pátek 10. listopadu 2017

Rok nenakupování

Určitě to znáte. Někdy si prostě něco koupíte, i když to vůbec nepotřebujete. Kabelku, boty, tričko... Jen tak pro radost. Třeba proto, že jste měli špatnej den. Já tenhle bezmyšlenkovitej nákup udělala naposledy v říjnu, po návratu z dovolené. Prostě jsem měla pocit, že jsem si děsně dlouho nic nekoupila. Zasedla jsem k počítači, udělala ve svým oblíbeným e-shopu  objednávku, mimo oblečení pro sebe jsem přihodila i něco pro muže a Áďu. Původně jsem chtěla vlastně jen svetr...

Další den jsem si ráno při pohledu do skříně říkala, jestli jsem to fakt potřebovala, když těch svetrů mám asi 10 a stejně pořád dokola střídám ty samý, takže některý ani nevynosím. Pozdě, objednávka byla na cestě.





Asi týden poté, co jsem objednávku odeslala, jsme si s manželem po obědě pustili dokument. Vybrala jsem ho úplnou náhodou, aniž bych o něm někdy předtím slyšela. Ten dokument se jmenuje The true cost.


A já vás chci všechny poprosit, abyste se na něj podívali. Abyste si udělali chvíli času. A zamysleli se nad tím, v jaké dnes žijeme době. Jak šíleně jsme ovlivňovaní reklamou. A konzumem. Jak absurdní je dnes doba plná lidí, co se doma natáčí v obýváku a chlubí se tím, jaký haldy hader nakoupili a pak to postují na youtube. Jak si donekonečna kupujeme tolik zbytečnýho oblečení a možná si tím i něco kompenzujeme.


Dokument je o oblečení, který běžně nakupujeme a nosíme, o lidech, co ho šijí, o podmínkách, v jakých ho šijí a taky o dopadu módního průmyslu na náš svět. To, že si většina značek a obchodních řetězců nechává šít oblečení za neuvěřitelně nízkou cenu v Bangladéši a Číně je věc známá. Tak nějak je to pro nás samozřejmost. Jenže když to pak člověk vidí na vlastní oči a vidí i ty věci ze zákulisí, tak to člověka opravdu donutí přemýšlet. 

Mně po tom dokumentu bylo fyzicky zle. A není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla.

Někdy si říkám, kam až tohle povede. Protože si už moc nedokážu představit, kde to má vlastně konce. To předhánění, kdo toho má doma víc. Ty selfíčka v zrcadle s děsně důležitým poselstvím "tohle je odtud, bylo to za super cenu a ty si to kup taky." Neustálý reklamy na nový kolekce a pak zase výprodeje.

Myslím si o sobě, že nejsem konzumní člověk. Nebo se o to aspoň snažím. Konzumní společnost mi vadí, nebaví mě. Nebaví mě číst blogy plný skrytých i těch neskrytých reklam.Nebaví mě, jak na mě pořád někde vyskakují reklamy. Reklama je naprosto všude. I co se věcí pro dítě týče, nikdy jsem nepodlehla té davové vášni, mají to všichni, musím to mít taky. Musím mít všeho kvanta a haldy. Myslím, že mám mnohem míň oblečení než většina z vás. Dřív jsem mívala skříň narvanou k prasknutí, měla jsem spoustu šatů, triček, svetrů, sak...Nakupovat jsem chodila pravidelně. Tím dřív myslím dobu před x lety, kdy jsem neměla dítě a přemýšlela jinak. Za poslední roky jsem, co se nákupů týče, udělala fakt pokrok. Snažím se nad nákupy přemýšlet, přibylo mi v šatníku spoustu kousků šitých v Česku, všechny kalhoty, co mám, jsou ze sekáče, protože v běžných obchodech mi kalhoty vůbec nesedí nebo se mi prostě nelíbí a opravdu si kupuju jen to, co reálně můžu využít. 

Jen jsem se jednou za čas nedokázala vzdát právě těch unáhlených objednávek v e-shopech. A to chci změnit. Uvědomila jsem si totiž, že to je ta největší zbytečnost. Takový objednávky většinou dělám ve dnech, kdy si chci zlepšit náladu. Když mě Adelína zlobí nebo se mi něco nedaří...Vlastně mi to způsobovalo takový chvilkový štěstí.


A právě o tom štěstí jsem včera přemýšlela cestou ze školky. Adéla na sobě měla naprosto neladící outfit. Červenou bundu i čepku a fialový zateplený kalhoty, oblečení, který jsem koupila v sekáči asi za 200 Kč. Byla celá od hlíny, hrála si s kočkou, kterou jsme potkaly po cestě a řehtala se na celý kolo. A já si v té chvíli představila, jaká asi bude za 15 let. Jestli se taky bude doma natáčet s tím, že si koupila tuhle čepku a tohle triko a že je to tak super a bylo to tak levný a pak to bude šířit po internetu. Nebo ta doba bude ještě horší? A taky to, jak jsou ty děti čistý, nezkažený a jak málo jim právě k tomu štěstí stačí. Kočka, hlína a mít co na sebe, i když to na sobě nemá značku, co teď nejvíc letí.

A tak mi vlastně docvaklo, že pokud nejsem v určité chvíli šťastná, je lepší si přečíst knížku, zacvičit si nebo dělat něco, co mě baví. Nebo si jít lehnout a ráno se vzbudit s čistou hlavou. Protože řešit to nákupy prostě nepřináší řešení. Najednou se dostavil ten aha moment. Uvědomila jsem si, že mám naprosto vše, co potřebuju a hromadit další věci je jen plýtvání. Že už si fakt nikdy nekoupím nic v H&M. A že chci změnit způsob nakupování. Že si koupím opravdu to, co si hrozně moc přeju. Nebo to opravdu potřebuju. A ne něco jen proto, že to bylo za dobrou cenu a vypadá to hezky.


Včera jsem večer pátrala na Fleru, dolaďujeme teď Ádin pokojík a tak ji hledám sedací pytel na sezení. Prohlídla jsem si tolik nádherných sukní a šatů. Ještě před pár týdny bych už letěla pro metr a šla se přeměřit, jestli by mi seděly. A pak rozmýšlela, jestli si něco nekoupím. Strávila jsem asi hodinu tím, že jsem si prohlížela tvorbu českých značek, říkala si, jak krásný oblečení to je, ale ani u jednoho kousku jsem neměla potřebu to koupit. Asi to chtělo opravdu to procitnutí, že to prostě NEPOTŘEBUJU.

Asi za týden po zhlédnutí dokumentu jsem náhodou narazila na blog Mamapocket díky jednoduchýmu návodu, jak si ušít dětskou čepici (ano, konečně jsem se odhodlala a učím se šít). Bára, autorka blogu, píše o své cestě za nenakupováním. Rok vydržela nekoupit si nic na sebe. Když jsem četla první článek, řekla jsem si, že je rok děsně dlouhá doba. Když jsem četla její další články na toto téma, přišlo mi, že je to přece děsně jednoduchý a že to chci zkusit taky. 
Mám skříň plnou oblečení. Mám vše, co potřebuju. A tak si dávám snad poprvé v životě zcela vážně předsevzetí, o kterým jsem přesvědčená, že ho dodržím. Rok si nekoupím žádný boty, tričko, kabelku, prostě nic na sebe.

A v listopadu roku 2018 vám dám vědět, jak to dopadlo.

Můj poslední nákup oblečení jsem udělala v půlce října, jen tak pro radost. A věřím, že ty peníze, co během roku za oblečení utratím, dokážu investovat mnohem líp. Tak mi držte palce a já vám budu průběžně psát, jaký to pro mě bylo.

(Během sepsání tohoto článku na mě vyskočila reklama, že si mám koupit bundu s kožíškem s neuvěřitelnou slevou 61%, ve které se budu cítit prostě božsky).

Z. 

26 komentářů

  1. Krásný článek. V poslední době se mění celá společnosti a především lidé, kteří ji tvoří. Vnímám, že se vytratila lidskost, láska, pokora a úcta ke všemu, co nás obklopuje. Děkuji za inspiraci, domnívám se, že je potřeba Vás podpořit a tak se velmi ráda přidám. S úctou a poděkováním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky za podporu!
      Souhlasim se vsim,co jste napsala.Zijeme ve zvlastni dobe,v dobe,kdy se snad nejvic hraje na to co a kolik ceho mame,nez na to,jaci jsme.Kdyz nad tim tak premyslim,rok nenakupovani si veci na sebe mi ted zni jako naprosta banalita.A nevidim nejmensi duvod,proc bych to nemela zvladnout,kdyz mam proste vse,co potrebuju.
      Krasny zbytek podzimu,
      Z.

      Vymazat
  2. Úžasný článek a skvělý nápad! Přidám se, i když si po pravdě na 100% nevěřím, že to zvládnu, ale pokusím se, myslím, že každé odepření si čehokoliv oblíbeného v současné době hojnosti nám může ukázat, jak málo vlastně potřebujeme a co je skutečně důležité (jak píšeš, třeba šťastné dítě, které si od útlého věku buduje hodnotový systém).
    Ještě taková poznámka, ale neber to osobně:-) Jak tak sleduju sociální sítě, přijde mi, že se konzum vkradl i do sfér, kde původní myšlenka byla ekologie, návrat k přírodě atd., myslím ty šíleně drahé montessori hračky, komínky šátků, které se snad nedají vynosit, látkové plínky se stále novými vzory, přírodní kosmetika...prostě, na všem se dá ujíždět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ady,diky!A pokud jsem nekoho inspirovala,aby do toho sel taky,jsem jedine rada!
      Ad konzum ve vsech sferach,souhlasim.Satkovy kominy jsem nikdy moc nechapala,i kdyz jsem si podobny fotky taky fotila,takze to muze znit,ze si protirecim.Myslim tim ale fakt kominy treba 10 satku.Ja nikdy doma nemela vic nez 3 svoje satky,vsechno ostatni jsem mela jen zapujceny na testovani,at uz z ruznych e-shopu nebo primo od vyrobcu. Kazdopadne uznavam,ze ja satky brala i jako doplnek,mela jsem jich vic,aby mi ladily k obleceni.Ale hlavne proto,ze kdyz Ada byla naprosto nekocarkovy dite,musela jsem mit nejakou zalohu pro pripad,ze by se jeden treba zrovna pral.
      A co se tyce treba hracek,taky nemuzu jinak nez souhlasit.Detem staci tak malo!Jak ted resime pokojik,tridime hracky,neco jsem uz uklidila na pudu...A to je tridim snad poprve v zivote.Jestli ma celkem 20 hracek?Vic fakt ne.A vetsinou to jsou veci,co ma uz treba od roku,skladacky,puzzle...A naprosto si s tim behem 3 let zivota vystacila a rozhodne nejak nestrada.

      Vymazat
  3. Zvláštní. Před pár dny jsem udělala několik větších objednávek - nákup textílií, bytových doplňků, knížek.. příští týden mě čeká utrácecí maratónek, kdy jsem si řekla, že si chci udělat radost, a po dlouhé době si něco pěkného, ale i potřebného, na sebe koupit. Završím to odpočinkem a velkou útratou u kadeřnice. Ještě jsem měla v plánu doplnit svoji eko-bio zásobu kosmetiky a čistících prostředků, a od nového roku začít šetřit a přestat bezmyšlenkovitě utrácet.. můj "hec" mi vydrží vždycky minimálně tři měsíce až půl roku. Pak to na mě ale přijde, a nějak potřebuji tu absenci nakupování vyrovnat. A tak nakupuji, nakupuji.. a na konci roku se zase dušuji, že budu víc přemýšlet, míň nakupovat.. nevím, jestli bych to vydržela rok, každopádně je to oblast, kterou ještě nemám úplně pod palcem.. budu tě sledovat.. třeba mi budeš motivací ;-) Anebo bude stačit pustit si ten dokument? (tvůj ztučněný text mi říká, že to bude asi silné..)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani,ten dokument fakt vrele doporucuju.Udelej si 2 hodky casu.
      Nakupovani vseobecne se neda utnout,ale nakupovani nesmi byt konickem.Ja to tak nemela v tom smyslu,ze bych si rekla,dneska si nekam vyjedu nakupovat a budu utracet.Ale tim,jak zijeme lehce v ustrani,do obchodu,pokud nepocitam potraviny a zdravou vyzivu,fakt chodim jednou za pul roku,vse resim pres e-shopy.A tam je tak moc jednoduchy veci nahazet do kosiku...
      Treba co se tyce kosmetiky,tu uz si jen objednavam,do drogerek nechodim,protoze tam neni sortiment pro me a hodne mi pomohlo si rict,ze si veci koupim az tehdy,az mi proste dojdou a ne proto,ze ted nekde maji slevy.To pak lehce svadi k tomu kupovat si zbytecnosti.Ja ted budu hodne utracet za nejaky doplnky do Adina pokoje,chci malej koberecek do obyvaku,nechavame si neco delat od truhlare...to je majlant.Ale sepsala jsem si seznam,co bych opravdu chtela,pak se na to mrkla dalsi den,par veci proskrtala s tim,ze to neni neco,bez ceho bych se neobesla a chci se toho drzet.A nenakupovat milion serepaticek jen proto,ze je to hezky.

      Vymazat
  4. Super clanek! Ja jsem tak na pul cesty, nakupování mám ráda, ale když už se náhodou dostanu do obchodu, mám něco v kabince na sobě, líbí se mi to, a pak si řeknu, kam bych to nosila, že stejně nosím dvě trička dohromady a kolik by za to bylo "cihel", střešních tašek, apod. To stejné u eshopu ☺ Největší u mě bylo nakupování knížek, toho jsem se dlouho nechtěla vzdát, ale jak Bibicek začala chodit do knihovny, tak už taky jen půjčuju. Jediné, co mě drží a co bych dokázala utratit fakt hodně peněz jsou věci na/do domu, ale naštěstí nemám prachy 😀 Tak jsem ted v bazaru koupila stolek za tři stovky a jdem natírat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 😘
      Zdravim Bibicka!
      Knizky nekupuju uz davno,davam si limit max jednu za rok na dovolenou. A jak pises,uzasnej zpusob,jak setrit,je prepocitat si to na veci do/okolo domu.Ja si taky casto rikam,to bych chtela,ale za to by bylo drevo na nabytek pro Adu nebo treba stromky na zahradu...A hned me to prejde.

      Vymazat
  5. Bara z Mampocket je skvela, taky me hodne inspirovala, mela jsem takovy detox od dubna do zari — fakt jsem si vubec nic nekoupila. Ted nakupovat musim��‍♀️ Jako fakt, jeli jsme sem s par kousky obleceni, ale kupuju toho pomerne malo a o kazdem kousku premyslim, jestli mi to k sobe bude ladit a jestli to nebude jen unahleny zbytecnt nakup — a zatim nosim vsechno��
    Az se v cervenci vratime s kufry plnymi novych krasnych hader, vyhlasim zase stop stav��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi,ja jsem nad tebou premyslela,kdyz jste odcestovali,jak jste to prave meli s oblecenim.Nedokazu si to predstavit,jak se sbalit na rok.Co ja,ja porad dokola nosim to samy,ale co sbalit detem.
      A k tomu kombinovani obleceni,driv jsem mela obleceni vsech moznych barev a vzoru a porad jsem resila,ze si mi nic k nicemu nehodi.Ted mam fakt uplne zakladni kousky,co se krasne kombinuji a jsem konecne spokojena.Ale vlastne jsem uplne komplet musela obmenit satnik po porodu,kdyz jsem zhubla.Nemam snad ani jednu vec z doby pred tehotenstvim.

      Vymazat
    2. Byla to veda😀 Ale nakonec zas tak ne, vyhoda je v tom, ze je tu strasne dlouho teplo, pulka listopadu a furt mame pres dvacet stupnu. Takze jsem balila prevazne letni obleceni plus naky univerzalni veci, softshellky, vesty, pro sebe kozenou bundu. Prubezne dokupujeme, ale obecne mame tech veci malo a hodne pereme, vlastne obden. Musim rict, ze je to fajn mit malo obleceni😀

      Vymazat
  6. Velký respekt!Už jen za odhodláni!S nadšením budu sledovat,jelikož jsem taky přehodnotila přístup k nakupování věcí (ale bez časového závazku:).Snad nás bude co nejvíce;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bojim se,ze kdybych si nedala prave ten casovy zavazek,za par mesicu bych to stopla s tim,ze uz jsem vylecena.I kdyz ja nejsem nakupni maniak,ale proste nebyl mesic,kdy bych si fakt neco nekoupila.V rijnu obleceni,v zari boty a v lete kabelku.Takhle chci sama sobe a mozna i ostatnim dokazat,ze to jde uplne lehce.
      A diky za podporu!

      Vymazat
  7. Hezký den, Zuzi,
    dobrovolně se hlásím, že mám zcela určitě mnohem méně oblečení než Ty... není to ani rok, co jsem udělala veliký průvan v šatníku a většinu věcí, které mi buď byly malé nebo se nedaly zkombinovat s ničím jiným, jsem předala potřebným, kteří je třeba unosí. Na jakýkoliv nákup si vždy dávám 24 hodin na rozmyšlenou...většinou stačí počkat z večerního nadšení do rána, které je opravdu moudřejší večera. ☺ K výzvě se bohužel nepřidám, protože na jaře nastupuji do práce, kam budu potřebovat dost obnovit šatník...troufám si ale tvrdit, že mimo to už žádné další oblečení kupovat nebudu. Mým "hříchem" je však neumírněné nakupování knih...Třeba i na tomto poli brzy procitnu...🤔 Jinak náš Čmeláček má opravdu luxusní knihovnu, ale jinak ho hračkami nijak často nezásobuji, často si hry sami vytváříme, občas něco, co by ho mohlo dál rozvíjet samozřejmě pořídíme... Takový ten konzumní minimalismus se mi moc líbí!
    Krásné dny přeje Peťka ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti,uz do prace?
      Ja myslela,ze mate jeste aspon rok pred sebou.
      Jinak ja pri nakupovani obleceni myslela do budoucna i na to,aby se mi to pozdeji hodilo i do prace.Meli jsme urcity dress-code,ale ne tak prisny,dziny a triko jsem normalne nosila.
      A minimalismus ve vsech sferach,psala jsem o tom v komentarich vyse,Ada ma zhruba 20 hracek.A asi 30 knizek.Vse ostatni je z knihovny,neco ji pripravuju ja,nejvic se inspirujeme a ucime v prirode a to nic nestoji.
      Je super,jak me dite uci v tom,jak malo toho v zivote potrebujeme.A rozhodne neplati to,ze mit dite znamena mit dum zavaleny hrackami a nesmysly.

      Vymazat
  8. Do této výzvy se nepřidám, protože já si na sebe kupuju oblečení opravdu jen ve chvíli, kdy ho potřebuju :)
    Nicméně fandím všem, kdo nakupují oblečení ve velkém a jdou do toho! A na ten dokument se podívám, to mě hodně zaujalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dokument opravdu doporucuju vsemi deseti!
      A aby nedoslo k omylu,nekupuju obleceni ve velkem,nemam toho opravdu tolik.Ale casto jsem si veci na sebe a pro sebe nakupovala v momente,kdy jsem je nutne nepotrebovala,coz je to,co chci zmenit.A pokud to tak nekdo ma,tak jen zavidim :-)

      Vymazat
  9. Jsem moc ráda, že takové články vycházejí a děkuju za něj. K výzvě se nepřipojím, protože to už tak mám nastavené roky:-). Vlastně mě k tomu vedli už rodiče. Kupujeme jen věci, které opravdu potřebujeme. Na děti toho hodně podědíme nebo dostaneme či vyměníme. Ratolesti chodí v podstatě stále v neladících outfitech:-). Myslím, že je potřeba myslet na to, že naše "bohatství a blahobyt" jsou možné jen díky tomu, že někde na druhém konci světa pracují lidí v nedůstojných podmínkách. A ano, věci vyrobené u nás (či v Evropě) jdou drahé, ale když si uvědomím za kolik pracuji já... Takže Vám moc fandím a díky za přínosný článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliško, díky za komentář. Důležitý je uvědomit si, kolik toho opravdu potřebujeme, jenže kde je ta míra, kolik toho vlastně je? Jak už jsem psala v komentáři výš, hodně jsem během kojení zhubla a v jeden moment jsem opravdu neměla nic na sebe. Všechno na mě viselo, kalhoty mi padaly, kromě svetrů, mikin a ponožek jsem nemohla nosit nic z doby před těhotenstvím.
      A co se oblečení pro děti týče, dcera nemá zděděné vůbec nic, nemá totiž po kom dědit. Dbám ale na to, aby chodila hezky oblečená, baví mě to, sama si zakládám na tom, abych chodila hezky a vkusně oblečená. Ty nejhezčí kousky má z Fleru nebo ze sekáče, kde často nacházím doslova poklady za pár korun.

      Vymazat
  10. Fandim, ja jsem s nadsenim sledovala Baru a ted se tesim na tebe. Nejprv jsem myslela, ze bych take detox drzela, ale ja uz tak malo nakupuju a tolik veci prohazela, ze proste obcas mam potrebu - bud stare veci doslouzi, nebo uz danou vec nesnasim, protoze je vytahana a nosim ji uz tak dlouho. Muj satnik uz je ted dost osekany, ale ja nakoupila na sebe tento rok asi sest veci, ale spis chci zacit resit, kde nakupuju. Mam vizi, ze budu nakupovat od lokalnich tvurcu, ale pak se mi rozsypou boty, ja to nechavam jak dlouho to jde a pak uz to proste opravdu nejde a zabehnu do nejblizsiho obchodu a rychle neco vyberu ( v mym pripade je to s mou 42 vetsinou volba tak ze 3 moznosti :D a zase bezim dom za Rozou :) Ale ja ti chci pochvalit uces, dlouho jsem se odhodlavala ostrihat ty svoje kojenim zniceny chrouny, ale bala jsem se jak to bude vypadat. No, tesim se az mi zas narostou, nesedne mi to uplne jako tobe, ale neni to nejhrsi a uz tobylo potreba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, díky za komentář a taky za pochvalu vlasů. Já jsem asi jedna z mála, co nelpí na účesu, vždycky to jednou za čas nechám šmiknout o několik desítek centimetrů a kadeřnice se mě 100x dokola ptají, opravdu můžu? Nebude to škoda? A já jim odpovídám, jasný, nebojte se toho, jestli o 20 nebo o 30 cenťáků, mně je to jedno. Vlasy mi rostou extrémně rychle, takže myslím, že za rok budu mít vlasy stejně dlouhý, jako jsem měla teď v létě.

      Vymazat
  11. Krásný článek (ostatně jako všechny ostatní:)). Pokud vládnete angličtinou, doporučuji shlédnout pár videí od Justine Leconte, která mluví o tzv. Capsule wardrobe https://www.youtube.com/watch?v=q97bC0Xv1CY&list=PL9e2viG3AuRPjtqKCnYJB1XP6ueUK6uTp.
    Krásný den,
    Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poctivě jsem shlédla, díky moc za tip :-)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.