neděle 15. dubna 2018

V rovnováze

Jsem unavená. Děsně moc unavená!
Ráno nemůžu vylézt z postele, dostihla mě jarní únava a pořád bych jen spala. Celý týden mi doma dělala společnost Adelína, protože ji zase trápil kašel a tak nechodila do školky. Co jsme se vrátili v únoru z hor, pořád se u nás točí nemoc, jeden týden to má manžel, druhý týden Áďa a tak pořád dokola...

V pondělí jsem se po probdělé a prokašlané noci vydala na poštu a protože mě paní pošťačka už díky četnosti mých návštěv dobře zná, hned na mě volala, že si jistě jdu vyzvednout zásilku. To mě celkem překvapilo, protože jsem nic nečekala a ani jsem si nic v poslední době neobjednávala. V duchu jsem myslela jen na to, jak bych si lehla a spala a doufala, že Áďa si odpočine aspoň po obědě, abych měla chvíli na práci.

Když jsem si pak doma balíček rozbalila, udělalo mi to neskutečnou radost, takový překvápko na mě čekalo poprvé a normálně mě to dojalo. Přijde mi úžasný, že si na mě někdo, kdo mě osobně vůbec nezná, vzpomene. 



 Došel mi balíček z Paperoama, nejoblíbenějšího e-shopu s materiály pro Project life. Konkrétně se jedná o tento krásný jarní kit.

 



V balíčku na mě čekalo spousta kartiček, výseků, nálepek a já úplně zapomněla, jak se člověk může nadchnout z těchto papírových skvostů. Naposledy jsem si kartičky objednávala před více než rokem, ty poslední do svatebního alba jsem si dělala sama a je pravda, že s naším rodinným PL albem jsem ve skluzu, ještě nemám ani hotový rok 2017.


Balíček mi došel ve chvíli, kdy se mě ve mně tak trochu mísil vztek na to, že to vždycky odnesu já, že se nevyspím já, že já musím dohánět práci po nocích, že nemám absolutně na nic čas a že jsem nezažila asi měsíc to, že bych si ve volné chvíli jen tak lehla nebo jakkoliv odpočívala. Navíc jsem někdy na začátku zimy koketovala s myšlenkou, že blog přestanu psát. Že vymažu všechny příspěvky a počítač už budu zapínat opravdu jen jednou za čas na úpravu fotek.

To, že pracuju z domu, má jednu obrovskou výhodu. Ušetřím spoustu času, který bych jinak investovala do dojíždění. Ale vzhledem k mému úvazku nemám nárok na nemocenskou na dítě, takže když mám doma nemocný dítko, nikdo mi nedá ani korunu a práci si tak dělám hlavně po nocích. A když se to tak opakuje v poslední době co 14 dnů, je to prostě úmorný.
 
Navíc jsem tak nějak dlouhodobě znechucená dnešní dobou. Unavuje mě ten všudepřítomný konzum, reklamy, to, jak lidi pořád jen čumí do mobilu. Unavují mě sociální sítě a přitom je sama taky používám, což zní jako paradox. I blog je vlastně sociální síť. A zabírá mi spoustu volného času, který v poslední době nemám a v nejbližších měsících, kdy každou volnou chvíli budeme trávit na zahradě, mít nebudu.

Jenže ho píšu už pár let a asi by mi to chybělo. Je to pro mě taková forma terapie, vypsat se, když mám radost, když mám vztek nebo když se chci podělit o něco, co by se třeba mohlo hodit i ostatním. A taky mě to donutí pravidelně stěhovat a třídit fotky.



Loni jsem měla v zimě při mateřské dvě práce, podílela jsem se na dvou kroužcích pro děti, chystala svatbu, kdy všechno bylo na mně, do toho spousta práce na pozemku... Stíhala jsem všechno a nechápu jak, přitom  Áďa v té době chodila do školky jen na dvě dopoledne v týdnu. 

Teď mám práci jen jednu a nestíhám toho tolik jako dřív. Kamarádkám odepisuju s několikadenním zpožděním. Mám seznam věcí, který chci udělat, kam jen připisuju a neodškrtávám. A neumím odpočívat. Fakt ne. Pořád mi něco šrotuje v hlavě, pořád něco vymýšlím a neumím se zastavit. Až to na mě pak dolehne třeba v podobě nemoci, kdy si uvědomím, že musím zpomalit. A odpočívat.

Občas mám problém najít tu rovnováhu mezi tím, jak stíhat všechno to, co bych stíhat chtěla, protože dřív to šlo a teď mi to nějak nejde. A nebo mám možná moc velké nároky.
  
A s tím souvisí to, proč tohle píšu. Myslím si, že aby člověk žil plnohodnotný život, musí si umět najít čas na sebe. Na odpočinek a na to, co ho baví. Ne jen žít v módu práce, domácnost, děti a spánek. Kdybych si teď měla psát životopis a vyplnit tam kolonku záliby, určitě bych tam napsala focení, knihy, dům a zahrada.

Je pátek večer, dvě třetiny rodiny už dávno spí. Zítra k nám brzy ráno dojede bagr a budeme zase dělat terénní úpravy. Vlastně tu každý víkend někoho máme, ať už moje rodiče, kteří nám hodně pomáhají nebo řemeslníky nebo návštěvy.

Takže pořád jen vyvařuju, chystám, uklízím...

A zítra se pustím do záhonů, abychom už konečně mohli začít sázet. Protože mám krásnou vizi naší velké zahrady, kde bude spousta stromů, keřů a květin a jednou si budu užívat ty víkendy, až bude vše hotovo, houpat se v houpací síti a odpočívat.

Jak krásně se k tomu hodí jedna jarní kartička z balíčku.


A tak kdyby se tu delší dobu nic neobjevilo, je to prostě jen proto, že jsem si zrovna řekla, že se konečně dokopu k tomu, co tak dlouho odkládám. K něčemu, na co jsem si v posledních měsících neudělala čas. Znamená to, že se mám dobře a že jen nemám potřebu o tom psát, fotit a zveřejňovat.

Taky jsem nás objednala na jarní focení, poslední rodinný fotky máme ze svatby, dala jsem dohromady fotky na vyvolání za posledního půl roku a už se těším, až se na to vrhnu. 

Až člověku skončí mateřská, tak teprve zjistí, jaká to byla pohoda a jak člověk nic nemusel. Jak neměl žádný povinnosti. Každopádně v jakékoliv životní etapě je důležitý, aby si na sebe člověk aspoň jednou za čas ten čas udělal. Ať už na knížku, na sport nebo na cokoliv, co ho baví.Protože ty koše prádla ani další každodenní povinnosti neutečou...

Příště už snad optimističtěji a ve zdraví!:-)

A Aničko, děkuju za nakopnutí!

Z. 

8 komentářů

  1. Amen. Tak at si ten cas vysetris a at si ho uzijes ;) Ja mela vcera poprve od rijna den (no den, od rana do odpoledne) sama, chtela jsem toho tolik udelat a nakonec jsem zacala mraky veci a poradne nic nedodelala. A rozumim ti, pri tech nemocech je to blby, vim sice jsem furt na rodicovsky, ale ono staci, aby nebylo nemocny jen dite, ale aby se potykal s nejakymi problemky i rodic a proste to nejde... tak muj blog ma taky dost prazdniny a domacnost a dalsi povinnosti :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak at si ten cas taky nejak najdes, Hani.
      Ja si pamatuju, ze kdyz jsem byla mala a onemocnela jsem, mamka si se mnou doma vlastne odpocala, protoze prace proste zustala v kancelari. Ja to mam proste jinak, jakmile se u nas objevi nemoc, vse se nam hrouti a odpocinek se jaksi nedostavuje ;) Ale snad nas ceka zbytek jara i leta ve zdravi.

      Vymazat
  2. V květnu si odpočinem, tak ne, ze onemocníte. Snad vám na to zrovna vyjde zdravý tyden 😊 Já jsem vcera zrovna do pul jedné v noci žehlila, vstávala v pět, ale paradoxně to beru jako prijemne strávený čas, protože jsme se se Standou dívali na serial, což se nám nstalo tak půl roku 😊 Teď samozřejmě chcipam 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeste ze nezehlim 😊
      My si serial poustime vecer kazdej den, ja jednim okem sjizdim faktury a druhym serial 😊😊
      A na kveten se moc tesime.

      Vymazat
  3. Zuzi, ačkoliv z tvého příspěvku tu únavu a přešlost cítím, stejně to máš zase napsaný tak krásně, že to na mně působí uklidňujícím dojmem.. že i když to sice teď není úplně podle tvých představ, tak v budoucnu bude zase líp, bude zase dobře ..
    Od té doby, co mám Klárku, si nejvíc stěžuji na nedostatek času sama pro sebe. A tak se snažím ve volných chvílích pro sebe urvat co se dá.. jedu si v takových vlnách. Jednou je to vlna knih, pak vlna tvoření, teď si jedu na vlně sportu.. Ale nějak to pořád není vono. Tu rovnováhu taky pořád hledám. V hlavě toho mám spoustu, chtěla bych stihnout všechno, ale je to nemožný. V takových chvílích mi nejvíc pomáhá prostě jenom zvolnit. Víc odpočívat, víc spát, míň se hnát a prostě jen tak být.. bohužel tohle mi nevydrží dlouho a za chvíli jsem zase v jednom kole.. pomalu ale jistě začínám chápat pojem supermatka :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani, dekuju.
      Taky si jedu ve vlnach. V breznu jsem cetla, to jsem par dnu lezela s chripkou, povolala si manzela z prace, at se stara a precetla jsem 4 knizky za tyden. To se mi stalo naposledy na dovolene. V unoru jsem vyrizovala vse kolem domu, planovala pracovnu, pristavbu, na kterou se chystame a konecne jsme dodelali ten Adin pokojik, trvalo nam to pouhy rok 😊 Ale jsem nadsena z vysledku.

      No a jak prislo otepleni, tak najednou vykoukne vsechna ta prace venku. Moc jsem se na to po te dlouhe zime tesila a kdyz to prijde, tak clovek nevi, co ma driv delat. Jestli ryt zahony, natirat plotovky na plot /uz mi jich chybi jen asi tak 250 😊/ nebo sekat travu. Je to never ending story. Ale pro me je to vlastne prijemne stravenej cas. Jen kdybychom ten pozemek meli o polovinu mensi, tak by toho casu snad bylo i vic. Mame fakt lan a to je proste beh na dlouhou trat.
      A s tim sportem te sleduju a valim oci, jsi skvela. Az si to tu vse dodelame k obrazu svymu, tak snad konecne budeme mit taky cas jezdit na vylety 😊 Vzhledem k manzelove hospitalizaci kvuli srdci, jsme si dali zavazek, ze opravdu budeme odpocivat a aspon jeden den v tydnu nebudeme nic delat. Tak snad nam to predsevzeti vydrzi.

      Vymazat
    2. Ve chvíli, kdy se ozve zdraví, nebo spíš nemoc, tak si člověk teprve uvědomí, jak plýtvá svým časem nad nedůležitými věcmi, jak se nervuje a stresuje z věcí a lidí, které stejně nemá v moci změnit, a nakonec dojde k tomu, že rodina a okruh blízkých přátel je fakt to nejdůležitější.. A nedělat nic je super! Už se na to taky začínám těšit.. vlna sportu se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Moje "krize pětatřicátnice" je díky vytyčeným a úspěšně pokořeným (juchjuch) cílům pomalu zažehnána :-D Už se těším na ten prázdninový veget, kdy si dám nohy hore, a prostě jenom budu :-)

      Vymazat
  4. Ahoj, bylo by škoda blog jen tak nechat :(. Poslední dobou je jen špatné období či čas. Ráda se sem koukám, je to pohodový web a jiný než ostatní. Přeju hodně sil, brzké uzdravení a krásné slunečné dny.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.