sobota 22. července 2017

A zase ty knížky

V článku o Adélčině oslavě třetích narozenin jsem psala o tom, že mi dítko večer před spaním zcela upřímně řeklo, že největší radost jí ze všech dárků udělaly knížky.
A moje srdce zaplesalo :-)

A protože tu dlouho nebyl článek s tipy na dětské knihy, mrkněte, co ji tak moc potěšilo.


Dětský knížky nakupuju vždy nárazově, zpravidla před Vánocemi a na narozeniny. Do klasických knihkupectví chodím minimálně, z jednoho prostýho důvodu, nemám je poblíž, do Brna teď nejezdíme tak často jako dřív. A možná taky proto, že bych tam nechala majlant.

Nakupovala bych mnohem víc, ale stejně jako u všeho ostatního se řídím tím, že nechci být doma za pár let zavalena kupou věcí. Knížky zabírají spoustu místa, a tak jak už jsem psala několikrát, radši si je půjčujeme, než abych je kupovala a hromadila je doma.
Naši tříleťandu teď baví všechny příběhy o princeznách a konečně jsme dospěly i k takové té dětské klasice. Sněhurka, Popelka, Perníková chaloupka, O koblížkovi. To jsou přesně ty pohádky, který se mi vybaví, když se řekne dětství. A taky jsou to přesně ty pohádky, který můžeme vyprávět donekonečně a pořád je to málo a Adélka to chce slyšet znovu a znovu.

U mého dědy mám schovaných několik obrovských krabic plných knížek po mně a mých rodičích a jsou to přesně ty pohádky pro děti v Ádině věku. Takže pomalu vymýšlíme malý změny v pokoji, chci Ádi udělat menší knihovničku a už se těším, až si knížky dovezeme a budeme se v nich přehrabovat :-)


 A teď už něco k tomu,co Adélku čekalo na narozky.
Minipohádky Popelka a Sněhurka jsou takovou klasikou od Svojtky. Jsou to kratší veršované pohádky, které si děti můžou samy oživit tím, že si budou posouvat obrázky. A tak se jedním pohybem Popelka změní v princeznu, Sněhurka začne tancovat s trpaslíky nebo se v zrcadle objeví zlá královna. Knížky určitě zaujmou děti okolo roku tím, že si můžou posouvat okýnka a ty starší děti zase ocení příběh.





Kdo by neznal knihu Můj medvěd Flóra od Daisy Mrázkové? Uplynulo už skoro 40 let od prvního vydání této knihy a já ten příběh a hlavně styl knih Mrázkové miluju. Je to ideální pohádka před spaním o příběhu nalezeného medvídka.





O Koblížkovi je  menší leporelo, nejsou tady důležité ilustrace, ale spíš ten příběh. Tohle je moje nejoblíbenější pohádka z dětství, je tak jednoduchá a přitom má tak hezký příběh. A taky je to první pohádka, kterou se Áďa naučila odvykládat sama.

Vždy jsem si představovala ten dozlatova osmažený koblížek, jak si hoví na okně a chládne a měla jsem na něj šílenou chuť. Taky si vždy vzpomenu na to, jak mi naši jako malé holce vykládali pohádky a jakmile něco málo změnili v příběhu, hned jsem je upozornila, že takto to není, že to včera říkali jinak. A Áďa to dělá úplně stejně. Přesně ví, kolik mlíka a kolik mouky patří do těsta, aby se koblížek povedl. Občas si vezme telefon, že chce zavolat babičce a poslechnout si pohádku. A pak máme doma scénu jak přes kopírák z Kolji, kdy jen stojím opodál a dojímám se nad tím, jak Áďa nadšeně hltá každý slovo a mamka zvládá pracovat a ještě k tomu vykládat vnučce její zamilovanou pohádku.



Posledním kouskem je klasika nad klasiky, příběh o Perníkové chaloupce. Taky jste někdy zažili u nějaké knížky, vůně nebo momentu pocit naprostýho déjà vu? Mně se to stává poměrně často. A naposledy to bylo právě u této knížky. Když jsem ji otevřela, vrátila jsem se do dětství, protože úplně stejnou jsem měla doma i já a milovala jsem ji. Už jsem na ni i zapomněla, ale jakmile jsem ji držela v rukách, hned se mi vybavilo moje dětství.


Vzpomněla jsem si, jak jsem se bála těch strašidelných stromů...


Jak mě bavilo donekonečna v ní listovat a posouvat postavy...






Když nad tím tak přemýšlím a měla bych vybrat jednu nebo dvě knížky, který jsem jako dítě měla nejradši, tak by to byla určitě Perníková chaloupka a pak Krása nesmírná. Znáte? Pokud ne, tak doporučuju. Je to sbírka klasických ruských pohádek, místy strašidelných, spíš pro starší děti, ale doplněná o krásné ilustrace a ty příběhy si pamatuju dodnes. 

Která knížka se vybaví vám, když si vzpomenete na vaše dětství?

Z.

4 komentáře

  1. Zuzi, to je něco pro mě :-) Na knížky jsem totiž úplně zatížená. A nejen já, ale i můj manžel. Tak není divu, že už se oba dva moc těšíme, až Klárka doroste do toho správnýho věku a začneme jí doplňovat knihovničku. Momentálně jedou knížky s obrázky zvířátek. Máme taky jednu od Svojtky (Jak to žije na zahradě), a tu má moc ráda. Dokonce si už v ní dokáže sama posouvat a my jsme na ní za to patřičně hrdí :-)
    Děkuji moc za tipy, určitě se budou hodit. A ne jen tyto, ale i ty, o kterých jsi psala dříve.
    No a knížka spjatá s mým dětstvím je jednomyslně Špalíček veršů a pohádek od Františka Hrubína, Krása nesmírná a Děti z Bullerbynu. Ty jsem milovala. Knížku jsem ukořistila a mám jí doma. Někdy mám sto chutí si jí i teď v dospělosti znovu přečíst. Už se těším, až z ní budu číst naší Klárce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to zije na zahrade mame taky, Svojtkoviny vseobecne u nas byly a jsou pored dost v oblibe.
      Ja si vzdycky rikam, ze si domu donesu svoje oblibeny pohadky, ktery jsem si sama cetla uz v dobe, kdy jsem cist umela a budu se tim uklidnovat pred spanim :-) No, ale uz si to rikam tak tri roky a pored nic...:-)

      Vymazat
  2. Je Popelka uz take ceka u nas doma na vhodnou prilezitost. A tuhle Pernikovou chaloupku jsme meli taky, ale bohuzel jsme ji s brachou zdemolovali... Roza ma pripravenou Cervenou Karkulku ze stejne edice. Ja milovala vsechny knizky, namatkou treba Dobrodruzstvi veverky Zrzecky, Kaju Marika a Broucky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, Cervenou Karkulku od Svojtky mame taky, o te jsem tu uz taky psala, ta je moc hezky udelana, rekla bych, ze nejlepsi z tech minipohadek.
      Broucky jsem taky mela moc rada, uz se tesim, az na ne prijde ta spravna doba ;)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.