pátek 30. prosince 2016

Bílé Vánoce

Letos to vyšlo!
Naše první Vánoce v novém domově byly opravdu na sněhu a byly krásný, přesně takový, jaký jsem si přála. Byla jsem se svými nejbližšími, Adélka měla ze všeho ohromnou radost a všichni jsme si je užili v klidu a pohodě.

Nepanoval u nás žádný stres, jestli se vše stíhá nebo ne, nekonaly se žádný zběsilý předvánoční úklidy, na to já fakt nejsem. 
Stromeček jsme nazdobili 23.12. večer, aby to měla Adélka jako překvapení a radost z něj měla velikou. Celé dopoledne jsme na Štědrý den strávili venku na saních a na oběd si udělali oblíbenou pizzu. Večeři z půlky uvařila moje mamka, zbytek já a celé odpoledne jsme si hráli a bavili se.





U nás se nehraje na to, že se něco dělá, proto, že to je zvykem a že to tak dělají ostatní. Vše děláme tak, aby to vyhovovalo nám. Nemáme tradiční jídla, jíme to, na co máme chuť, nemáme bramborový salát na večeři, protože ho nesnáším. Netrávila jsem výzdobou stolu desítky minut, nepřemýšlela jsem nad tím, jestli vše je, tak, jak by to mělo být, spíš jsem se dívala kolem a snažila si ty chvíle zapamatovat, protože to byly první Vánoce v našem domě, první Vánoce, kdy dítě opravdu vnímalo jejich kouzlo.



Lili jsme olovo (protože to muž kdysi dávno dostal v práci a říkali jsme si, že už je konečně na čase to zužitkovat), pouštěli lodičky ze skořápek (protože Áďa miluje ořechy a protože si to pamatuju z dětství). A bylo hezký pozorovat, jak se všechny skořápky semkly a pluly po vodě pospolu. Jako rodina. Naše rodina taková je a o rodině a o tom být v tento čas se svými nejbližšími Vánoce jsou. Aspoň pro mě.


Na večeři u nás byli i moji rodiče. Já mám z dětství na Vánoce jen ty nejkrásnější vzpomínky, pamatuju si přesně tu atmosféru, to, jak jsem celej den nejedla, abych viděla zlatý prasátko, jak jsme se večer všichni svátečně oblíkli a pak dlouho rozdávali dárky. A chci, aby vzpomínky na Vánoce, jaký jsem zažívala jako dítě já, měla jednou i moje dcera. Aby si pamatovala tu kouzelnou atmosféru, to, že je to den plný pohody, bez stresu, se sváteční večeří a následným překvapením pod stromečkem.


Na stole nechyběly moje oblíbené sklenice na víno, které dostala moje babička jako svatební dar, svícen s točícími se andělíčky, který si pamatuju z dětství a Áďu naprosto fascinuje. Pamatujete, jak jsem psala, že naše Vánoce budou červeno-zeleno-zlaté, protože takové barvy podle mě k českým Vánocům patří?



Když se stmívalo, venku to vypadalo jako v pohádce. 
Já i muž jsme ateisti, Vánoce nevnímám jako křesťanský svátek (stejně jako vůbec neslavíme Velikonoce, ty pro mě jsou jen symbolem jara, hlubší smysl v tom rozhodně nehledám). Vánoce jsou pro mě symbolem rodiny. Toho, že má být rodina vděčná za to, že jsou spolu, že se spolu můžou sejít u štědrovečerního stolu a udělat si radost hezkým dárkem. Záleží na každým z nás, jak chce vlastně tyto svátky vnímat. 

Vánoce s dítětem ale mají úplně nový smysl, protože na světě není nic hezčího, než vidět tu radost v dětských očích. A ta radost nemusí být jen z dárků. U nás to byla radost ze stromečku, ze sněhu, z toho, že je u nás i babička s dědou...

To, že se blíží večer a dojde Ježíšek Adélka dost prožívala. Dětská fantazie je obrovská a tak měla Ježíška spojeného se všemi těmi nazdobenými stromečky a světýlky v okolí. Po večeři šla s našima do pokoje, muž šel ven, zapíchl do sněhu prskavky a já mezitím pod stromek nanosila dárky. Prskavky se odrážely v okně a naši mi pak říkali, že to vypadalo, jak kdyby do nebe vedly schody a dítě z toho bylo naprosto paf. A ta radost, když doběhla do obýváku a viděla tam dárky...


Všechny dárky jsem objednala přes internet, úplně jsem se vyhla davovému šílenství, který na Vánocích nemám ráda a užívala si celý advent i Vánoce v klidu domova. 
Dárků Áďa měla hodně, ale rozhodně jsem za ně neutrácela tisíce, největší radost jí udělaly vodní omalovánky za 20 Kč.

Spíš to pro mě celé bylo o tom, že jsem si uvědomila, jaký obrovský štěstí mám, že mám zdravou, spokojenou rodinu, že mám svoje nejbližší pořád na blízku a taky jsem si vzpomněla na ty, kteří tu s námi být nemůžou.

Vánoce jsou pro mě o pokoře, o vděčnosti za to, co člověk má, o zamyšlení se, o rodinné soudržnosti a o té kouzelné atmosféře.



Na Štědrý den jsem vyfotila asi 10 fotek. Vždy se snažím mít na paměti to, že by člověk měl chvíle zažívat a ne stát na té druhé straně za foťákem, za kamerou, aby mu ty krásný chvíle unikly. A tak nemáme ani jednu fotku u stromečku. Nebyl na to čas, nechtěla jsem Áďu rušit a na momentky bylo špatný světlo.

Doufám, že jste si krásné Vánoce užili i vy.

Z.

Okomentovat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.