pondělí 12. listopadu 2018

Rok

Už je to rok, co jsem vám psala o jednom mým malým předsevzetí. O tom, že chci vydržet rok bez nakupování oblečení.

Původně jsem měla v plánu, že se o tom víc rozepíšu. O českých značkách, malých lokálních tvůrcích, na který jsem narazila, o tom, jak mi to jde. Přece jen rok je děsně dlouhá doba. 

Blog jsem během toho roku ale celkem flákala, po návratu do práce je toho volnýho času minimum a já ho zrovna nechci trávit u počítače, když už před ním musím sedět značnou část dne a tak jsem spoustu rozepsaných článků nikdy nedokončila. A co se týče mých průběžných dojmů, vlastně ani nebylo moc o čem psát. Prostě jsem si to v hlavě nějak nastavila, přepla a šlo to samo, až jsem byla překvapená jak moc hladce.

Poslední věcí, kterou jsem si loni koupila, byl svetr. Svetry miluju, chodila bych v nich klidně pořád a mám jich vlastně celkem dost. Když jsem si loni koupila ten poslední a pak ho skládala do škříně, uvědomila jsem si, že vlastně nechápu, proč jsem si kupovala další, když jich mám tolik.

A tak vzniklo moje předsevzetí.

čtvrtek 25. října 2018

Do domečku

Vánoce se pomalu, ale jistě blíží a tak tu pro vás mám první vánoční tip. Zrovna nedávno nám Áďa sdělila svá dvě přání o tom, co by letos chtěla najít pod stromečkem a vypadá to, že se tento rok asi kýči nevyhneme. Nejsou to věci, který bych ji sama od sebe koupila, ale dětská přání jsou od toho, aby se plnila, takže jí tu radost samozřejmě chceme dopřát.

Sama jsem pro ni ale vymyslela domeček pro panenky, možná proto, abych ten kýč trochu vyvážila a taky proto, že tohle prostě k malým holkám patří. Já si ten svůj pamatuju moc dobře, byl z kartonu, měla jsem k němu retro nábytek, pár panenek, na které mi máma ušila oblečky a vydržela jsem si s ním hrát hodiny a hodiny. A vydrželo mi to fakt dlouho.

úterý 9. října 2018

Na skok u moře

Už je to měsíc, co jsme se vrátili z dovolené. Tu jsme si letos opravdu zasloužili víc než kdy jindy, léto nám doslova proklouzlo mezi prsty, bylo hlavně pracovní, prázdniny utekly jako voda a tak jsme si ten závěr zpříjemnili dovolenou na Zakynthosu.

Celý léto jsme hlídali letenky, kdo blog čte delší dobu, tak ví, že milujeme Řecko a nikam jinam nás to netáhne. Letenky na Karpathos, kam jsme chtěli letět, neustále zdražovaly a tak jsme nakonec vybrali Zakynthos. A bylo to poprvé, co jsme se vrátili někam, kde už jsme byli. Na ostrově jsme totiž před 5 lety strávili naši nejkrásnější dovolenou, poslední bezdětnou.


úterý 28. srpna 2018

Pokojíček pro slečnu

Od základů překopat a dokončit dětský pokoj nám trvalo skoro rok. Vyměnili jsme komplet všechen nábytek, vytapetovali jednu stěnu, protřídili hračky a oblečení, prostě jsme to vzali zgruntu. Šlo to pomalu, hlavně kvůli tomu, že většinu nábytku dělal muž během zimních večerů sám, zatímco já v mezičase pečlivě vybírala doplňky a kreslila a plánovala. Ale je hotovo. Teda už skoro půl roku, tak dlouho mi trvalo, než jsem článek dopsala :-) 

Tak se pojďte mrknout na naše dílo. Na nejoblíbenější pokoj v našem domě, nejen Ádi, ale i můj. Místo, kde si naše malá slečna tak ráda hraje, spí, maluje, ale nejradši se tam jen tak povaluje s knížkou.

úterý 7. srpna 2018

Rok v obrazech

Léto v plným proudu, času málo a na dohánění dlouhodobých restů ještě míň. Před týdnem ale Áďa strávila pár dnů u babičky a tak jsem si dala za úkol zkompletovat fotky za rok 2018. Roztřídit, udělat koláže, vyvolat a vytvořit album. Jsem s tím totiž letos ve skluzu.
 
A protože články na téma Project life jsou u vás dost oblíbené, často se ptáte, kde nakupuju, píšete mi krásný komentáře a asi vás tato inspirace baví, nacvakala jsem vám výsledek.
 
Aneb naše půlka roku 2018 v obrazech.


neděle 22. července 2018

Čtyřletá

Už je to pár dnů, co Adelína oslavila svoje čtvrtý narozeniny. 4 roky utekly jak voda a já mám někdy pocit, že to je jen sen, protože není možný, že už mám doma takovou malou velkou slečnu. Prostě si někdy připadám, že se mi to muselo všechno jenom zdát, že mi někdo krade čas...

pondělí 25. června 2018

Voňavé radosti

Největší radost mi člověk udělá dobrým jídlem, knížkou nebo přírodní kosmetikou. O tom už jsem párkrát psala. A protože jsem nedávno vybírala dárek pro paní učitelky ve školce, pro mámu a vlastně i sebe, tak se s vámi dnes chci podělit o tipy na dvě české značky, které stojí za to.


úterý 19. června 2018

Boty Beda

Pokud jste se rozhodli vašim dětem kupovat barefoot obuv, tak značku Beda máte jistě v povědomí. Já o ní vím dlouho, vím, že se jedná o českou značku, která poměrně nedávno kromě své konvenční obuvi pro děti představila i tu barefoot řadu a víte co? Několikrát týdně jsem jezdila kolem místa, kde se boty vyrábí a vůbec jsem o tom nevěděla. Boty Beda se totiž šijí 3 km od našeho domova.



pondělí 4. června 2018

Vyhraj zatloukačku!

Jestli něco Áďu opravdu baví, tak je to napodobování jakýchkoliv činností, co vidí u nás rodičů. Odmala mi asistovala naprosto u všeho, v šátku jsem s ní uklízela, vařila, umývala okna.

Až byla starší, často vedle mě jen tak seděla, pomáhala mi skládat prádlo, vyndávat nádobí z myčky a vždy, ale opravdu vždy mi asistovala u vaření (a to jí vydrželo doteď). Sedí na lince, krájí, míchá, je moje nejvěrnější pomocnice.
Dnes vám chci představit hračku, která s tím napodobováním taky souvisí a na konci článku si o ni navíc můžete zasoutěžit :-)

středa 30. května 2018

V srdci Beskyd

V neděli jsme oslavili první výročí naší svatby.
 Rok od doby, co se ze mě stala vdaná paní a užila jsem si jeden z nejkrásnějších dnů ve svým životě. A protože jsem manželka velmi zodpovědná a výročí by se mělo přece jen nějak oslavit, vymyslela jsem pro nás relax v podobě pár dnů v srdci Beskyd. Na materiální dary si nepotrpí ani jeden z nás, my radši zážitky nebo cestování. Přizvali jsme kamarády a odjeli vstříc zaslouženému odpočinku.


sobota 12. května 2018

Jarní

 Jaro je pro mě bezesporu to nejkrásnější období v roce. Na jaře jsem se narodila, na jaře jsem nastoupila na mateřskou, na jaře jsem se vdávala. A každoročně si ho užívám a raduju se z té krásy všude kolem.
 

neděle 15. dubna 2018

V rovnováze

Jsem unavená. Děsně moc unavená!
Ráno nemůžu vylézt z postele, dostihla mě jarní únava a pořád bych jen spala. Celý týden mi doma dělala společnost Adelína, protože ji zase trápil kašel a tak nechodila do školky. Co jsme se vrátili v únoru z hor, pořád se u nás točí nemoc, jeden týden to má manžel, druhý týden Áďa a tak pořád dokola...

V pondělí jsem se po probdělé a prokašlané noci vydala na poštu a protože mě paní pošťačka už díky četnosti mých návštěv dobře zná, hned na mě volala, že si jistě jdu vyzvednout zásilku. To mě celkem překvapilo, protože jsem nic nečekala a ani jsem si nic v poslední době neobjednávala. V duchu jsem myslela jen na to, jak bych si lehla a spala a doufala, že Áďa si odpočine aspoň po obědě, abych měla chvíli na práci.

Když jsem si pak doma balíček rozbalila, udělalo mi to neskutečnou radost, takový překvápko na mě čekalo poprvé a normálně mě to dojalo. Přijde mi úžasný, že si na mě někdo, kdo mě osobně vůbec nezná, vzpomene. 


pondělí 9. dubna 2018

Kam v Brně

Jestli je něco, co mi u nás doma hrozně chybí, tak je to les. Všude okolo nás jsou vinice, pole a louky. Kousek lesa tu taky máme, ale nemáme ho hned u domu, jak jsem byla zvyklá z Brna. 
 
Už jsem párkrát psala, že jsme v Brně bydleli v Kohoutovicích, což je podle mě jedna z nejhezčích čtvrtí a i přesto, že je tam spousta paneláků, všude okolo jsou lesy. Hluboké lesy, kde při procházce máte téměř 100% jistotu, že narazíte na daňka nebo jelena, kam můžete v létě chodit na houby, v zimě na běžky a je tam prostě krásně. A ticho a klid. 


pondělí 26. března 2018

Pracovna

Taky máte ať už v hlavě nebo na papíře seznam věcí, které chcete realizovat, dokončit nebo se do nich naopak pustit a pořád nějak není čas se k tomu dokopat? Já takových plánů mám spoustu, jednu položku si ale konečně můžu odškrtnout.

Po novém roce jsem si dala za cíl, že konečně doladím návrh našeho pokoje pro hosty nebo pracovny, dá-li se to tak nazvat. Je to místnost, kde spí jednou za sto let návštěvy, kde mám počítač a kde trávím minimum času, vlastně tu sedím jen tehdy, když upravuju fotky nebo píšu článek, jako třeba teď. Někdy v zimě jsem si řekla, že bych sem ráda nechala od truhláře udělat skříň. Úložných prostor není nikdy dost, navíc jsem si namyslela i nový pracovní stůl, ale nedokázala jsem to nějak dát dohromady. Snad stokrát jsem tu chodila s metrem, plánovala, vyměřovala, ale stejně jsem nevymyslela, jak nábytek uspořádat tak, aby to nepůsobilo chaoticky, aby tu bylo vše, co tu chci mít a aby to bylo navrženo tak, že nebude potřeba nábytek do budoucna měnit. A tak jsem se rozhodla, že zkusím oslovit nějaké interiérové designéry, aby mi s návrhem pomohli. 


pátek 16. března 2018

Korfu křížem krážem

Konečně to vypadá, že jaro se opravdu blíží, což letos, víc než kdy jindy, uvítám. V poslední době jsem poprvé v životě měla potřebu sbalit se a odjet někam daleko za teplem. 

Taky jsem si uvědomila, že vám ještě dlužím jeden článek o Korfu, který jsem slíbila. V době, kdy lidé začínají řešit letní dovolenou, se to může hodit.


středa 28. února 2018

Czech made

Mám za sebou víc než 4 měsíce, co jsem si nekoupila ani jeden kousek oblečení. Je to osvobozující, ušetřím tím dost peněz a mám z toho úžasnej pocit. Fakt. Nic mi nechybí, naopak dělám jarní čistku šatníku, třídím věci do sekáče a taky věci, který poputují do azylovýho domu, pořád jich doma mám až až. Snažím se o minimalismus a zbavuji dům všeho, co nevyužíváme, ať už se jedná o oblečení, hračky, nábytek.

Dnešní článek ale bude z jiného soudku, rozhodla jsem se sepsat tipy na ryze české oblečení. Takové, které je ušité v Česku, za férových podmínek, kde máte jistotu, že ho nešijí děti a které vám nezrujnuje peněženku.

pondělí 12. února 2018

Prázdniny

Máme za sebou prázdninový týden plný odpočinku a nicnedělání. V našem kraji minulý týden byly jarní prázdniny a tak si Áďa odpočinula od školky a já od práce, byly jsme spolu celý týden doma.
Leden pro mě byl v práci náročný, vlastně jsem prací vyplňovala každou volnou chvíli a na odpočinek nebyl vůbec čas. Jela jsem jen v módu vstát, odvést Áďu do školky, pracovat, vyzvednout ji, pracovat, odpoledne si hrát, udělat doma to nejnutnější a večer zase pracovat a tak pořád dokola. Až jsem jednoho dne pocítila fakt velkou únavu a na ty prázdniny se začala těšit. Těšila jsem se, jak si odpočinu, jak nebudeme muset nic dělat, řešit a vstávat podle budíku.

A bylo to moc fajn.


středa 24. ledna 2018

Před spaním

Znáte Martinku?
Pokud ne, tak to je chyba :-)
Martinka je postava z dětských knížek od belgického autora Gilberta Delahaye. Jsou to kratší příběhy doplněné opravdu krásnými ilustracemi od Marcela Marliera, které si čtou malé slečny už pár (desítek) let.

pátek 19. ledna 2018

Proč?

Dočkali jsme se!
Konečně nasněžilo.
Loni jsme v lednu jezdily do školky na saních a Áďa si to automaticky spojila tak, že to bude určitě samozřejmostí každý rok. Že je prostě každou zimu sníh. No, kéž by to tak bylo. Už v prosinci chtěla tahat saně z půdy, i když po sněhu nebylo ani památky.

Ta čistá nefalšovaná radost, když jsme ráno otevřely dveře a viděly jsme, jak obrovský vločky padají z nebe a sama pro sebe si zatleskala...To jsou takový ty chvíle, kdy si říkám, že bychom se od dětí mohly učit. Že to je fakt krása, když je všude bílo, i když třeba musíme ometat auta , sníh je všude a doma je větší binec a víc ťápot. Ale je to přece vždy jen na chvíli...

neděle 14. ledna 2018

Oblíbenci

Máme doma celkem dost velkou televizi, která je v obýváku prostě nepřehlédnutelná. Párkrát se stalo, že když u nás na návštěvě byly rodiny, který doma televizi vůbec nemají a došla na ni řeč, nešlo si nevšimnout toho lehce pohrdavýho pohledu. Nemít doma televizi je dnes děsně in. Často pak ale člověk zjišťuje, že ti, co ji nemají, denně před obrazovkou třeba notebooku tráví mnohem víc času než ti, co ji mají. Já si totiž vždycky naivně (a vlastně ani nevím proč) myslela, že ti, co televizi nemají, se prostě na nic nedívají. Žádný filmy, seriály, dokumenty, nic. Pár takových lidí, kteří odmítají trávit čas díváním se na "cokoliv" znám a sama si to vlastně nedokážu představit.



pondělí 8. ledna 2018

Babičkářství/novoroční soutěž

S psaním blogu se pojí jedna velká výhoda. Po čase se vám totiž může lehce stát, že vás začnou oslovovat firmy s různými nabídkami. To je určitě jedna z těch příjemných záležitostí, která k blogu patří. Otázkou ale je, do jaké míry je člověk chce využívat. Na tyhle nabídky většinou nekývnu, protože se často vůbec neztotožňují s obsahem blogu nebo se firmy netrefí do mého vkusu a abych něco dostávala zadarmo jen proto, že o tom napíšu, to opravdu nepotřebuju. Víte, že soutěže pro čtenáře téměř nedělám. Podstatou blogu pro mě nejsou čísla nebo nějaká sledovanost, což je většinou smyslem těchto soutěží. Víte, že píšu jen o tom, co mě baví, co mi dělá radost a co ráda doporučím dál jen proto, že mám třeba s daným produktem tu nejlepší zkušenost.
 
Občas ale udělám výjimku. Před Vánocemi mě oslovila firma Babičkářství s tím, že si můžu vybrat nějaký produkt za recenzi. Vybrala jsem si dvě knihy a rozhodla jsem se, že je věnuju vám, protože někomu z vás chci udělat radost.


pátek 5. ledna 2018

Čtvrt roku bez nákupů

Na blozích i všude jinde se teď řeší jedno oblíbené téma. Novoroční předsevzetí.
I já letos jedno mám a není to vlastně nic moc nesplnitelného, chci žít šetrněji a zodpovědněji. Už pár let jsem na dobré cestě, ale pořád je ještě spousta věcí, který chci zlepšit.

O jednom předsevzetí, který jsem si dala netradičně na podzim, jsem vám už psala. Za pár dnů to bude čtvrt roku, co jsem si naposledy koupila něco na sebe. Proč jsem se k tomu rozhodla, jsem psala v tomto článku, který u vás měl velký ohlas a psali jste mi, že do toho možná půjdete taky.

Tak co myslíte, vydržela jsem to nebo ne? A jaký ty tři měsíce vlastně byly? 


úterý 2. ledna 2018

U nás doma

Když jsem v roce 2015 začala psát blog a přemýšlela jsem nad tím, jak ho pojmenovat, snad první variantou, která mě napadla, byl název U nás doma. Chtěla jsem se podělit o všechny radosti i strasti okolo zařizování nového domova a taky o to, jak si vlastně žijeme, protože jsme tehdy žádné "doma" neměli. Bylo to pár měsíců poté, co jsme prodali byt a pak na střídačku bydleli u našich a u babičky a čekali. Čekali jsme na to, až se nám postaví dům a odstěhujeme se někam, kde nikoho neznáme.

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.