neděle 14. ledna 2018

Oblíbenci

Máme doma celkem dost velkou televizi, která je v obýváku prostě nepřehlédnutelná. Párkrát se stalo, že když u nás na návštěvě byly rodiny, který doma televizi vůbec nemají a došla na ni řeč, nešlo si nevšimnout toho lehce pohrdavýho pohledu. Nemít doma televizi je dnes děsně in. Často pak ale člověk zjišťuje, že ti, co ji nemají, denně před obrazovkou třeba notebooku tráví mnohem víc času než ti, co ji mají. Já si totiž vždycky naivně (a vlastně ani nevím proč) myslela, že ti, co televizi nemají, se prostě na nic nedívají. Žádný filmy, seriály, dokumenty, nic. Pár takových lidí, kteří odmítají trávit čas díváním se na "cokoliv" znám a sama si to vlastně nedokážu představit.




Na televizi se díváme proto, že já i muž milujeme starý český filmy, máme oblíbený seriály, na který se můžeme dívat pořád dokola a nikdy nás neomrzí. Na televizi se taky díváme proto, že se odmítám dívat třeba na film na notebooku, abych sotva viděla na hlavní postavy. Televizi máme obří, ale máme ji jen jako prostředek, kde si pouštět filmy, máme ji totiž propojenou s počítačem.

Nejradši mám dokumenty. Občas člověk vidí něco, co mu třeba v některých ohledech pomůže otevřít oči nebo něco, co v nás zanechá tak hluboký dojem, že na to nemůžeme přestat myslet. A protože zima je dlouhá a jistě stejně jako my občas řešíte, jak si večer odpočinout, mám pro vás tipy na pár výborných dokumentů. 

Slzy Sýrie jsme si letos netradičně pustili na druhý svátek vánoční. A je to něco, na co se člověk nemůže dívat jen tak s lhostejnou tváří. Perfektně zpracovaný dokument o tom, proč vlastně došlo k občanské válce v Sýrii. Je to hodně silný, emotivní a je opravdu neuvěřitelný, že se něco takovýho děje na světě ve 21.století.

Nevítaní je český časosběrný film o dětech, které vyrůstaly v Jedličkově ústavu. Tyto děti odmítli jak rodiče, tak i režim, protože se narodily v době komunismu a vyrůstaly v ústavu naprosto izolování od okolního světa. Za zdi ústavu se často už jako dospělí dostali až po revoluci, neuvěřitelný. A i přes své postižení toho dokázali spoustu. Člověk něco takovýho občas potřebuje vidět třeba jen proto, aby si mnohem víc vážil věcí, který má a věčně si nestěžoval na naprostý nesmysly. 

O dokumentu The True Cost jsem vám už psala. Tohle byl důvod, proč jsem se rozhodla, že už si nechci kupovat oblečení v řetězcích. Dokument popisuje, jaký dopad má dnes oděvní průmysl na naši planetu a hlavně v jakých podmínkách žijí a pracují lidé, kteří šijí oblečení, který si běžně kupujeme. Je neuvěřitelný, kam jsme se jak společnost dostali, kdy lidi jako ovce často kupují doslova kusy hadru, jen aby toho měli hodně a jen proto, že to bylo levný.


Život s cukrem nebo taky That Sugar Film .Člověk si může říct, že když nepije přeslazený nápoje, nesladí si čaj a kafe a neláduje se koblihama, tak jí vcelku zdravě a cukru moc nejí. Omyl. Aneb jak to dopadne, když se jeden "sugar free" Australan rozhodne, že po dobu dvou měsíců bude jíst běžný jídlo a bude přijímat stravu s obsahem 40 kostek cukru denně. Ale žádný Coca-Coly a hranolky, ale naprosto běžný potraviny, často s etiketou dietní. Tento dokument by měli povinně pouštět ve všech školách, všem rodičům a hlavně všem babičkám, tetičkám a těm, kteří mají pořád zafixovaný, že při každé návštěvě je takřka povinnost dětem donést něco sladkýho, ať mají sladkej život.

Co se týče dokumentů z českýho prostředí, nejradši mám tvorbu Heleny Třeštíkové. Viděla jsem od ní všechno (skvělá je Katka a René), nejradši mám ale její  Manželské etudy po dvaceti letech. Tohle je dokument, na kterým jsem vyrůstala, viděla jsem ho opravdu několikrát. Aktuálně teď na ČT2 běží pokračování, tentokrát Manželské etudy po 30 letech. Třeštíková sleduje 6 párů po dobu 30 let, od jejich svatby, přes všechny životní sestupy i pády. Je to skvěle a citlivě zpracovaná sonda do života obyčejných rodin.

Nejsem moc na cestopisy ani přírodopisný dokumenty, baví mě téma ekologie nebo filmy a dokumenty, který člověka opravdu zamyslet se nad smyslem života ne v tom duchovním smyslu, ale v tom, že bychom se měli stát zodpovědnými. K sobě, k okolí, k planetě. Protože mám někdy pocit, že se lidstvo fakt dostalo do velkýho průseru (napadají mě mnohem horší slova, ale nechi být sprostá). A nejlepší dokument zpracovávající toto téma je rozhodně Země krásná neznámá od Y. A. Betranda. Vlastně všechny jeho počiny stojí za zhlédnutí, ale tohle je doslova dech beroucí.

Dokumentů jsem viděla stovky, některý mi uvízly na dlouho v paměti, na některý si už ani nevzpomenu, ale tohle jsou ty, který rozhodně stojí za to vidět. A tak vám třeba poslouží jako inspirace, na co se večer dívat.

Dáte mi tipy i vy?

Z.

2 komentáře

  1. Já s tímto tak nějak doma bojuji. U nás cítím problém televize hlavně u starší dcery (6let), která jí často vyžaduje. Snažím se jí nabízet jiné aktivity, ale často je jak hučák, až nakonec podlehnu. Je pravda, že to není tak televizní vysílání, jako častěji klasické české pohádky, které má nahrané. Nefungovala nám asi 3 týdny anténa a cítila jsem jak u ní tak i u sebe, že je to bez televize lepší. Manžel je totiž klasický tv konzument, takže když vstane s dcerou dříve, hned jí pustí televizi a za nejlepší odpočinek a trávení volného času považuje pustit si s dětmi pohádku, místo toho, aby si s nimi hrál. A do domácnosti dokoupil ještě další dvě tv přes můj nesouhlas. Takže za mě tv dobrý sluha - zlý pán. Jak říkáš, není to o tom, kdo tv má, ale jak média využívá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy je to boj. Manžel je taky klasický TV konzument, jeho ideální představa je, že dojde z práce a navečeříme se u TV, což já prostě nesnesu. Netvrdím, že je TV je zlo, mám třeba ráda různý soutěže, dřív jsem se každý den dívala na AZ-kvíz, na pořady o bydlení a zahradě, člověk si z toho něco může odnést, ale na to se prostě můžeme podívat, když dítě spí a ne, abychom náš společný čas trávili tím, že sedíme před bednou.
      Zase ale nechci být v roli semetriky, jen chci, aby si sám uvědomil ten dopad, že když televize jede, dítě ji vyžaduje, pokud nejede, dítě o ni vůbec nejeví zájem, třeba se mnou si Áďa na pohádky, co máme stažený, nevzpomene, jen fakt výjimečně, když je třeba nemocná.

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.