pondělí 28. srpna 2017

Babí léto

Léto už pomalu končí a ve vzduchu je cítit blížící se podzim. 

Ambice na letošní léto jsem měla velký. Užít si ho, užít si tu nádhernou dobu s tříletou slečnou, která je parťákem, každej den mě rozesmívá, tulí se ke mně a i když mě pořád potřebuje, nemá nejmenší problém se během pěti minu sbalit a odjet k babičce na prázdniny. Každej den jsme něco podnikaly, jezdily na výlety, na kolo, k mé babičce, na zmrzku...Snažila jsem se, aby z každýho dne měla Adélka zážitek a abychom se jen neválely doma.

Taky jsem během léta potřebovala rozlousknout, jak to vyřešit s nástupem do práce. Vymyslet, jak to bude dál... Rodičovská dovolená mi totiž skončila v červenci.


Návrat do práce je téma, které řeší nebo třeba za chvíli řešit bude určitě spousta z vás. Mně to v hlavě leželo už hodně dlouho. Pořád jsem se tak nějak nemohla smířit s představou, že bych čas společně strávený s dítětem měla počítat na prstech jedné ruky. 

Taky ta představa brzkýho vstávání, ranních stresů, ať se všichni tři co nejdřív vypravíme a můžeme odvézt Adélku do školky a my pak jet do Brna za prací. A pak zase za pár hodin řešit, jak se co nejrychleji dostat domů, abych dítko vyzvedla, mezitím nakoupit, uklidit, uvařit...

Já vím, že tohle dnes a denně řeší 99% populace, těch, co mají malé děti. A fungují. Protože jim nic jinýho nezbývá. A nebo zbývá, jen to neřeší.

Já to tak ale nechci.



Když jsem si v minulosti hledala práci, nesnášela jsem ty dotazy typu:
"Kde se vidíte za pět let?"

Odpovídala jsem podle pravdy a ne podle toho, aby to zapadlo do kolonky správných odpovědí pro lidi z HR, vždy jsem říkala, že za pět let chci mít práci, která mě bude bavit a spokojenou rodinu.

To mi ke štěstí naprosto stačí.
Nikdy jsem se nepídila po něčem extra, nejsem kariérista, ke štěstí toho nepotřebuju moc.


A když jsem se měla během léta rozhodnout, jestli se chci do práce vrátit nebo ne, tak se mi tohle všechno neustále honilo hlavou. Mám jednu velkou výhodu, nejsem naštěstí v situaci, kdy bychom museli řešit peníze. Ty vždy byly a budou, ale my nebudeme. Nejsme bohatí, nejsme ani bez peněz, máme jich dostatek na to, abychom žili spokojenej život. A tak jsem pracovní nabídku odmítla.

Budu i nadále pracovat pár hodin denně z domu. Tak, abych mohla trávit odpoledne s Adélkou, do školky bude chodit pořád jen na dopoledne. Tak, abych mohla stíhat i práci kolem domu, protože té tu je ještě na několik let. Tak abych nenasedla do toho šílenýho kolotoče práce-rodina-domácnost a den má jen 24 hodin. Ještě není ten čas. A vidina pár korun navíc v případě dojíždění do práce mi za to prostě nestojí.


Pokud řešíte podobnou situaci, přeji vám, abyste se rozhodli dobře. Ke spokojenosti obou, té vaší i ke spokojenosti dítěte.

Já za ty tři roky doma ušla obrovský kus cesty v osobním rozvoji. Styl života, který mi vyhovoval předtím, mi teď už nevyhovuje. Nevidím smysl v tom se hnát za penězi, sedět osm hodin denně zavřená v kanceláři, vyplňovat donekonečna excelovský tabulky... A určitě nejsem jediná, ne nadarmo se spousta matek během rodičovské dovolené rozhodne, že už se do práce nechce vrátit. Že chtějí dělat něco jinýho, něco, co je bude naplňovat.

Mám jeden velkej sen a pevně věřím, že se mi to jednou splní. Možná za rok, možná za dva? Možná se do toho kanclu zase brzy vrátím...Nevím. Každopádně teď ještě ne.

Užijte si poslední dny léta, já se teď odmlčím, protože září máme nabitý. Dvě svatby a dovolená u moře. Už se na to těším.

Z.

11 komentářů

  1. Odpovědi
    1. No ale ty jsi v predstihu s dobre prosperujicim e-shopem :-)

      Vymazat
  2. Zuzi, mam to stejně, Jako bych četla o sobě. Tolik se mi za poslední 3 roky změnil život i názory. Do práce jakou jsem dělala už se i po té druhé mateřské vracet nechci a rozhodně nechci v práci trávit 10 hodin denně. Peníze nejsou všechno, chci s dětma hlavně trávit spoustu času.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve svým okolí jsem spíš obklopena matkami, který se do práce hrozně těší. Moc teda nevím na co. Já se téhle pohody nechci vzdát ani za nic. Tak užívejme :-)

      Vymazat
  3. Zuzi, moc krásný článek, mám stejné priority jako ty:-) Ty děti nás teď pořád hodně potřebují, jsem zastáncem kvality i KVANTITY stráveného času a děti navíc potřebují odpočatou a usměvavou maminku, ne věčně utahanou.
    U nás jde starší syn (3,5 ) poprvé do školky, malej (2) nejdřív za rok podle zralosti a miminko odloží otázku návratu do práce na hodně dlouho:-)
    Užívej si šikovnou tříleťačku i nabité září:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkáš, kvantita, i ta kvalita je důležitá, teď je prostě to nejlepší období vůbec, roztomilost dítěte dosahuje maxima, tak o to nechci přijít. Zároveň ale vidím, že Adel dětskou společnost potřebuje a vyhledává, takže si myslím, že ty 4 hodiny denně na to, aby si pohrála s dětmi, pro ni budou úplně ideální.

      A kdy máš vůbec termín? Jestli je to za chvíli nebo si ještě budeš dlouho užívat bříška?

      Vymazat
    2. Termín mám v lednu, jsem zhruba v půlce a brzy se dozvím, co čekám, to jsem zvědavá, ale nemám žádné preference:-)
      Ještě do té doby doděláme dům, ale porodit chci, dokud jsme ve městě, druhý porod byl dost překotný a nehodlám riskovat cestu po dálnici:-D

      Vymazat
  4. Moc děkuji za tento příspěvek!
    V poslední době mi přijde, že se čím dál víc žen snaží být dokonalými a to tak, že budou skvěle stíhat plný úvazek a k tomu klidně i několik dětí. Mě se třeba hodně lidí ptá, už od roku dcery, jaké mám plány a kdy se vrátím do práce. Já většinou všechny zklamu, nic neplánuji, vše běží přirozeně. Konečně nemusím mít plán, to důležité - rodinu - už mám. Za ničím dalším se nehoním, pro další roky "plánuji" jen žít spokojeně a v klidu.
    Nemám pocit, že bych doma blbla nebo se nudila. Já vlastně stejně pořád pracuju (od návratu z porodnice), ale jen večer, když dcera spí a jen když já chci a proto, že mě to baví. Práci, která mi nedovolovala se věnovat dceři, jsem ukončila. Nejsem dokonalá, nezvládnu vše. Naučila jsem se říkat ne. Rodičovství mě zatím naučilo víc než všechny školy (a že jich bylo). Pracovat budu pravděpodobně ještě desítky let, ale vliv na výchovu a celkovou pohodu svého dítěte (dětí) mám jen teď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Napsala jsi to hezky, Ivet, vše běží přirozeně. Já práci aktivně nevyhledávala, našla si mě tak nějak sama. A ta varianta, když můžu pracovat, když dítě spí (nikdy bych nepracovala na úkor našeho společného času), vydělám si tolik, kolik bych měla i kdybych do práce na půl úvazek dojížděla, je prostě nejlepší. Přišlo to samo. A když někde vyprávím, že jsem pracovní nabídku nastoupit jako zaměstnanec odmítla, lidi nechápavě vrtí hlavou, proč nechci být mezi lidmi, co budu pořád dělat doma...Asi mají pocit, že doma sedím x hodin denně na zadku a čtu knížky :-))
      Taky jsem se naučila ve spoustě věcech říkat ne a utřídila si priority, nejdřív rodina, pak až práce.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.