pátek 16. března 2018

Korfu křížem krážem

Konečně to vypadá, že jaro se opravdu blíží, což letos, víc než kdy jindy, uvítám. V poslední době jsem poprvé v životě měla potřebu sbalit se a odjet někam daleko za teplem. 

Taky jsem si uvědomila, že vám ještě dlužím jeden článek o Korfu, který jsem slíbila. V době, kdy lidé začínají řešit letní dovolenou, se to může hodit.


O Korfu, kde jsme loni na podzim strávili krásných 14 dnů,  jsem psala už tady a tady. Tento ostrov má často přívlastek zelený, což opravdu sedí. Všude je spousta zeleně, ale taky hory, rozmanitý pláže... Je z čeho si vybírat. A pokud stejně jako my preferujete poznávací dovolenou a ne jen válení se u moře, nudit se nebudete. 

Co se týče pláží, my si nejvíc oblíbili jednu kousek od Kassiopi, kde byl velmi pozvolný vstup do moře, což ocení hlavně rodiny s dětmi a kde jsme byli téměř vždy úplně sami. Byli jsme tam asi 5x, jinak jsme pláže střídali.

Áďa mohla jít klidně 50 m do moře a došla si na ostrůvek z písku, kde si dělala bábovky, nemuseli jsme se bát, že by ji spláchlo moře. Když zašlo slunce a bylo chladněji, dávali jsme si závody a v mezičase muž dítko učil skákat do dálky (a vypadá to, že fakt zdědila jeho geny).









Máme rádi i hory a tak jsme nelenili a udělali si výšlap na Pantokrator, což je nejvyšší hora Korfu. Cestou jsme mohli vidět to pravý Řecko, který mám nejradši. Bez turistů, jen mini domečky domorodců s malými políčky okolo a domácími zvířaty pobíhajícími po silnici. Dá se vyjet až těsně pod vrchol a je odtud nádherný výhled.

Jen tam vede opravdu hodně strmý kopec, což Áďa zrovna nenadchlo, tak jsem ji měla po hodně dlouhé době v nosítku. Opět platí, že díky nošení se dostanete kamkoliv, i tam, kam dítě nechce :-)






My ostrov projeli opravdu křížem krážem, nejvíc se mi líbilo asi na severozápadním pobřeží. Úžasný je mys Drástis, jen jsme se nemohli dostat dolů k plážím, čekala tam na nás závora, tam se člověk dostane asi jen v sezóně.



Další zastávkou bylo Peroulades, což je úzká, celkem nepřístupná pláž obklopená útesy a přímo nad ní je jedna z nejkrásnějších kaváren, ve které jsem kdy byla. Popíjet kávu v tak nádherným prostředí a dívat se přitom na uklidňující moře, to je prostě balzám na duši.




Kousek odtud je pláž Canal d´amour, což je takový turistický lákadlo ostrova. Nemám odtud ani jednu použitelnou fotku, místo mě zrovna neoslovilo, protože i přesto, že jsme na Korfu byli v říjnu, tam byla největší koncentrace turistů. Pro děti je tato pláž dost nevhodná. Lehnout si totiž můžete buď na tu nejmenší pláž, kterou jsem kdy viděla (a lehátko stálo snad 10 euro) nebo na skály, tam stačí jeden krok vedle a mohlo by být neštěstí. Takže jsme tam byli asi hoďku, proplavali si i s Áďou kanálem ze skal, aby se nás držela láska a jeli jsme dál.

Na severozápadě stojí za to i pláž Agios Georgios. Je to obrovská zátoka, kde je hrubší písek, pozvolný vstup do moře a nevím proč, ale připadala jsem si tam jako v Thajsku, kde jsem nikdy nebyla :-) Byli tam ale mí rodiče a prostě mi to místo jejich fotky silně připomínalo.




Na západním pobřeží pak rozhodně stojí za to navštívit oblast Paleokastritsa (ten název jsem si nebyla schopná zapamatovat ani po 14 dnech dovolené :-)) Je tam klášter, úžasný místo, kde dýchá historie, krásný výhledy, příroda, rozbouřené moře. Ubytovaná bych tam být nikdy nechtěla, je to místo hojně vyhledávaný turisty, ale pokud už na Korfu někdy budete, určitě se tam mrkněte. Je tam i akvárium a terárium (nic extra), ale ocenili jsme to v den, kdy nebylo hezky, bylo zrovna po silné bouřce a nedalo se koupat. Áďa dodnes vzpomíná, jak si hladila leguána.





Snad nejvíc mě ale dostalo hlavní město ostrova, už jsem o Kerkyře psala v předchozích článcích. Připomíná mi svojí atmosférou Budapešť. Stačí se jen procházet těmi malými uličkami, kde na sebe z oken pokřikují babičky a vypráví si zřejmě, co dávali v telce, sednout si do parku (těch je tam několik)... Nejideálnější je ale sednout si někam na zahrádku, popíjet kávu a jen pozorovat ten mumraj kolem. K tomu jsme vychytali úžasný počasí. Na ostrově začínalo babí léto, bylo nádherně, ze stromu začaly padat listy, všude v ulicích byly rodiny s malými dětmi, protože byla neděle a to město krásně žilo.


Taky jsme ochutnali tu nejlepší zmrzlinu, jakou jsem kdy v životě jedla v této cukrárně. Vždy jsem se den před výletem mrkla na Trip advisor, kde se dobře najíst, kam si zajít na zmrzku, kde je hezká kavárna a zrovna tahle cukrárna měla úžasný hodnocení.

Pomalu jsme se procházeli městem a najednou, ani nevím jak, jsme se ocitli přímo před ní. Měli tam i zmrzku veganskou, pralinky, dortíky, naprostá pastva pro oči.







Navíc v Kerkyře jsou i dvě hřiště pro děti, což Adelína uvítala. Řekové jsou v tomhle trošku jiní. Děti berou jako automatickou součást společnosti, většinou pro ně nevyhrazují speciální místo,  takže téměř v žádných restauracích nenajdete dětské koutky, hračky, houpačky. Neberou děti jako rušivý element, který je potřeba odizolovat, aby nerušily dospělé. Děti jsou s rodiči prostě všude, v restauracích, v práci, večer v tavernách. Navíc se k nim chovají tak hezky, kamkoliv jsme s Áďou došli, udělali by pro ni první poslední, tím, že mimo sezónu všude kolem byli spíš postarší Angličani a žádné jiné děti, naše malá blonďatá slečna na všechny působila tak trošku jako magnet.

Moc hezky o tom psala i Ostrovanka na svém blogu, který jsme už párkrát zmínila. Řekové kladou obrovský důraz na rodinu, je pro ně automatické, že o děti se starají i prarodiče a celá rodina, tak, aby rodiče mohli jít do práce. Je podle mě škoda, že takový ten model, co i v našich končinách dřív býval normální, kdy rodiny žily ve vícegeneračních domech pospolu a všichni spolu fungovali, starší se starali o mladší a později naopak, vymizel.

Korfu je určitě místo, kam bych se jednou chtěla vrátit, kvůli té úžasné atmosféře, přírodě, možná i duchu Kerkyry, ta mě fakt okouzlila. Někdy se myšlenkami dostanu do daleké budoucnosti a těším se na to, až si třeba s Áďou jednou vyrazíme na dámskou jízdu. Budeme vysedávat v kavárnách, dáme si víno a budeme si povídat o tom, jak krásně nám je. A já ji třeba budu vykládat, jak jsme na stejným místě byli, když byla ještě takhle malá.

Jestli se letos dostaneme k moři, zatím nevím, vymysleli jsme si finančně celkem náročný projekt, chceme si vybudovat přístavbu k domu, takovou hernu, odpočinkovou místnost, něco ve stylu zimní zahrady. Pokud ale vyrazíme, tak určitě mimo sezónu a určitě to bude zase Řecko.

Kam se letos na dovolenou chystáte vy?

Z.

2 komentáře

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.