úterý 28. srpna 2018

Pokojíček pro slečnu

Od základů překopat a dokončit dětský pokoj nám trvalo skoro rok. Vyměnili jsme komplet všechen nábytek, vytapetovali jednu stěnu, protřídili hračky a oblečení, prostě jsme to vzali zgruntu. Šlo to pomalu, hlavně kvůli tomu, že většinu nábytku dělal muž během zimních večerů sám, zatímco já v mezičase pečlivě vybírala doplňky a kreslila a plánovala. Ale je hotovo. Teda už skoro půl roku, tak dlouho mi trvalo, než jsem článek dopsala :-) 

Tak se pojďte mrknout na naše dílo. Na nejoblíbenější pokoj v našem domě, nejen Ádi, ale i můj. Místo, kde si naše malá slečna tak ráda hraje, spí, maluje, ale nejradši se tam jen tak povaluje s knížkou.


Co se týče dispozice, tak má pokoj něco přes 11 metrů čtverečních. Je to poměrně málo, ale když člověk chce, vměstná do pokoje vše, co dítě k životu potřebuje. Právě kvůli velikosti jsme zvolili nábytek na míru, vše jsme dělali tak nějak postupně, abychom viděli, jak daný kousek do pokojíčku zapadne a co ještě přidat.

Vše jsem ladila do pastelových tónů tak, mám tyto barvy ráda a k dětem mi tak nějak sedí. Navíc to působí tak nadčasově, takže myslím, že většinu věcí Áďa v pokoji využije i za pár let.

 Nemám ráda kýč, ani strohost. Nordic pokojíčky v černobílé barvě se mi sice líbí, ale myslím, že děti mnohem víc ocení právě barvy. 




Třeba udělat žebřiny, to byla taková hurá akce. Napadlo nás to někdy v prosinci, muž zajel pro dřevo, během vánočních svátků je vyrobil, já je natřela a na Silvestra jsme je přidělali na zeď :-) Protahuje se tam nejen dítě, ale i my, když nás bolí záda. 

Pořád jsem totiž přemýšlela, jak využít tuhle zeď a myslím, že jsme zvolili dobře. Když k nám dojde návštěva s dětmi, žebřiny jsou tím největším lákadlem. Přitáhnou si sedací pytel a skáčou z nich dolů. Nejdřív jsme se trochu báli o bezpečnost, ale Áďa ví, do jaké výšky může jít sama bez dozoru, když jsme v pokoji my, šplhá až nahoru. A víte, jak to je, co děti nezkusí, to se nenaučí...


Na poličce má výběr nejoblíbenějších knížek, dosáhne si na ně z pytle i sama. Mimochodem, vymyslet a sehnat něco, v čem se může dítě válet a do čeho si může sednout i dospělý, nad tím jsem si lámala hlavu několik týdnů. Buď se mi nic nelíbilo nebo to bylo šíleně předražený, nakonec jsme koupili tento sedací pytel, sedí se na něm úžasně. Je ze Sconta za pár stovek.






I přesto, že je pokojíček menších rozměrů, podařilo se nám ho rozdělit na tři zóny tak, aby se tam vlezlo všechno podstatný. Je tam část na spaní, na hraní a tvoření a na odpočinek. Nejdůležitějším a taky největším prvkem je postel. A to ne jen tak ledajaká :-) Vymysleli jsme totiž postel na patro

Na takové posteli jsme spávali v době, kdy jsme bydleli v jednom malým brněnským bytě. Byl to vždycky můj sen, nevím proč, ale postele na patro se mi vždy děsně líbily. A tak před pár lety můj muž nelenil, nakoupil si vybavení, materiál a na balkoně tu postel doslova na koleni vyrobil. Vlastně tehdy, před 5 lety, začala jeho éra truhláře amatéra:-). Pořád jsem ho od toho odrazovala, protože jsem nechápala, jak někdo, kdo vystudoval elektrotechniku, může udělat postel, když o tom nic neví. Bála jsem se, že to s námi spadne. Navíc jsme v té době byla těhotná...

 Když jsme se pak stěhovali, dřevo z postele jsme si schovali do garáže s tím, že ho třeba někdy později využijeme. No a teď přišel ten čas.

Trámy jsem jen natřela barvami (na veškerý nábytek jsem používala ekologické barvy Mlékovky, o kterých jsem už kdysi psala) a postel byla na světě. Největší výhodou tohoto řešení je samozřejmě ten prostor, který vám pod postelí vznikne. To bylo zároveň ale i největším oříškem pro manžela, protože jsem si namyslela kombinaci skříňky a polic. Je to jeden kus nábytku, který je jen zasunutý do prostoru pod postelí a pod schody.



Na někoho police s hračkami můžou působit chaoticky, ale já schválně chtěla, aby to byl otevřený prostor. Takhle má aspoň dítě po ruce vše, s čím si hraje a může si vybírat. Osvědčilo se nám to víc, než když jsou všechny věci schovaný v boxech.

 Napravo je prostor pro knihy, ve skříňce nalevo jsou deskovky a stavebnice z dřevěných kostek a uprostřed to, s čím si Áďa hraje nejradši. Kostky, puzzle, hra na obchod, dole je box s hudebními nástroji a dřevěnými skládačkami.

Tohle jsou všechny hračky, který naše dítě má. Většinu má tak od dvou let a pořád ji baví. Nikde jinde po domě se hračky nepovalují.







Pod postelí vznikl i kout na malování a tvoření. Jednoduchou poličku a stolek opět dělal muž, židlička je z malé truhlářské dílny z Čech.





Dřív Áďa měla stolek z plastu (klasika z Ikea), výhodou bylo, že se dal snadno omýt, ale když já ten plast nerada. Řešila jsem, jakou podložku na stůl koupit, tohle jsem vybírala fakt dlouho, protože jsem nemohla uvěřit, že na trhu není téměř z čeho vybírat. Nakonec jsem vybrala tuto, paradoxem je, že já měla v pokoji až do dospělosti úplně stejnou. Pořád se prodává! :-)

Ale rozměrově sedí perfektně a aspoň si můžeme ukazovat, kde jsme všude byli.



A pod ministolek se vleze i látkový koš, kde jsou komponenty na kuličkodráhu.
Vlastně vybrat boxy a doplňky v barvách pokoje tak, aby to nestálo majlant a hodilo se to, mi dalo nejvíc práce. Pátrala jsem hlavně na Fleru. 

Ale myslím, že pokoj jako celek působí čistě, hezky a neuvěřitelně útulně. Hlavně večer, když se zapnou tyhle svítící balónky.







 Poslední důležitou věcí je skříň. Když jsme se nastěhovali, Áďa měla v pokoji skříň, kterou jsme kdysi měli v ložnici. Byla zbytečně velká, špatně řešená, bylo tam málo polic a byly zbytečně hluboký. Stejně většinu věcí měla v komodě a ta skříň tam byla vlastně nevyužitá, jen zabírala místo.

To byl důvod, proč jsme se do novýho pokoje pustili. Chtěla jsem, aby opravdu každičkej kousek nábytku byl vymyšlen na míru, funkčně, aby v pokoji nebylo nic, co tam nepatří.

V plánu bylo, že muž vyrobí i skříň, požadavkem bylo, aby vyplnila prostor od postele k oknu, aby se tam vlezlo opravdu vše, i sezónní věci, který do té doby byly v naší skříni v ložnici. Jenže jsme se k tomu dostali až na začátku jara a protože jaro nás letos nějak minulo a ze zimy jsme se přehoupli téměř do léta, byly na pořadu dne důležitější věci kolem domu. A protože jsem chtěla, abychom pokojíček opravdu dokončili a nečekali zase do zimy, až bude víc času, vybrali jsme nakonec skříň z IKEA. Je to typ PAX, šířka je kolem 1 metru a jsem s ní fakt spokojená. Uvnitř jsou výsuvné drátěné koše, takže má dítě o všem přehled a může si ze skříně samo vybrat oblečení.

Trochu mě mrzí, že jsme to nedotáhli do konce tak, aby opravdu všechen nábytek byl ze dřeva, ale dali jsme přednost tomu, aby byl pokoj hotový.



No a nakonec jedna mobilovka, realita všedního dne (a samozřejmě jsou i dny, kdy je tam bordel jak v tanku, nebojte).


Áďa se pokojíčku dočkala v době, kdy jsme se nastěhovali do domu, to měla rok a půl. Měla tu i svoji postel, občas v ní spala, ale v noci tam spát nechtěla. Byly dny, někdy i týdny, kdy do pokoje nevkročila. Hračky ji v tomto věku moc nebraly a tak neměla potřebu. V době, kdy měla tři roky, u ní ale nastal obří zlom. Začala si opravdu hrát. Sama. A najednou mě přestala potřebovat. Ani se jí kolikrát nechtělo ven, protože si chtěla jen hrát. Tehdy poprvé jsem zainvestovala do pár hezkých a kvalitních hraček a začala jsem řešit, jak pokoj vyřešit co nejlíp tak, aby jí tam bylo hezky. Aby měla vše při ruce a zároveň prostor působil čistě a uceleně. Aby tam byl dostatek úložných prostor.
Trvalo nám to skoro rok, ale já jsem z toho výsledku fakt nadšená. 
V pokoji je tak málo věcí a přitom je tam vše. 

Učím ji opravdu si vážit věcí, tak, aby se k nim chovala s láskou a starala se o svůj pokoj. 
Učím ji uklízet si po sobě před spaním, jak po obědě, tak večer, na tohle jsem fakt přísná. Sice je to většinou debata tak na 20 minut, ale nakonec to spolu vždycky nějak zvládneme.

A ještě mi nedá nenapsat jednu velkou novinku, která se u nás v posledních dnech udála. To, kde by děti měly a neměly spát, je věčně diskutovaný téma. Vy, co tu se mnou jste od začátku blogu, víte, že jsme na tohle netlačili, neřešili to a nechali to na dítěti. Áďa nikdy nespala ve školce, protože jsem ji vždy po obědě vyzvedávala a spávala doma, ve své posteli. Byly to naše nejhezčí chvilky z celýho dne, hlavně v zimě, kdy za okny řádila chumelenice, my se k sobě přitulily, přečetla jsem pohádku a v objetí jsme usínaly. Dost často jsem usla s ní, někdy jsem si četla, těsně před usnutím jsem si vyslechla všechny písničky, který se v týdnu děti ve školce naučily...Byla to prostě jen naše chvíle.

Těsně po čtvrtých narozeninách, tedy někdy před měsícem, nám Áďa řekla, že chce spát v pokojíčku i večer. Takových momentů už tu bylo několik, ale pak nás stejně zavolala, že chce za námi, protože je jí děsný smutno.

Ale tu noc nedošla a spala tam až do rána. A od té doby už tam spí pořád. Nikdo ji do ničeho nenutil, řekla si o to sama. Pro někoho je to možná ve 4 letech pozdě, pro mě je to jen utvrzení v tom, že to bylo správně. Někdy za námi v noci doběhne a přes muže hodí takový salto, až nás to uprostřed noci rozesměje, někdy tam spí až do rána a pak mě jde jen vytáhnout z postele, ať jdu chystat snídani.

A víte co? Celý prázdniny poslouchám, jak chce spávat s dětmi ve školce. A tak ji pomalu chystám peřinu a až je mi líto, že tyhle naše chvíle odpoledního tulení skončí.

Ale přání se mají plnit.

Z.

10 komentářů

  1. Krasny, pokojicek i spani ;) i my zas predelavame pokojik, ale neni to finalni verze. Jednou bude detsky pokoj co mame loznici, pac je vetsi... jenze jsem si rikala, ze dokud vsichni spime v loznici nechci se mackat v malem pokoji. Postel uz Roza sice ma, ale funguje jako cteci koutek :) odevsad posloucham, jak je to spatne i ja mam trochu obavy jak to bude vypadat se dvema detmi, jestli se nebudou budit a tak, ale na druhou stranu presne to usinani, mazleni a tuleni, ty nase chvile, bych menit za nic nechtela! Tak hezky nastup zpet do skolky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nas ten pokojik byl aktualni az kolem 3 let, kdy tam Ada zacala travit opravdu hodne casu a projevila zajem tam spat. Aspon pres den. A ze tam chce spat i v noci, si sama rekla kolem 4.narozenin.
      A chybi mi to, to, kdyz jsem dosla vecer do postele a mohla jsem se pritulit. Ale zase toho prostoru v posteli, to si uzivam, na to jsem si uz uplne odvykla ;)

      Vymazat
  2. Teda klobouk dolů,manžel je opravdu šikovný! Samozřejmě v kombinaci s tvými realizačními nápady ;) Moc pěkný! Jinak opět plno podnětných myšlenek co se vlastního spaní v pokoji týče...asi dám přečíst babičce ;) Díky!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkný, Zuzi. Věru, šikovného mužíčka máš. :-) A doplňky jsou milé, nenásilné. Starorůžovou opravdu můžu. A ještě v kombinaci s šedou a bílou. Moc hezký :-) U tebe jsem vlastně prvně viděla i rozšíření o další barvičky, a líbí se mi to. Pastelový barvy jsou top. :-) No a ten minimalismus.. míň je někdy opravdu víc. Takže chválím, chválím, chválím. :-)
    Co se týče toho spaní, my máme jen ložnici a obývák spojený s kuchyní, takže je jasný, že nám Klárka okupuje naši velkou postel. A příjde mi to naprosto přirozený. Stejně tak, jako někomu může přijít přirozený, že má dítě třeba od roku vlastní pokojíček. Každý to má nastavený jinak. Nejdůležitější je, aby to fungovalo na všech stranách. Přijde mi, že se lidi zbytečně moc zajímají o věci, do kterých jim nic není. A to mě občas štve. Věčně se obhajovat. Prostě my to máme takhle a vám to může být jedno (babičko, sousedko, paní učitelko, cizí paní..)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju, Ani. Ja pastelovy barvy miluju. Jen me mrzi, ze tapeta za zebrinami zanikla, tim, jak na ni sviti. Je tak svelte modra, ze to nejde videt.

      Vymazat
  4. Nádherný pokojíček, tam se budou provádět lumpárny. Jste šikovní.

    OdpovědětVymazat
  5. Pokojíček je krásný! Můžu se zeptat odkud je koberec? A domečky na stěně jsou Vaše výroba?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koberec je z Ikea a domecky nejsou vlastni vyroba, mame je uz dlouho, jsou tusim z Jysku.

      Vymazat

Latest Instagrams

© U nás doma. Design by Fearne.