkou pod Ádinou přísnou kontrolou, dlažbu nám vyráběl můj táta. A tak stačilo pár víkendů a naše staveniště se pomalu, ale jistě mění. A kdo může říct, že mu dlažbu vyrobil jeho táta? Málokdo.

 
 
Střecha se stihla přes víkend, dělalo se od rána do západu slunce a večer to byl kýč jak bič. To nešlo nevyfotit.
Naštěstí nikdo nespadl, nic se nestalo, vše se zvládlo a máme hotovo.



Teď už jen čekáme, až pořádně zaprší, půda slehne, zasadíme trávník a můžeme si říct, že vše, co jsme okolo domu chtěli stihnout do konce tohoto roku, jsme stihli. 
 
A doufám, že ty zimní měsíce už budou aspoň trochu ve znamení odpočinku a večerů se svařákem. Ale sama vím, že to pravda není, protože mám na zimu spoustu plánů, co vše chci doma udělat :-)
 
Z.

Okomentovat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.