úterý 29. listopadu 2016

Pytel sem a pytel tam

Fler je moje zkáza, nakupovala bych tam nejradši od rána do večera.

Baví mě objevovat nový šikovný lidi, je to jedno z mála míst, kde mi není líto utratit peníze. A tak tam často v dlouhých chvílích brouzdám a přemýšlím, čím bych si udělala radost.

Hledala jsem řešení, jak esteticky skladovat Ádiny plyšáky u ní v pokoji tak, aby byli po ruce a přitom se dali během chvilky uklidit. A taky jak mít neustále po ruce všechny šály, čepice a rukavice v zádveří (doteď jsem je měla ve skříni v polici, ale to není ono, protože znáte to, vezmete si jednu čepici a pět dalších rozházíte).

A tak mě napadly dnes tolik oblíbené papírové pytle.

neděle 27. listopadu 2016

Fotodárky

Pokud vám dochází nápady, co nejbližším nadělit pod stromeček, tak mám pro vás tip. Fotodárky na sto způsobů.

Nestojí to majlant a udělá to radost každému.

Pokud máte v počítači kvanta fotek jako já, je škoda je nevyužít. Nějak nestíhám fotky vyvolávat, pořád to odkládám, což doufám v nejbližší době napravím. Každý rok ale dělám pro celou rodinu kalendáře z našich fotek a ty slaví úspěch.

Fotokalendáře jsem začala babičkám dělat snad před 6 lety, v době, kdy mi dalo celkem zabrat najít tu správnou firmu (protože jich samozřejmě nebylo tolik jako dnes). Vyzkoušela jsem jich na tisk několik a nejvíc jsem byla spokojená tady, právě v Bontia jsem je dělala loni. Tisk opravdu kvalitní, barvy odpovídaly fotkám a kalendáře vypadaly fakt krásně. Na tisku se rozhodně nevyplatí šetřit.

sobota 26. listopadu 2016

Advent

Je to tu.

Čas, kdy děti i dospělí odpočítávají dny do Vánoc. Kdy to doma voní jehličím, začíná se péct cukroví a po večerech se balí dárky.

Já už mám vše nakoupeno, skoro i zabaleno a už zbývá jen napéct cukroví. Rozhodně to nebudu nějak přehánět, upeču tak tři druhy.

Letos mají pro mě Vánoce mnohem větší kouzlo, než kdy jindy. Budou to naše první společné Vánoce v domě a navíc je Áďa ve věku, kdy se neustále ptá na Ježíška, na to, kdy konečně koupíme stromeček a kdy pod ním budou dárečky. A to je prostě kouzelný. Zatímco loni jí byly Vánoce celkem ukradený, i když ze stromku měla radost, letos je to prostě jiný.

úterý 22. listopadu 2016

Přečteno v listopadu

Jedno z mých předsevzetí pro tento rok bylo přečíst minimálně jednu knížku za měsíc. Plním to nad rámec!
Za poslední měsíc se mi doma sešly samý dobrý kousky, který nejde než doporučit.

neděle 20. listopadu 2016

Líný dopoledne

...mi jednou budou hrozně moc chybět.

To, když člověk nikam nespěchá.

Občas se mě někdo zeptá, jestli se těším na návrat do práce. A když řeknu, že vůbec, že bych se do práce nejradši už nikdy nevrátila, jen se podiví a nechápavě kroutí hlavou.

Záleží jen na vás, jakou si tu mateřskou uděláte. Lidi mají tak trošku zafixovaný, že matka na mateřské=uhnaná matka, co se přestává malovat, nosí jen tepláky, je na pokraji zhroucení a nemůže se dočkat toho, až děti půjdou do školky a ona se bude moct vrátit mezi lidi.
(Kecala bych, kdybych tvrdila, že to tak někdy není :-))

Já takový období měla, když byla Áďa ještě hodně malinká. Ona věčně spala a já se doma děsně nudila. Neměla problém usnout v posteli, takže jsem nemusela být pořád venku s kočárem a co doma pořád dělat, když si nemáte s kým pokecat a dítě věčně spí...Chyběli mi lidi a moje úžasný kolegyně z práce. 

středa 16. listopadu 2016

Rande s fotogafkou

Máme zdokumentovaný další podzim očima profesionála.
Můžu to nazvat jako předsvatební focení, protože si teď od fotografů na čas dáme oddych a fotit se budeme až na jaře, v květnu, kdy se budu vdávat.
 Předsvatební focení je téměř vždy o lidech, co se chtějí vzít, u nás to tentokrát bylo jen o mně a o Ádi. Společných fotek s mým mužem máme dost, tak jsme ho z toho tentokrát vynechaly.

Fotila nás Alex Lipková, nebylo to poprvé a nebylo to naposledy. Její fotky prostě miluju, mám ráda ty barvy, práci se světlem a její svatební fotky pro mě nemají konkurenci, i proto jsem si ji vybrala jako svatební fotografku. Navíc je Alex moc fajn ženská, takže jsme většinu času prokecaly, Adél lítala zleva doprava, málem spadla do rybníčku, naprosto bojkotovala nošení v šátku, ale i tak pár fotek vyšlo a já z nich mám velkou radost.

Fotily jsme se v Brně v Lužánkách, stejně jako loni. Na to, že jsem do svých 27 let žila v Brně, v Lužánkách jsem byla jen párkrát a přitom je to tam fakt krásný, hlavně na podzim.




pondělí 14. listopadu 2016

Kde je ta hranice

Chci psát o něčem, co mi delší dobu vrtá hlavou. Někdy mám totiž pocit, že žiju v trošku jiným světě, než ostatní. A přemýšlím nad hranicí co je a co není normální. A o tom, jak to má kdo nastaveno.

Občas narazím na nějaký článek, třeba od někoho, kdo taky píše blog (záměrně nepoužívám slovo bloggerka, protože to mi přijde extra směšný). Z článku se dovím, že se někdo (a někdo, kdo má doma třeba děti), hodinu chystá na to, aby si oblíkl nový oblečení, pořádně se namaloval, ať na fotce vypadá co nejlíp, jde ven, kde cizího člověka poprosí, jestli by nemohl náhodnou vyfotit ten novej skvělej outfit (toto slovo jsem ve svým životě zatím nikdy nepoužila, až teď), aby si pak fotku mohl vyvěsit na všechny sociální sítě a lidi tam psali, jak je to top a super a ááááách.

A já si pak říkám, jestli je to fakt pravda, jestli takhle někdo žije.
Chápu, že jsou to lidi, co třeba milují módu, já ji mám ráda taky, ale abych kvůli tomu podstupovala takový rituály, to mi prostě přijde sci-fi. Denně se připravovat na to, aby vznikla jedna fotka. Uklízet stoly, aby si člověk mohl vyfotit svůj Apple v zátiší s mobilem a makronkou, jako že i při práci vypadá děsně stylově.

Fotky prostě vládnou světu, lidi fotí sami sebe, to, jak jí, co snědli, co vypili, každý kafe, vyšpulený zadky před zrcadlem.
Jenže ty fotky vznikají často jen proto, aby se mohly někde zveřejnit. Aby posbíraly co nejvíc lajků a komentářů. O kvalitě fotek nějak není řeč, lidi prostě dokumentují naprosto všechno ze svého života a to taky zveřejňují.

Pak občas někde čtu, že blog dnes píše každej druhej blbec a pak to, že psát blog a fotit vše okolo, pořádně to projet nějakým instagramovým filtrem je děsně in. Ale já nechci být ani blbcem, ani in. Já nezačala psát proto, aby mi někdo něco komentoval a dělal "aaaaaach" u toho, že něco vyfotím. 

Nefotím fotky za účelem toho, abych je někam vystavovala, vystavuju je jen tehdy, když pro mě mají nějaký kouzlo, když se mi podaří zachytit každodenní realitu nebo hezký moment. Nevystavuju celej svůj život na internet. To, že jsem snídala, že jsem se naobědvala, že jsem se namalovala a že jsem byla venku.

Co mě dostává snad úplně nejvíc jsou chlapi, kteří se fotí před zrcadlem. Nejsem věřící, ale musím napsat jen jediný, proboha díky za mýho chlapa! To, že se někde vyfotí a někde to zveřejní, je ta nejvtipnější představa vůbec (vždy, když ho chci naštvat, tak mu říkám, že mu koupím selfie tyč!)Tohle je prostě divný, fakt divný.

pondělí 7. listopadu 2016

Proměna dětského pokoje

O Ádině pokoji už jsem jednou psala. Na jeho zařizování jsem se moc těšila a to, jak pokoj bude vypadat, jsem měla v hlavě už dávno předtím, než jsme se nastěhovali a já se pustila do zařizování.

Nedávno jsem se ale rozhodla, že ho celý předělám. Pořád jsem tak nějak nebyla spokojená s rozmístěním nábytku, tráví tam čím dál víc času a tak jsem chtěla, aby tam prostor měla co nejlíp rozdělený. Má pokoj opravdu maličký (11 metrů čtverečních), ale podle mého názoru zcela dostačující velikosti. 












Dnes je hrozně módní dát dětskému pokoji nějaký koncept, já teda při zařizování žádný neměla. Prostě jsem jí chtěla jen vkusně zařídit hezký pokojíček, kde bude ráda trávit čas, kde nebudou žádné kýče a kde bude funkční zařízení a žádné zbytečnosti. Mám ráda pastelové barvy, vše je v kombinaci modro-bílo-růžové. Nikdy jsem si pro holčičku nepředstavovala čistě růžový pokoj, to mi přijde až moc přeslazené, navíc bílý nebo modrý nábytek se dá případně využít i pro druhé dítě, co kdyby to byl kluk :-)

pátek 4. listopadu 2016

Podzim v kuchyni


K podzimu patří i spousta sezónního ovoce a zeleniny, která teď chutná nejlíp. 

U nás nejvíc frčí jablka. My je nemáme vlastní, ale máme to štěstí, že jsou v naší obci obrovské sady, takže si je pravidelně kupujeme na kila. Vzhledem k tomu, že Adélka jí z ovoce jen jablka, banány, meloun a hrušky, z těchto surovin dělám vše možné.

Já mám jablečné koláče moc ráda a mám pro vás tip na jednu takovou zdravou rychlovku.

Potřebujete:

130 g hladké mouky (používám jen špaldovou, bílou jsem už úplně vyřadila)
1 žloutek
100 g másla
trochu soli a trochu prdopeč

Vše zpracujeme v těsto, které naskládáme do formy, poté na těsto naskládáme plátky jablek, které zalijeme dvěma rozšlehanými žloutky s trochou moučkového cukru a cca 20 g hladké mouky.

Koláč se peče na 150 stupňů dozlatova, nakonec můžete poprášit cukrem nebo pokapat javorovým sirupem.

Těsto se celkem drobí, takže je to dezert na lžičku.





A když už jsme u těch jablek, k podzimu patří samozřejmě i poctivý štrůdl.

Už jsem k jednomu článku s recepty do komentáře psala osvědčený rodinný recept na domácí listové těsto, který mám od své babičky. Není to vlastně pravé listové těsto, protože to se musí při zpracování různě překládat a chladit a překládat a pořád dokola. Ale těsto je moc dobré, má podobnou chuť jako listové a navíc máte jistotu, že nejíte éčka.

Recept je úplně jednoduchý:

32 dkg hladké mouky
1/8 másla
190 ml mléka

Vše zpracujete dohromady a necháte na noc v lednici odpočinout. Množství je zhruba na 3 nohavice. 




Při psaní tohoto článku si právě pochutnávám na hruškovém koláči s mandlemi, který jsem pekla včera. Inspirovala jsem se u Kuchařky ze Svatojánu, její zdravé recepty mám moc ráda. Recept na tuto dobrotu je tady.

Pokud nemáte doma všechny potřebné suroviny, můžete je samozřejmě nahradit i těmi klasickými, běžně dostupnými (mandlovou smetanu za mléko, kokosový olej za máslo). V receptu není vůbec žádný cukr, já použila pšeničný sirup a je opravdu málo sladký, zkuste si ho pak osladit třeba medem nebo javorovým sirupem.




Často se mě lidi ptají, jak je možné, že jsem na mateřské tolik zhubla, i když pořád jím sladké. Je pravda, že peču opravdu hodně a ráda (o to víc mě nějak poslední dobou nebaví vaření). Úplně jsem vyřadila klasickou bílou mouku, často dělám koláče a dezerty z ovoce, takže se dá říct, že peču zdravě. V jídle se neomezuju, ale vybírám si to, co jím.

Několik měsíců jsem nejedla čokoládu, nemám na ni vůbec chuť. Všechny možné sladké tyčinky, sušenky a běžně dostupné sladkosti vůbec nekupuju. Jíme opravdu hodně zeleniny, ovoce, ořechů, pochutiny ze zdravé výživy nebo to, co si upečeme.

A jde to prostě tak nějak samo. 


Máte nějaký oblíbený jablečný či hruškový recept i vy? Budu ráda za inspiraci, protože mám pocit, že pořád peču to samé.

Z.

středa 2. listopadu 2016

Vánoční inspirace--->knihy pro děti

Můj oblíbený citát zní "Čtení je nejhezčí způsob, jak zabít čas."

A jak jste si mohli všimnout, řídím se tím nejen já, ale i celá rodina. Od doby, co Áďu zajímají knížky, s ní čteme opravu hodně.

Slíbila jsem další inspiraci na vánoční dárky, tak tentokrát o knihách pro děti.

Nedávno jsem vás upozorňovala na slevy v nakladatelství Svojtka a nakoupila oblíbené interaktivní knížky. Konkrétně Kdopak bydlí v Zoo, Jak to žije na zahradě a Červenou Karkulku.


Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.