úterý 18. října 2016

Víkend plný dobrot

Máme za sebou moc hezký víkend, na který jsem se dlouho těšila, protože nás v naší obci a okolí čekal bohatý kulturní program :-) 

Mužská část rodiny měla víkend pracovní, a my si s mamkou a Adélkou udělaly dámskou jízdu (vždy jsem si to spojená dámská jízda spojovala spíš s alkoholem, ale co už).

V sobotu v Židlochovicích byly po nějaké době opět farmářské trhy, na které jsme vyrazily brzy dopoledne. Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků o kouzlu maloměsta, výhodou je, že nikde nejsou obrovské davy lidí, bylo jich tam sice hodně, ale bylo to v únosné míře. Nakoupily jsme nějaké bylinky, přírodní kosmetiku, kytky, frgály, Adél si podupávala na dechovku, která vyhrávala a tleskala jak divá. Byla tam moc hezká atmosféra a myslím, že jsme si to užily všechny tři.








Odpoledne se pak u nás konala cukrářská soutěž, kterou pořádal místní cukrář, u kterého objednávám dorty. Sice si myslím, že peču dobře, ale na rodinné oslavy si dorty nechávám dělat. Neumím je totiž pěkně nazdobit a nechce se mi do toho investovat tolik času, ten radši využiju jinak. Když jsem si byla v červenci vyzvednout dort k Ádiným narozeninám, pan cukrář mi opět připomínal, že doufá, že se v říjnu na soutěži uvidíme a že se přihlásím.

A tak jsem to zvažovala. Soutěžilo se ve dvou kategoriích, v kategorii dortů a zákusků. Říkala jsem si, že letos obhlídnu konkurenci a možná za rok...

No, tak ještě že jsem tam šla jen jako divák. Na fotkách můžete vidět názornou ukázku naprostých amatérů :-) Já bych se tam se svým cheescakem nebo oblíbeným mrkvovým dortem mohla leda tak zahrabat.




V porotě byli šéfkuchaři z různých restaurací, bylo se opravdu na co dívat, ale co mě fakt dostalo, tak to, že ten nejlepší dort (hodnotil se jak vzhled, tak i chuť) udělala dle poroty jedna úplně obyčejná místní paní ve věku mé babičky. Taková, do které by člověk nikdy neřekl, že peče a že umí vytvořit něco tak krásnýho. Když pak přebírala cenu, mluvila o tom, že peče hlavně pro svoje vnoučata, že ji to prostě baví a že to fakt v takové konkurenci nečekala. V publiku jsem viděla zřejmě její vnučku, která neskrývala dojetí. To bylo fakt hezký.

Po vyhlášení vítězů začalo velkolepé ochutnávání a protože tam bylo opravdu narváno, český lid se opět předvedl a všichni šli po sladkým jak diví, div se nepobili. Chtěla jsem ukořistit kousek krtka z jednoho dětského dortu pro Áďu, protože bez toho bychom nemohly odejít a ochutnat jeden, dva zákusky. Vystála jsem si asi půlhodinovou frontu, než jsem se ke stolu probojovala, mezitím mě málem skolil dav rozběsněných lidí s tácky narvanými vším možným, lidi do sebe naráželi, hltali to, až se jim dělaly boule za ušima. Ten závěr mě naprosto psychicky vyčerpal :-) Pořád píšu, jak se snažím vyhýbat davům lidí a pak se zúčastním zcela dobrovolně takové akce.

Kdo to mohl v jeden sobotní podvečer v jedné malé moravské obci čekat.

Takže jsme sebraly krtka, pár zákusků, co byly nejblíž východu a šly s velikým zážitkem domů. Odnesla jsem si aspoň inspiraci pro náš svatební dort a ponaučení, že příští ročník radši vynecháme.

A tak mě zajímá, byl jste někdy někdo na podobné soutěži jako soutěžící? Chodíte na různé festivaly jídla, kávy a všech možných dobrot?

Z.

4 komentáře

  1. Zuzko, farmarske trhy miluju a jsem schopna na nich utratit opravdu hrisne penize. Strasne moc ujizdim hlavne na ovocnych vinech (v malem meste, kam se zanedlouho stehujeme, pan dela naprosto spickova!) a burcaku :D
    Ale trosku jsi mi tim sladkym pripomnela, na co jsem se chtela zeptat už dřív - opakovaně jsi psala, že jsi na začátku života Ádi byla trošku kulička (i když se mi dle fotek nezdá), jak se ti podařilo zhubnout a kdy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych tam taky dokázala utratit majlant :-)

      K tomu hubnutí---neřekla bych, že jsem byla kulička,cítila jsem se dřív dobře, i když jsem měla o 15 kg víc (já jsem se teda nikdy nevážila, ale při potvrzení těhotenství mě doktorka zvážila a tehdy ta váha byla o 15 kg vyšší). A jak se mi to podařilo? Určitě za to může hlavně kojení, u nás v rodině se po kojení prostě hubne (vím, že u někoho to tak nefunguje). Kojila jsem 17 měsíců, v kombinaci s častým nošením těžkýho batolete to šlo dolů samo. První půl rok Adélčina života jsme strávili v lese, denně jsem nachodila tak 10 km s kočárem, pak kočár bojkotovala, takže jsem ji denně všude nosila a takovej 10 kg baťůžek udělá svoje :)

      I díky hubnutí jsem ale musela A. odstavit, protože kila šla pořád dolu a už jsem si připadala fakt vychrtle. Když váha ukázala pod 55 kg (měřím skoro 180 cm), utla jsem to.

      Vymazat
    2. Moc děkuji za odpověď :)
      Ha, já doufala v nějaké diety a sporty, a ono "jen" kojení :-D
      Já tahám ty dvanáctikilové cácory dvě a bohužel efekt žádný :-D Ale je fakt, že tím, že jsou dvě, a já mám jen jedny ruce, tak si od malička zvykly na to, že je nějak moc na rukách nenosím...

      A jinak bych ti 180cm vůbec netipla, z fotek vypadáš taková droboučká (a tvůj muž musí být teda čahoun!)

      Vymazat
    3. Tak nějaký konkrétní sport nedělám, ale pravidelné několika kilometrové procházky udělají své. A teda tak 5x týdně večer cvičím na břicho (ale jsou dny, kdy na to kašlu). Nedělám pro to prostě nic extra, miluju sladký, který mám denně, ale jím dost zdravě, pohybu mám dostatek (i když to opravdu není nějak cilený) a v kombinaci s tím kojením to šlo samo :-)
      Muž má skoro 2 metry, my jsme všichni velcí :-)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.