neděle 5. listopadu 2017

Život v bublině

Podzim se pomalu blíží ke konci a já ho chci tak nějak zrekapitulovat. Tímto podzimem pro nás totiž začala nová etapa , etapa života po "mateřské". 




Áďa chodí denně do školky, ale jen na dopoledne. A já? Jak už jsem psala v létě, rozhodla jsem se do práce po skončení rodičovské dovolené nevrátit, jen v tom smyslu, že nepracuji v kanceláři. Pracuji jen z domu. A jak jsem zjistila, to je pro některý lidi něco absolutně nepochopitelnýho.

Jsem neskutečně ráda, že tuto možnost mám, že jsem nemusela nastoupit do toho šílenýho maratonu brzkýho vstávání, dojíždění, vyzvedávání dítěte ze školky na čas. Když se mě někdo zeptá, co teda dělám, když je Áďa ve školce, řeknu, že doma pracuju. Většina lidí to okamžitě pochopí tak, že se třeba starám o domácnost, což samozřejmě dělají všichni a když na to odpovím, že ne, že prostě pracuju z domu bez nutnosti do práce dojíždět, stejně jim to přijde jako něco naprosto méněcennýho. Většinou si lidi asi představí, že se doma válím v pyžamu a dívám se na telku. Tak to fakt ne.

Máme celkem problém s ranním vstáváním, já to tak vlastně měla vždycky. Já když spím, tak prostě spím a nevzbudí mě ani budík :-) Za ty 3 měsíce novýho režimu jsme si ještě pořád nezvykly vstávat včas, takže do školky chodíme, jak se nám zachce. 

Co mám na celým dni úplně nejradši, je ten moment, kdy Áďu vypustím do třídy, ona okamžitě utíká k oknu, aby mi zamávala na cestu a já jdu domů. Sama, prázdnýma uličkama, kde nikdo není. Někdy si cestu prodloužím a jdu se projít okolo vinohradů. Neuvěřitelně mě to uklidňuje, když mám čas jen pro sebe a můžu být prostě sama.

Doma uklidím ten výbuch po snídani, rozházený oblečení, vysaju, zapnu myčku a pračku. Takový ty každodenní neuvěřitelně stereotypní činnosti, díky kterým mám pocit, jak krásně se mám. Že prostě mám tu možnost zažívat takový klidný rána.
Uvařím si kafe, zapínám počítač a pak už se jen soustředím na práci.




Adélu vyzvedávám po obědě, po cestě domů mi vždy nadšeně vypráví, co měli k jídlu, co dělali, musíme si vždy cestou nasbírat něco do kapes, takže věčně taháme kameny, kaštany a tunu listí. Obrovský pozitivum toho, že mám tu možnost ji vyzvedávat takhle brzy,  je to, že může po obědě spát doma. Myslím si, že konec poobědovýho šlofíka se blíží, většinou usne, někdy ne. Potřebuje na to ale svůj čas a klid. A ten by ve školce fakt neměla.


Výhodou je samozřejmě i to, že se mnou může Áďa kdykoliv zůstat doma, aniž bych musela řešit, jestli si můžu vzít volno nebo ne (dohánět pak ale práci po nocích už mě ale tak moc nebaví). Do školky se těší,má to tam ráda, zatím nebyl den, kdy by si stěžovala, že tam jít nechce. Většinou si ji ale 1x týdně nechávám doma a užíváme si volna. Dlouho vyspáváme, díváme se na pohádky, vyrážíme do zahradnictví a pak většinou pracujeme na zahradě. Jezdíme za mojí babičkou, kde Adéla honí babiččino nový štěně a kočky a je ve svým živlu. Jezdíme se procházet do zámeckýho parku. Prostě nežijeme hekticky, ale užíváme si to.

Během jednoho pátečního dopoledne vznikly i tyto fotky. Bylo to pár dnů poté, co jsme se vrátili z Řecka a užívaly si tu krásu barevnýho podzimu. Šly jsme se projít do vinohradů a sadu, co máme kousek od domu a kde to máme tak rádi. Kdo blog čtete delší dobu, určitě místo poznáváte, protože odtud máme většinu fotek. Na podzim je to tam ale nejkrásnější.




Focení to bylo dost náročný, mlha se dala krájet, místy poprchalo, Adelína absolutně, ale absolutně nespolupracovala a byla jsem fakt překvapená, že z fotek aspoň něco vyšlo. A že nepřeháním, mi může dosvědčit Magda, která nás fotila. Každopádně fotky zachytily přesně tu atmosféru podzimu, kterou mám ráda. Mlhavý barevný ráno.


Taky mám konečně prostor pro to, abych si udělala chvíli čas i na sebe. Stihla jsem kadeřníka, dala jsem si předsevzetí, že budu pravidelně chodit na masáže, protože mě často bolí záda a s radostí můžu říct, že předsevzetí plním. Někdy si po ránu vyjedu do města (tím městem myslím pidi městečko vedle naší dědiny), v klidu si nakoupím ve zdravé výživě, vychutnám si kafe a pak jen sedím a pozoruju ten mumraj kolem.

Někdy mám pocit, že žiju v naprosté bublině. Nedívám se na televizi a nečtu zprávy, vídám se s minimem lidí, nemám často nejmenší tušení, co se děje ve světě a popravdě mě to vůbec nezajímá. Protože to stejně neovlivní to, jak se daří mně. Většinou se nešíří ty hezký věci, ale jen věci, který v lidech vyvolávají stres a strach. A proto je úžasný se od toho odprostit.

Tu svoji "samotu", tu chvíli klidu, kterou mám jen pro sebe, si teď děsně užívám a pomalu se začínám těšit na Vánoce. A myslím, že v tom nejsem sama :-) 

Užijte si zbytek podzimu i vy, 
Z.

16 komentářů

  1. To je uzasny! Hezky si uzivejte. A ta fotka, kde ti Ada dava fotku je nej. Mejte se ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Hani. Užíváme :-)
      Krásný zbytek podzimu!

      Vymazat
  2. Nádherný fotografie!.. a nechápu lidi, co nechápou, že pracovat z domova může být fajn. Člověk si to musí nastavit tak, aby mu to vyhovovalo. Třeba mě už moje ranní vstávání ve 4 a datlování za počítačem nevyhovuje, takže koncem rokem uzavírám tuto pracovní a životní kapitolu.. už se ale poohlížím po něčem jiném, co by mě víc naplňovalo.. líbí se mi, jak to máš nastavené, a ten ranní klid a prostor být jen sama se sebou ti trošku závidím.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani, díky!
      Tvoje ranní vstávání si ani v nejmenším nedokážu představit, já jsem sova, radši pracuju po nocích, ale ráno bych to nedala. Tak držím pěsti, ať najdeš něco, co tě bude bavit.
      A té "samoty" se taky jednou dočkáš, neboj. Konečně mám čas i na to, co mě baví, uším se šít, stíhám číst a jsem spokojená.

      Vymazat
    2. Jééé, ty se učíš šít? Já taky! :-) to si pak můžeme porovnat naše kreativní výtvory :-D

      Vymazat
    3. No,zatim je to spis katastrofa 😀😀Ale usila jsem celkem peknou cepku a nakrcnik,povlaky na polstarky jsou pro me zatim spanelska vesnice.Jeden den jsem to musela utnout,protoze to vypdalo hrozne,svy krivy a abych stroj neprohodila oknem,rychle jsem ho schovala do skrine,abych se uklidnila 😀

      Vymazat
    4. U mě zatím sklízí úspěch ruční šití, to by mi šlo 😉 Se strojem se teprve sžívám.. a abych řekla pravdu, myslela jsem si, že to bude větší brnkačka. No ale nevzdám to! Jsem se zařekla, že to teepeečko Klárce jednou ušiju 😀

      Vymazat
  3. Já ten způsob života úplně chápu. Ty procházky ze školky zpátky domů k práci jsou nej! A ta možnost být na blízku a užít si Adélkou volno je k nezaplacení... Tak ať se vám to tak i dál líbí. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. To je tak uklidnujici cteni a ty fotky jsou uzasne. Miluju podzim a vlastne vsechny ctyri obdobi. Cim jsem starsi tim vic mam to stridani rada. Hlavne ocenuji to, ze si to tak uzivate! Praci z domu uznavam a myslim, ze je narocnejsi nez v kancelari. Clovek se musi umet koncentrovat jak na praci, tam potom zase na rodinu, kdyz oboji probiha ve stejnych prostorech. Muj manzel pracuje z domu uz pet let a casto pracuje spis vic hodin i kdyz usetri cas za cestovani.
    Cteni o vasem zivote me, nevim proc, uklidnuje i kdyz ja ted s radosti bydlim v Praze a neplanuji to menit. Podle me ani tak nejde o zivot na vesnici nebo ve meste, ale o pristup k zivotu jako takovy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, opět děkuji za milý komentář.
      Člověk se možná s přibývajícími roky zklidní a váží si jistot a zázemí, možná za to můžou děti (i když si s Adélou často moc klidná zrovna nepřipadám :-).

      Vymazat
  5. Z toho jde takova pohoda :) Uplne vsemu rozumim. Mam kolem sebe stejnou bublinu. Zpravy jsem sledovala po nekolika mesicich ted po volbach a akorat mi z toho bylo uzko. Asi to zase na dlouho necham u ledu. A co se tyce prace, pomalu se mi to rysuje a hrozne se tesim. Vypada to ze budu moct pokracovat v moji soucasne brigadce v obchudku s nositky, latkovymi plenkami a bosymi botkami na pul uvazek a bonus? Johanka muze byt se mnou kdyz bude chtit. A ta samota.. v poslednich mesicich jsem tak neskutecne unavena a zacina mi dochazet, ze to co mi chybi je chvilka samoty, tak moc si to uzivam, kdyz mam chvilku jen pro sebe. Po dvou a skoro pul roce si to asi uz i zaslouzim :D Mejte krasne podzimni dny. Kacka
    P.S na fotkach Zuzano vypadate uplne bozsky, moc Vam ten novy sestrih slusi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katy, moc díky i ta pochvalu vlasů, já se v nich cítím moc dobře.
      A tu práci moc přeji, to by mě i bavilo. Mým snem vždycky bylo mít malou kavárnu, kde by se jedly ty nejlepší dortíky a pilo to nejlepší kafe a chodili by tam za mnou ti nejmilejší lidi :-))

      Vymazat
    2. To je taky můj sen. U nás v Plzni chybí taková pohodová kavárna, která by byla zároveň vstřícná k dětem a ještě navíc by tam bylo i zdravější občerstvení. Měla jsem hodne podobnou vizi jako je teď Olomoucka V lese, ale nemam zadny kapitál, tak asi prijde nekdo kdo tu diru na trhu brzy zaplni..

      Vymazat
  6. Fotky jsou nádherné... a já si tajně přeju, abych to taky pak nějak vymyslela tak, abych mohla pracovat z domu:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Verčo!
      Mám pocit, že dnes doba matkám přeje, že jim často vychází vstříc, tak ať se ti to splní :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.