čtvrtek 6. července 2017

Proč nemám v domácí lékárničce léky



Dnes jsem dočetla červencové číslo Pravého domácího časopisu, který mi dovezla mamka. Dala jsem jí předplatný jako dárek k Vánocům a byla to skvělá volba, vždy mi nadšeně vypráví o článcích, který ji zaujaly. Baví ji, až časopis přelouská, pročtu si ho já a pak i zbytek rodiny. Myslím,že je to snad jediný inteligentní časopis, který se dnes dá na českém trhu koupit.

Zaujal mě článek s doktorkou medicíny, která se dnes věnuje celostní léčbě a homeopatii. Byl o její cestě k tomu, jak přijít nemocem na kloub. A taky o lécích. Ona je totiž nepoužívá a ani nepředepisuje. Tvrdí, že každý člověk má samouzdravovací schopnost. Píše taky o tom, jak se náš psychický stav a naše bloky odráží ve zdraví našich dětí...Ten článek fakt stojí za přečtení a donutí člověka přemýšlet. 

 A tak mi to nedá a chci se s vámi podělit o to, jak to mám nastaveno já.




Mám to štěstí, že mě nikdy netrápila žádná vážná nemoc a nebývám ani často nemocná v tom smyslu, že by mě skolila chřipka, rýma nebo cokoliv z běžných onemocnění. Jako malá jsem ale nemocná bývala hodně často,a tak jsem už dávno dopředu, než Áďa začala chodit do školky, slýchala tu památnou větu:

"Počkej, až...!"
" Počkej, až bude chodit do školky, to bude věčně nemocná a vy s ní."

Ono se to samozřejmě nepotvrdilo.

Proč jsem si na to vzpomněla teď, na začátku léta?

Zrovna před pár dny mi nebylo dobře, šíleně mě bolelo v krku, nemohla jsem se pořádně ani napít, byla jsem děsně unavená, večer jsem měla teplotu a silnou zimnici a chtěla jsem jen ležet a spát. Znáte to...
Stačilo mi se z toho jen vyležet, nepotřebovala jsem k tomu ani jeden lék a další den bylo po nemoci.

Můj muž je můj přesný opak. Vtip je ale v tom, že každej z nás k nemoci přistupujeme úplně jinak. Zatímco on často až bezmezně  věří lékům, já je beru jako úplně poslední možnost. Když jedeme na dovolenou, 100x zkontroluje, jestli máme všechno pro případ, že bychom onemocněli. Pro nás i pro Áďu. Já ho pak uklidňuju s tím, že takhle nesmí přemýšlet a pokud bychom něco opravdu potřebovali, tak si to prostě koupíme na místě.
On se pak podívá do lékárničky a zjistí, že tam jsou jen léky pro něj a šílí, jak moc jsme nevybavení a jak jsem lehkomyslná.


K té lehkomyslnosti, k tomuhle stadiu jsem ale musela tak nějak dospět. A když mi teď nebylo dobře a muž se ptal, co mi má po cestě koupit v lékárně, tak jsem mu řekla, že nic nepotřebuju. Já léky už hodně dlouhou dobu neužívám, jen opravdu výjimečně.

Poslední antibiotika jsem měla pár dnů po porodu, kdy jsem měla v těle dost silnej zánět a několik dnů jsem měla teploty okolo 40. Ty první dny sžívání s dítětem mám trošku v mlze, protože jsem byla děsně unavená, ale i přes ty vysoký teploty, jsem tak nějak fungovala, jen se mi chtělo pořád spát. Teploty neklesaly a tak jsem se vydala k doktorce, která mi zjistila zánět v těle a předepsala ATB, ty nakonec pomohly. To bylo naposledy a já pevně věřím, že je dalších pár let nebudu potřebovat. Možná to šlo i tehdy řešit jinak.

No a od té doby jsem tak nějak vyházela všechny starý, prošlý léky a už je nekoupila do zásoby pro případ CO KDYBY. Protože jsem zjistila, že se bez nich vlastně obejdeme a k životu nejsou potřeba.


Když nás trápí nachlazení, kašel nebo chřipka, tak se dopujeme sirupy, lichořeřišnicí a bylinkovými čaji. Nejvíc pomáhá pobyt na čerstvým vzduchu a dostatek spánku. Když mi prostě není dobře, jdu si lehnout odpoledne s Áďou, večer jdu brzy spát a do dvou dnů jsem zdravá.

Když mě bolí v krku, kloktám sůl s vodou, cucám šalvějový bonbóny o sto šest (kupuju je ve zdravé výživě), omotám si krk šátkem, dopuju se céčkem a za chvíli je po bolesti.

Bylinkový čaje si děláme z bylin od babičky, nebo je kupujeme a taky jsme si oblíbili čaje od Sonnentor, vaříme si je každý ráno.

Horečku zásadně nesrážím ani u sebe, ani u dítěte. Horečka je jen znamení toho, že tělo s něčím bojuje. A umí se s tím poprat samo, jen na to potřebuje svůj čas.


Jsem přesvědčená o tom, že zdraví hodně ovlivňuje stav mysli. Dřív jsem byla věčně nespokojená, rozčilovala mě škola, práce, všichni okolo. A taky jsem byla věčně nemocná. Až zpětně si uvědomuju, jak moc velkou souvislost měly všechny ty věci, který mě deptaly s mým zdravím. Teď, kdy jsem fakt spokojená, šťastná a nic mi k životu nechybí, netrápí mě ani žádný nemoci.

Stojí taky za to sledovat souvislosti se svým psychickým rozpoložením a zdravím dítěte. Stačí jen to, že pokud jsem nějak rozladěná já, jasně vidím na Adélce, že je rozladěná i ona. To, že děti jsou naším zrcadlem, platí nejen v tomto případě, ale i v případech, kdy děti trápí nějaký zdravotní problém. V rozhovoru s dr. Bartůškovou v PDČ jsem si přečetla, že třeba dlouhodobý dětský kašel vzniká vždy kvůli něčemu z rodiny. Kvůli nějakému bloku nebo problému. A tak když píšu tento článek, vzpomínám na to, jak jsem jako malá trpěla nekonečnými záněty průdušek, prokašlala celý noci, trpěla ekzémy i silnými alergiemi. A tak nějak už chápu, proč to bylo a proč mě to všechno jako mávnutím proutku opustilo v dospělosti.

Já naposledy u doktorky byla právě před těmi třemi lety. Ádélka chodí vlastně jen na preventivní prohlídky. Někdo si může říct, že je to o štěstí, ale dost možná je to o tom přístupu k životu, protože to, jak k němu přistupuju já, se odráží nejen ve mně, ale i u mé dcery.

Samozřejmě tím nechci zlehčovat vážný onemocnění. V rodině jsme jich měli dost a je mi jasný, že v těchto případech jsou léky a lékařská péče potřeba. Ale taky všechno souvisí s tím, jak žijeme, co děláme pro to, abychom byli zdraví, co jíme a jak vůbec k životu přistupujeme.


Jak to máte nastaveno vy? Taky jste třeba přišli k takovýmu "prozření", který vás vlastně zbavilo všech nemocí? Pokud ne, tak to zkuste, ve spoustě ohledech to usnadní život.

Z.

15 komentářů

  1. Moc hezky psané, máme to podobně :) Děti chodí k lékaři jen na "povinné" prohlídky. Byli jen jednou "extra", kdy Toník dotáhl z MŠ neštovice :) Můžu se optat, na co užíváte ten žampion? To je pro mne novinka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žampion se používá při kašli, zánětu průdušek a všech onemocněních dýchacího ústrojí. A. ho dostala jen jednou, na kašel netrpí, ale je to jeden z těch případů, kdy mám pro případ potřeby něco do zásoby.

      Vymazat
  2. Mám to nastavený stejně. Bohužel moji nejbližší nikoliv. Tak je to někdy trošku boj.. Pravý domácí časopis znám. Za mě tedy bomba 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Take to tak mam a jsem v okoli za blazna. Pro Rozu jsem asi dvakrat poridila neco z lekarny, ale vlastne jsem ji to nikdy nedala. Suplik s lekama mame totiz plny leku, ktere nam doporucili lekari, ja je radeji sla koupit a pak jsem cekala, jestli se to nespravi samo... s trochu cernym svedomim je pak vracim do lekarny prosle... obcas se nevyhnu atb na zanet mocovych cest, ale ty jednoznacne souvisi s psychikou, takze s tim se snazim pracovat a uzmout si klid na leceni brusinkama v teple, ale ne vzdy to vyjde... no a nesmim zapomenout na leky na stitnou zlazu, tech se bohuzel asi nezbavim...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, na záněty močáku jsem dřív hodně trpěla, měla jsem je snad co měsíc. Vždy mi pomohly brusinky, ATB jsem na ně teda neměla nikdy. Až zpětně jsem si pak zjistila, že z hlediska psychosomatiky se to může vracet kvůli problémům ve vztazích, nejen těch partnerských. Což u mě v tomto případě platilo na 1000%.

      Vymazat
  4. Zajímavý článek, já jsem takový střed, s léky zacházím opatrně, ale klasickou medicínu nezatracuji. Sama mám za sebou kolotoč období těhotenství a kojení (aji se to krylo:-)), takže jsem zvyklá být bez léků, alkoholu, kofeinu,...tak nějak trvale. Děti mám naštěstí skoro pořád zdravé. Když je ale zle, neexperimentuju s alternativami a bez výčitek sáhnu po léku,který dítěti rychle uleví - nurofen (na horečku mám jiný názor a febrilní křeče jsou reálná hrozba, navíc, jak nezakročím hned, letí to přes 39 a to už je mi úzko:(), fenistil (malej nedávno schytal včelí bodnutí a až kapky pomohly s reakcí), dettol (rány desinfikuju), to je tak asi vše, co jsme letos použili. Jinak stejně jako ty věřím na odpočinek a domácí pohodu:-) a ještě dodám vyváženou stravu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ady, samozřejmě záleží na tom, jak často dítě bývá nemocný, na jaký onemocnění trpí...A. měla teplotu tolikrát, že by se to dalo na prstech jedné ruky spočítat, horečku přes 39 měla jednou, v té době jsem ji ještě kojila, pomohlo být tělo na tělo, nesrážet, do rána byla pryč.

      Vymazat
  5. Ano, mam to stejne. Leky ze setrvacnosti jeste nejake mam, ale sama nic nepouzivam. Nemocna jsem nebyla uz roky (klepu na drevo), za to jako dite jsem byla nejnemocnejsi v okoli. Prilezitostne nemoci (rymicky apod) mam vlastne rada. Vzdy me upozorni, ze se o sebe dostatecne nestaram a neziji zdrave. Vzit si prasek je tak pohodlne, ten ale bohuzel vetsinou neleci pricinu. Samozrejme tu nemluvime o vaznych nemocech, na ktere caj nepomuze.Ivet

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, díky za jinej pohled na věc. Na nemoc jako upozornění, že se o sebe dostatečně nestarám a nežiju zdravě, se často nedívám, i když často přichází právě v momentě, kdy to flákám.

      Vymazat
  6. Jsem na tom hodně podobně jako Antoinet - prostě střed. S mužem na horečky netrpíme, takže je nemusíme řešit. Dcerka je však jiný kalibr, té vyskočí horečka opravdu hodně rychle a vysoko (čtyřicítka po odečtu není žádný problém) a na to nemám nervy. Bojím se febrilních křečí, takže Nurofen dám a prokládám tvarohovými zábaly na ručičky a nožičky, případně octové ponožky. Na kašel a různá nachlazení máme čajíky a přírodní sirupy (letos si chci konečně sama vyrobit jitrocelový). Atb téměř nepotřebujeme (ťuky, ťuky), když ale jsou potřeba jsem za ně ráda. Sama jsem za svůj život měla období, kdy jsem léky brala v souvislosti s mojí vrozenou srdeční vadou a to už je jiná liga. Jinak - Pravý domácí časopis také čteme :-) je opravdu inspirativní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přeji hlavně zdraví celé rodině, já mám to štěstí, že jsme zatím nemuseli řešit ani vysoké horečky, ani žádnou jinou vážnější nemoc.
      Ale jako malá jsem to měla úplně stejně a horečky mě trápily dost často.

      Vymazat
  7. U nás doma je to hodně podobně :) Já vždycky se škrábáním v krku ulehám do postele, jím česnek (ten vždycky adorovala moje mamka) a prolévám se bylinkovými čaji. Na kašel jím sirup z cibule a medu a antibiotika na nějaké takové onemocnění jsem měla naposledy možná před osmi lety. Jen teď s dítětem bohužel není nějak možnost se zavřít na pár dní do ložnice a odpočívat, takže když mi začíná být blbě, občas nějaký prášek slupnu, abych mohla fungovat pro dceru. Můj muž je naprostý opak, co zavání přírodou je podezdřelé, hnusné a nefunkční, takže už z principu mu to opravdu pomoct nemůže. I když tedy s léky to taky nepřehání, ale vím odkud vítr vane, pro jeho rodinu je doktor bůh a prášek spása, takže mám vlastně štěstí, že je vůči mým názorům tolerantní a nehrotí to když přistupuji podobně i k dceři. I když ta má svůj vlastní názor. Žádný lék, ani medicínu, sirup či cokoliv jiného si prostě nikdy nevzala. Teplotu jsem jí změřila akorát když byla ještě miminko a pak jednou když měla několik dní opravdu vysoké horečky z šesté nemoci a byla jako hadrový panáček, to dostala i čípek. Jinak mě se na počínající nachlazení osvědčila rakytníková štáva. A na kašel jsem tuhle vyráběla timiánový sirup a byla to vážně mňamka :) Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a s PDČ to mám nějak na vážkách. Jednou časopis přečtu celý a každé téma mě něčím zaujme, jindy nuda od začátku do konce. Ale zaujala jste mě tématem nynějšího čísla, takže pro něj asi vyrazím k nám do Bioplanety ;) K.

      Vymazat
    2. Tohle cislo pro me bylo jedno z nejpovedenejsich. Moc me zaujaly i clanky o mlecnych barvach, hned jsme se rozhodli, ze Adi do pokojicku udelame sami nabytek a natreme ho prave temito barvami a taky tam byl super clanek o hlinenych omitkach, to by byl jednou muj sen. Tak treba v dalsim zivote.

      Vymazat
  8. Krásně napsáno! Souhlasím, hlavně s tím rozpoložením mysli! Byla jsem k léčbě bylinkami vedená od malička, takže v tom pokračuji i teď, byliny si samy sbíráme, sušíme, vaříme si sirupy atd. O tom článku v PDČ už mi taky říkala mamka, ale já se k němu ještě nepropracovala, jdu to hned napravit, tohle je jistě znamení, že si ho mám už konečně přečíst! :-D

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.