neděle 11. prosince 2016

Třetí advenetní

...už se to blíží, že?

Mám rozepsaných tolik článků, tolik tipů, co mě kde zaujalo a o čem bych chtěla psát a nějak nemám čas je dokončit. Není to ale vůbec kvůli blížícím se Vánocům, jen byl poslední týden trošku hektičtější než jindy. Spousta věcí doma, které jsme ještě do konce roku chtěli dokončit, svatba a taky práce.

Co se týče Vánoc, dárky už mám dávno všechny zabalené, na vánoční úklid já nehraju a tak už jen čekáme a těšíme se. U
ž zbývá jen koupit stromek a dopéct další várku cukroví (první dvě jsme totiž snědli :-))
Minulý víkend jsme konečně dokončili vánoční osvětlení domu, dodělala jsem vánoční truhlíky do oken a trpělivě tak 100x denně odpovídám na otázku "Kde je ten Ježíšek?" 




Každý den, když se setmí, zapnu světýlka a jdeme se s Áďou podívat k oknu, kde pomalu vyhlížíme muže vracejícího se z práce. Je to něco kouzelnýho. Dítě je z osvětlení naprosto fascinováno a hltá historku o tom, že domeček máme osvětlený proto, aby k nám Ježíšek trefil. 
V době, kdy jsme si moc přáli mít dítě, jsem ani tak nemyslela na to, jak si chovám miminko,ale spíš na to, jak pak člověk prožívá všechny ty věci spojené s dětstvím. Jako Vánoce, Mikuláše, to těšení se...A když se do toho člověk aktivně zapojuje jako rodič, tak si často připadá jako to natěšený dítě. 


Mikuláše jsme nějak neprožívali, původně jsme chtěli jet k mé babičce, kde jsme byli i loni a Mikuláš tam měl krásnou atmosféru. Rodiny s dětmi se sešly v parku před kostelem, ke kterému vedou dlouhé schody, ty byly osvětlené svíčkami. Rozdával se punč, byla tam fakt milá atmosféra... A když se pak najednou všude rozeznělo to radostné "jéééééé" a viděli jsme, jak po schodech pomalu kráčí slavná trojka, najednou i pro mě Mikuláš dostal úplně nový rozměr. Já jako malá zažila Mikuláše vždy jen tak, že došel domů. V Brně nikdy, u babičky vždycky. Takže tohle pro mě bylo něco novýho a doufám, že příští rok to stihneme a že už Áďa poctivě řekne básničku, natrénováno už má.

Letos jsme to ale nestihli, Adélka Mikuláše neviděla a tak si na prostředníka zahrál můj muž. Po cestě z práce se stavil ve Zdravé výživě, aby tam nakoupil balíček dobrot, při nákupu omylem strčil do nějakých sklenic, který tam samozřejmě všechny rozbil, takže se mu nákup dost prodražil. Letos jsme zůstali jen u toho, že ten fousatej pán zastavil tátu po cestě z práce a něco Adélce poslal. Nechtěli jsme jí strašit čertem a nechtělo se nám chodit někam, kde to neznáme. A mělo to úspěch. Áďa napjatě poslouchala historku o tom, jak Mikuláš zamával berlou na přechodu, táta musel zastavit a převzít si balíček a já musela málem odejít, jak moc se mi chtělo smát, když jsem viděla ty naprosto vážný výrazy, ale vydržela jsem.

Tento týden pro mě byl navíc ve znamení velkých změn. Vzpomněli si na mě po skoro dvou a půl letech v práci a já se tak pomalu začínám vracet do pracovního procesu. Mám tu obrovskou výhodu, že jen z domu. Když jsem nastupovala na mateřskou, děsně jsem se bála toho, že se doma budu nudit, že budu trpět stereotypem a budu taková ta izolovaná matka, co věčně vzpomíná na svůj život před dítětem. 

Není tomu tak. Za tu dobu, co jsem doma, naopak dělám mnohem víc věcí, který mě baví a mám na to paradoxně víc prostoru. Možná některé z vás víte, že delší dobu zastupuju jednu nejmenovanou značku na jednom z webů zaměřený na děti, vymýšlím aktivity pro děti a teď mi k tomu přibude ještě moje "stará" práce. Někdy bych si přála, aby den měl aspoň 48 hodin, abych vše stíhala tak, jak si představuju. Ale zatím se mi to vše nějak daří kombinovat, aniž by to bylo na úkor dítěte. Zásadně vše dělám jen v době, kdy spí nebo je ve školce, nechci ji okrádat o náš společný čas. 

A tím, že Áďa chodí 2x týdně do školky, začíná mi konečně ta idyla, to, jak jsem si samu sebe jednou představovala. Ráno jdeme do školky a já mám pak celý dopoledne pro sebe, můžu si v klidu vychutnat kafe, aniž by mě někdo nutil, že mám jít skládat kostky, můžu si osolit naplno hudbu, kterou mám ráda, můžu u toho pracovat a nemusím se hnout z domu. A pak si jen vyzvednu spokojený dítě, který mi cestou domů usne.

Já jsem stále přesvědčená o tom, že nic není nemožný a všechny moje plány a přání se mi prostě plní. Že je reálný zkombinovat práci, domácnost a starost o dítě tak, aby si to člověk užil a ne aby se honil a stresoval.

Včera jsme si taky udělali v tomto týdnu už druhý výlet do Brna, měla jsem domluvenou zkoušku svatebního líčení s vizážistkou (já vím, je ještě brzy, ale když je budoucí nevěsta i vizážistka na mateřské, tak někdy fakt trvá se domluvit). 

V make-upu jsem si připadala úplně jiná, moc jsem se nepoznávala (i když na fotce to vůbec nevynikne). Když jsem muže požádala, ať mě vyfotí na památku, udělal rychlocvak a pak mi řekl, ať si obleču tepláky a jdu mu na půdu pomoct se dřevem (bavíme se teď tím, že děláme na celé půdě regály). 
A to mi vizážistka říkala, že si máme udělat hezkej večer nebo mám někam vyrazit s kamarádkama, ať si užiju to, že mi to sluší. Tak příště, no...
Ale stihli jsme i vánoční trhy a já si zazvonila na zvoneček, to je tradice, kterou poctivě dodržuju. Zatím se mi vždy vše splnilo, snad to vyjde i ten příští rok.


Zítra se nám tisknou svatební oznámení a já jsem z nich naprosto nadšená! Navrhla jsem si je sama, v podstatě jsem jen grafičce řekla, jak mají vypadat, co tam chci mít a bylo hotovo. Ale výsledek je hezčí, než jsem čekala.
Jsou jednoduchý, nepřeplácaný, neobsahují žádnej verš, myslím, že se k nám přesně hodí.
A až je doručím všem z rodiny a kamarádům, tak se vám pochlubím. Rodina je dostane pod stromeček, tak jsem zvědavá na reakce.

A protože včera bylo 10.12., opět si připomínám to, že je Adélka zase o měsíc starší a příští měsíc má už dva a půl roku. Připadá mi to jako včera, kdy jsem psala o blížící se oslavě druhých narozenin. Tak přidávám jednu rychlofotku z koupání z tohoto týdne, vypadá tam jak andílek. 
(Zrovna dnes, kdy opět večer usínala přes hodinu a pořád dokola mi zpívala Mik, Miku, Mik, Miku, Mikuláš, jsem si pořád dokola musela připomínat to, jak je roztomilá. Hlavně přes den. Večer je to často zkouška nervů, protože ožívá tak, že to často vypadá, že by klidně jela ještě pár hodin tahem a spánek je pro slabochy).


Chtěla jsem psát o té vánoční náladě, která u nás panuje, skončilo to u svateb a u koupání.
Doufám, že i vy si užíváte předvánoční čas v poklidu.

Z.

1 komentář

  1. Užívejte, na toto se taky těším, Róza zatím neocení moc ani ta světýlka. Ale moc nestíhám. A je to kvůli Vánocům, chtěla jsem dělat tolik dárků sama a prostě není kdy. Tak jsem si to tak v neděli urovala v hlavě, že radši budou kupovené a já v klidu, než abych se ztrhala, třeba to stihnu do těch příštích :D

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.