středa 28. června 2017

Léto

Začátek léta mi vždy evokuje blížící se prázdniny, zaslouženou dovolenou, kopce zmrzliny a pohodu. A letos to tak opravdu po několika letech bude. Konečně pojedeme k moři a prázdniny nás opravdu čekají, aspoň Adélku.

Taky je to naše druhý léto v domečku. A je to super! Už to u nás nevypadá jak na oraništi, nejsou všude díry, lopaty a míchačky. I když k zahradě to má pořád ještě daleko.

Dítko jde v pátek naposledy do školky, před týdnem jsme se rozloučily s kroužky, kam jsme přes rok chodily, a pak už jen veget. Má za sebou svoje první školkový focení a s fotkou by nejradši i spala, neustále mi představuje svoje kamarády, fotku si nosí i ven, je s námi u oběda, všude.

Myslím, že loučení se školkou bude celkem dojemný. Jsem strašně ráda, že jsme narazily na učitelky, jaký jsem si přála a představovala a když si vezmu, jaký pokroky za tu dobu, co tam chodí, udělala, co se naučila a jak to tam má ráda, přijde mi to až neuvěřitelný.  A. je ve třídě úplně nejmladší a tak je to takovej mazel :) 


A jak si zatím to léto užíváme?
Zasadili jsme náš třetí strom, milovanou magnolii, kterou jsme dostali jako svatební dar. K něčemu jsou ty sociální sítě přece jen dobrý, jednou jsem napsala, že si v budoucnu celou zahradu osázím magnoliemi a pak budu jen sedět a kochat se a kochat a pak jsem si na svatbě všimla, že u stolu strojí strom. Zrovna jsme tancovali a mně jen prolítla hlavou myšlenka, snad ten strom nedotáhli naši, podobnej totiž mívala babička v květináči v obýváku. Říkala jsem si ale, proč by to dělali? Proč by sem ten stromek nosili?

 Až pak mi kamarádka řekla, že když jsem si ho přála, tak mi ho dovezla. To je krásný,ne? Jestli se udrží a vykvete, aspoň si na ten okamžik a na Terezku vždy vzpomenu...

Manžel udělal Adélce pískoviště, vytvořili jsme prostor pro dětský hřiště, v těch největších vedrech jsme společnými silami  přemístili 5 tun kačírku a málem nás u toho trefil šlak.




Co mám na tomto ročním období úplně nejradši a co vidím jako největší rozdíl mezi životem v paneláku a v domě je to, že můžeme být od rána do večera venku. Nejsme zavřený ve vyhřátým bytě, to pro nás totiž vždycky bylo tak trošku peklíčko.
Áďa mi pomáhá při zahradničení, tátovi věčně asistuje s něčím v garáži a domů chodíme až v momentě, kdy odbíjí klekání, to je znamení, že je čas jít večeřet a spát. 

Adelína má v naší ulici spoustu kamarádek, sousedi mají taky malou Adélku a holky na sebe dennodenně vyvolávají, hrají si na písku...Je to prostě idyla, tak, jak jsem si to vždycky tajně přála a nevěřila jsem, že se mi to jednou splní.


Taky jsme konečně koupili bazén.
To je radosti! Áďa by tam nejradši byla od rána do večera. 




Krásně nám kvetou levandule i růže, který jsme loni zasázeli a nikdy by mě nenapadlo, že se jednou budu radovat z toho, že mi kvetou kytky. Moje první kytky doma. Když nám začal růst trávník, se kterým jsme se natrápili pěkně dlouho, měla jsem z toho druhý Vánoce. Když muž postavil pískoviště a já viděla spokojenou Áďu, jak si tam radostně dělá bábovky a staví hrady, radovali jsme se spolu s ní. Teď manžel dokončil skluzavku, začíná stavět mini lezeckou stěnu a večer, když už Áďa spí, pořád něco kutí venku a pak si jen spokojeně prohlížíme jeho dílo a těšíme se, co na to bude říkat slečna, až se ráno vzbudí a uvidí tu změnu.

Všude kolem kvete polní kvítí...
A ráno, když člověk vyjde ven na terasu, voní to u nás jak u moře. Fakt! Takovej ten krásně čistej vzduch.



Můžeme konečně jíst venku.
(Muffiny nevypadají vzhledně, ale jsou bez mléka, vajec a jsou děsně dobrý, recept tady).


Posbírali jsme snad všechen bez v okolí, nasušili zásoby na zimu a udělali sirupy.  A teď už jen popíjíme limonádu, chodíme na zmrzku nebo si děláme domácí ledňáčky. Všechny ty letní radosti, na který jsem se celej rok těšila.


Poslední dny si k nám našla cestu ta nejhezčí sousedovic kočka v okolí a chodí se k nám na terasu vyhřívat na sluníčko, provází nás na každým kroku a vypadá to, že se ji u nás líbí. Pro Adélku chystáme na narozeniny překvapení, dostane koťátko a myslím, že to budou parťáci. Je to jak znamení, přeji si pro ni bílý kotě a sotva jsme to doma, samozřejmě ne před Áďou, začali probírat, začala k nám chodit tahle bílá krásná kočka. Z ničeho nic.



Na léto máme taky naplánované spoustu práce. 
Ale taky odpočinek, čekají nás hory i to moře a já už se nemůžu dočkat. Nejradši bych začala balit už teď :-)

Občas jsme večer tak unavení, že bychom to nejradši zalomili zároveň s Áďou, ale v létě je na všechno tak nějak víc energie a my si ho užíváme.

A jak si ho užíváte vy?

Z.

4 komentáře

  1. Je, to se tak krasne cte! My jsme ti panelakovi... na chalupe a u nasich si to vzdycky uzivam, driv bych to nerekla, ale s Rozou vidim jak obrovsky rozdil to je. Hezky uzivejte leto na zahrade i dovci ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odstehovat se z mesta bylo nase nejlepsi zivotni rozhodnuti a hlavne myslim, ze pro Adu jsme udelali to nejlepsi, co jsme udelat mohli, ta si to z nas uziva asi nejvic.

      Vymazat
  2. Z toho cisi neskutecna pohoda a radost ze zivota. My zatim bydlime v byte a finalni rozhodnuti o dome zatim nepadlo, ale u vas to vypada jako sen i kdyz za tim stoji urcite plno driny, kterou my v byte nemame. Hodne casu take travime venku, akorat po kazde jinde. Jsme spis kavarensti povaleci i ted s miminkem, takze by se nam tezce opoustelo mesto. Tak kdovi, jak to dopadne... Pro male deti je dum a zahrada urcite to nejlepsi..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, já jsem kavárenský povaleč největšího kalibru :-) Je fakt, že kavárna mi tu chybí, jedna u nás byla, což je na tak malé obci spíš rarita, majitelka pekla výtečný bezlepkový věci, zdravý dezerty, dělala výbornou kávu, ale bohužel jsme tam většinou chodili jen my, tady je ta mentalita prostě úplně jiná jak ve městě a lidi řeknou, že 50 Kč za kávu nedají, když si ji můžou udělat doma, což je škoda.
      Ale v okolí jsem si našla pár míst, kde dělají výborný kafe, jen si ho teď většinou vypiju na dětským hřišti :) Tohle je vlastně to jediný, po čem se mi z toho městskýho života stýská...

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.